Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Knihovnice, co radši vlastní knihy, než aby si je půjčovala.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Leigh Bardugo to prostě umí. Její vypravěčský talent bych chtěla mít, protože zatím mi každá její kniha, kterou jsem vzala do ruky, ubíhala sama před očima, až byl najednou konec.
Griša je young adult fantasy, a tak k tomu taky přistupuju. Nečekala jsem mistrovské dílo s větami, co se mi budou nezapomenutelně vrývat do srdce. Šlo mi spíš o samotný příběh v hezky vystavěném světě - a přesně to jsem dostala. Navíc v moc hezkém kabátku.
Už teď vím, že Griša u mě nepřekoná Šest vran, protože nemá Kaze Brekkera a naopak má až moc silnou milostnou linku, na kterou si (s cynickou třicítkou na krku) úplně nepotrpím. Ale je to YA, čert to vem. Ta knížka prostě baví!
Tohle je jeden z těch textů, ve kterém bych zvýraznila každou druhou větu, podtrhala stovky slov a po stranách si napsala desítky poznámek. Je to ten text, co pobaví, ale i rozesmutní, zahřeje u srdce, i ho chvilkově zmrazí, a který se hlavně krásně čte. Nejlépe pod chundelatou dekou s horkým čajem v ruce, protože Island.
Několik let v jedné vesnici na kraji světa. Několik osudů navzájem se prolínajících a do sebe zasahujících. Radosti i bolesti. Strach i odvaha. Život. Někdy obyčejný a někdy neuvěřitelně podivný...
Tahle knížka je prostě čtenářská radost!
Stává se vám občas, že přečtete knihu, líbí se vám, ale vlastně si z ní moc neodnesete a po jejím dočtení zůstáváte tak zvláštně nedotknutí? To přesně se mi stalo u Kouzel rodu Thornů...
Na tuhle knížku jsem se těšila už jen kvůli tomu, že je o knihovnících. Kdo by nechtěl číst o svojí práci v alternativní realitě, kde na udržení knihy v regále potřebujete sem tam řetěz, sem tam celou mříž, a když se nedopatřením té knize něco stane, budete na ni pravděpodobně potřebovat meč, protože se vám před očima změní na něco ne úplně přátelského...
Kam se hrabe mezinárodní desetinné třídění!
A já si tu knižní alternativní realitu zamilovala. Jen mi přišlo, že toho světa bylo tak nějak málo a že té knížce by slušelo klidně dalších dvě stě stran. Po jejím dočtení mám totiž pořád pocit, že jsem tak v půlce příběhu a že mi ho část chybí...
Tahle kniha je trochu recept na ekologickou depresi.
Už dlouho jsem nečetla něco, u čeho jsem si chtěla z frustrace a pociťované beznaděje vyrvat vlasy, tak jsem si to vynahradila v plné kráse u téhle knížky. Umím si představit, že mnohem hůř se cítili (nebo ještě cítí) vědci, kteří se od konce 70. let snažili přesvědčit svět, že globální oteplování nás dožene a bude z něj průšvih. Tahle knížka je jejich příbehem.
Je to taková krátká sonda do toho, jak jsme se dostali k dnešnímu stavu věcí a že téma oteplování planety bylo už od svého počátku horkým bramborem, který mají všichni tendence přehazovat na další generace.
Vážně je to recept na instantní ekodepku, na druhou stranu je to ale i takový utvrzení, že má smysl dělat i ty malý kroky... Sice nás z průšvihu nevyvedou, ale znamenají, že 40 let popularizace faktu, že se blíží apokalypsa, vedly aspoň k nějakýmu uvědomění.
Jak ztratit Zemi ukazuje věci bez příkras a tak, jak opravdu jsou, a její čtení trochu bolí. Jenže právě proto za to stojí. Budete se chtít zvednout z gauče a něco udělat...
Jestli máte náladu na klasickou fantasy s magií, draky, propracovaným světem a mapou na předsádce, ke které se budete moct během čtení obracet a odhalovat spolu s vypravěčem (v tomhle případě je jich teda víc) jeho nebo její cestu, tohle je vaše kniha.
