Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
IG: @literarni_zasivarna
Káva, hudba, knihy. Tři věci, bez kterých bych nepřežila. Miluji vlastně umění celkově, od architektury po grafický design. Jsem spíše samotář, ale zároveň miluju lidi, čas strávený s přáteli s kvalitním vínem
a debaty nad vším možným i nemožným.
Praha je moje láska a už v ní tak napůl žiji, což je vlastně můj splněný sen. Nejradši se procházím uličkami v centru a posedávám v kavárně s dobrou kávou.
V literatuře se zaměřuji víc na klasiky. Preferuji spíš vážnější knihy, happyend není úplně pro mě. Realismus vede. Fascinuje mě ruská literatura, ale miluji i Francouze.
Zbožňuji zkrátka vše, co má osobnost, ať už jde o místa, umění, či o lidi. A taky kočky.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje odznaky
Moje aktivity
Mé první, avšak dlouho očekávané setkání s Delphine de Vigan. Celkově mohu říct, že mě nezklamala. Většinou moc nesahám po knihách odehrávajících se v současnosti, ale řekla jsem si, že jí dám šanci a v rámci Čtenářského klubu si ji přečtu.
První polovina knihy byla fantastická, sedl mi Delphinin styl psaní, její psychologický rozbor postav, dokázala jsem se do všech naprosto perfektně vcítit. Jenže pak pro mě děj začal trochu upadat. Samozřejmě téma je velmi aktuální, je drsné a také dost smutné. Nelze tedy úplně říct, že děj byl špatný, protože to snad ani vzhledem k tématu nejde. Ale asi mě výlet do budoucnosti nevzal za srdce, nějak se mi ze závěru vytratilo to napětí, nemohu si pomoct.
Nicméně vím, že to rozhodně není má poslední kniha od Delphine, protože ten styl je zkrátka něco přesně pro mě.
Vůbec nevím, jak všechny ty pocity, co po přečtení mám, shrnout.
Šeptuchy jsou útržkovité vzpomínání na dospívání v krajině, kde se zastavil čas, kde uvidíte prostřeleného čápa šípem a záchod na silnici. Je to ponuré čtení plné melancholie, zoufalství a prázdných životů. Já si ale zamilovala styl psaní Aleny Sabuchové, podtrhávala jsem si pomalu na každé druhé stránce myšlenky, které ve mně budou ještě dlouho doznívat.
Vytkla bych možná jen občasnou zmatenost, neukončenost některých zajímavých příběhů a šeptuchám vzhledem k názvu bylo věnováno podle mě poměrně málo prostoru. Zase ale musím moc pochválit délku knihy, ta je za mě úplně akorát. Kniha mi rychle utíkala a jelikož se přímo netočí kolem nějaké hlavní zápletky, tak skončila pro mě naprosto ideálně.
Určitě to podle mě není kniha pro každého, ale já si v takových depresivních zpovědích, které nezobrazují jen to dobré a sluníčkové, tak trochu libuji, haha.
Harryho jsem četla již jako malá a ačkoliv se neřadím do skupiny největších obdivovatelů, v předvánočním období ho mám moc ráda. Říkala jsem si ale, že je čas ho znovu oprášit.
Toto ilustrované vydání je naprostý skvost. Kniha působí opravdu propracovaně, ilustrace jsou nádherné, až mě moc mrzí, že jsem tohle vydání neměla jako malá. Beru to ale tak, že se alespoň takto vrátím do dětských let, kdy jsem příběh Harryho a jeho přátel četla nemocná v posteli a užívala si, že nemusím do školy.
Je to sice už nějaký rok od maturity, kdy jsem právě tuto knihu četla, o to větší má ale pro mě hodnotu, protože si ji stále pamatuji.
Jedná se o hodně smutné, emotivní čtení. Období heydrichiády, dva mladí lidé, láska, nespravedlnost. Ten příběh má vše a slzám se neubráníte.
Až budu sebedestruktivně potřebovat zlomit srdce, přečtu si ji znovu a možná to bude ještě silnější zážitek než poprvé.
Já jsem při tomto hodnocení asi tak trochu rozpolcená (haha).
Nemohu říct, že se mi kniha úplně nelíbila. Jedná se o velmi kvalitní dílo plné hlubokých myšlenek, které mě dovedly k zamyšlení. Ale já jsem se nějak nemohla ponořit do příběhu. Jako by celý děj byl jen rychle odvyprávěn a já jako čtenář počítala každou stránku, kdy už to teda bude vyřešené (díky bohu za poslední část, ta byla za mě nejlepší). Možná, že mi ale jen nesedl kratší rozsah, dovedu si totiž představit mnohem rozvinutější charakteristiku postav a děje.
Hodnotila bych spíše 3,5 - takže zaokrouhluji na 4, protože objektivně se jedná o velmi dobré dílo.
Mé první seznámení s Holmesem a vlastně i s žánrem detektivky byla láska na první přečtení.
Tato kniha vás vtáhne, a pokud ještě k tomu nebudete znát zápletku, tak při ní ani nebudete dýchat. Skvostně vylíčené prostředí Dartmooru, tajemná vřesoviště, děsivé zvuky a to vše opředeno záhadou, kterou spolu s Sherlockem máte vyřešit.
Bylo to prostě naprosto geniální. Jak téma, tak prostředí, charaktery postav a vlastně celá atmosféra tohoto díla, nemám co víc dodat.
Po Směšných láskách, které za mě nebyly nic moc, jsem se trošku se skepsí vrhla na Žert. A byla jsem mile překvapená.
Stále přetrvává Kunderův pro mě trochu nepříjemný "mužský styl psaní", ale tady mnohem snesitelnější. Moc se mi líbilo zobrazení situace v Československu na takto bizarním příběhu. Žert mě přesvědčil, že Kundera je právem považovaný za jednoho z nejlepších autorů.
S Kunderou jsem začala právě Směšnými láskami. A asi jsem na začátek čekala trochu víc...
Sbírka humorných povídek je sice jako celek docela fajn, ale já se prostě nemohla přenést přes Kunderův vyloženě mužský styl psaní, jeho pohled na ženy apod. Nevyhledávám jemné psaní s milostnými zápletkami a šťastným koncem, ale tady mi zkrátka něco tak vadilo, že mi nešlo se přes to přenést. Povídka Falešný autostop mi byla vysloveně nepříjemná. Na Kunderu jsem ale rozhodně nezanevřela.
Já moc na tento typ knih nejsem, ale na této mě něco zaujalo. Možná to, že tam nebylo nic nucené, žádný "návod na to, jak správně žít", žádné vedení, jak zaručeně člověk bude šťastný.
Zkrátka krásný a dojemný příběh, který vás sám donutí se nad svým chováním a životem zamyslet. A mně se to opravdu moc líbilo.
Na konci samoty mě naprosto emočně rozervalo. Styl Benedicta Wellse mi hned od začátku sedl. Tak bravurně dokázal popsat pocity a situace, jako bych je snad sama prožívala.
Milostné zápletky samy o sobě nejsou vyloženě to, co bych vyhledávala, ale tady nešlo jen o lásku. Šlo o dospívání, problémy s vlastním uplatněním v životě, o traumatech, které se jednou znovu objeví a my se s nimi zkrátka musíme popasovat, nebo nás navždy zničí.
Moc často u knih nebrečím, ale zde jsem slzy neudržela. Opravdu skvostná kniha od nadějného autora, budu se modlit, aby vyšly v českém překladu i další jeho knihy.