Na osmi set stranách se budete vozit na hřbetech draků a odhalovat tajemství skryté v legendách. Budete bojovat na ochozech hradů a umírat hlady a žízní na strastiplné cestě za poznáním, dobrodružstvím, pomstou i touhou po spravedlivějším světe.
Já upřímně doufám, že i když se jedná o ukončený příběh, tak se autorka do tohohle světa jednou vrátí, protože by byla škoda ho opouštět. Mně se z něj rozhodně nechtělo a klidně bych zvládla dalších osm set stran!
Knížka o feminismu, rasismu, lásce, vzájemné toleranci, přátelství, jinakosti, strachu, touze zapadnout, touze být vidět, o generačních rozdílech, o vnitřních nejistotách, o jedné části britských dějin... A hlavně o ženách.
Když jsem po Dívka, žena, jiné sahala, už jsem byla dopředu připravená na to, že to je knížka napsaná trochu experimentálně - takže jí chybí velká písmena na začátku vět a taky v ní nenajdete moc teček. A překvapivě mi to ani chvilku nevadilo... Byla jsem začtená během první stránky a osudy všech žen mě do sebe vtáhly tak, že se mi odvíjely před očima jak film a nějaká formální úprava textu mi byla úplně šumák.
Za mě je tahle krásně barevná knížka rozhodně něco, co stojí za přečtení a prožití.
Sbírka Výdech je podle mě sci-fi ve svojí nejkrystaličtější podobě.
Číst tyhle povídky je jako číst Bradburyho Marťanskou kroniku nebo Setkání s Rámou od A. C. Clarka. Nedokážu přesně ukázat na to, proč se mi při čtení vybavovali zrovna tihle dva autoři, ale na toho Clarka jsem si vážně vzpomněla asi desetkrát...
Není to dějem příběhů, spíš jejich logikou odvoditelností od reálného světa a dopadem, který mají na čtenáře.
Tahle sbírka není na rychlé přečtení, na to její škoda. Je na postupné dávkování, na tichá nedělní odpoledne s čajem a knížkou, kdy jediné, co ruší váš klid, je déšť bubnující do oken. Je to knížka pro přemýšlivé chvíle a momenty, kdy chcete utéct z naší reality do její alternativní verze. A hlavně je to sbírka pro milovníky sci-fi.
Hned jak jsem u téhle knížky přečetla anotaci, věděla jsem, že je to přesně něco pro mě. Alternativní realita, v ní žijící Alan Turing a první roboti. 80. léta minulého století a spoustu odkazů na svět literatury, populární kultury i události světové (ale hlavně britské) historie.
Trochu sci-fi, ale vlastně ne tak úplně. Trochu společenská kritika, ale vlastně ne tak úplně. Trochu satira, ale vlastně ne tak úplně. Prostě troška od všeho, co já ráda.
Tuhle knížku jsem určitě nečetla naposledy!
Lekce jednoho úseku Nigerijské historie na skoro pět seti stranách. 60. léta minulého století, odtržená republika Biafra, občanská válka, spoustu zbytečně prolité krve, obraz rasové nadřazenosti... A k tomu několik obyčejných životů, které se odehrávají souběžně s tím vším.
Tahle knížka je silné čtení a přitom je to vlastně jen příběh obyčejných lidí. Možná je to tím...
Tahle autobiografie je milostným dopisem přátelství a životní etapě mezi dvacítkou a třicítkou. Myslím, že to je knížka, která by se ideálně měla číst někde na konci tohohle období - což zrovna já skvěle splňuju, takže jsem si ji (s jedním zaškobrtnutím) opravdu užila.
Je upřímná, plná strachů i radostí, kterými si v tomhle věku prochází asi každý z nás, a vůbec se nebojí vyslovit všechny ty myšlenky, co se člověku honí hlavou před usnutím - a které se mu za světla těžko přiznávají...
