Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje srdcovky
Moje aktivity
Bylo to tak trochu jako z nějaké pohádky a samozřejmě nechybí happyend. Gaarder ovšem pokračuje dál, za ten šťastný konec, aby čtenářovi předložil spoustu nových otázek. Jaké je naše místo ve světě? Má cenu žít, okusit všechny krásy života, když jsme na světě asi tak vteřinu, a pak nám je zase vezmou? Nebylo by lepší vůbec nebýt? Tohle je jen zlomek, samozřejmě. Kromě toho se opět dozvíte spoustu hloubavého o člověku samotném, o světě, vesmíru, smrti, o plynutí času...
"Filozofie v praxi" podaná Gaarderovým čtivým stylem rozhodně nezklame. Hlavní hrdina příběhu, Jan Olav, mi sice občas přišel až takový ženský, s tou svou bujnou fantazií "co by kdyby", ale na druhou stranu bylo vtipné, když si představoval, na co všechno člověk může potřebovat tašku plnou pomerančů. Už je mi jasné, že Gaarder je fakt třída. A ty, kteří nad knihou rádi přemýšlejí, obvykle nezklame.
Původně jsem si myslela, že to celé bude jen o Avě a o tom jejím "problému" s křídly, ale Ava se v knížce pořádně objeví až po první polovině. Nejprve hraje roli vypravěče a vykládá čtenáři barvité osudy celé své rodiny. Celkem vzato je to trochu fantazijní, pěkně napínavé, dramatické, vášnivé, docela dost strašidelné a krapítek depresivní. Ale taky zábavné, vtipné a inteligentní. A jako třešnička na dortu je tu totální megačtivost. Je to psáno dost jednoduše, až jsem si říkala, že by ty dialogy neškodilo trochu víc vypiplat, touhle knížkou by se pak veškeré mé předsudky, které jsem kdy mívala o young adult, úplně vytratily. Ale i tak to stojí za to. Tahle knížka je povinností pro všechny čtenáře magického realismu a taky pro všechny, kteří nepohrdnou příběhy, ve kterých není nic nemožné.
Morantologie je sbírka článků, esejí, úvah a recenzí známé britské novinářky Caitlin Moranové. Její knížka Jak být ženou mě uchvátila, takže když jsem zjistila, že nakladatelství Host vydává její další knihu, nebylo nad čím váhat. Nutno říct, že komu se zamlouvaly její předchozí eseje, jistě se bude bavit i u téhle knížky. Moranová se totiž často vrací k úvahám o feminismu, o ženách a jejich oblečení a rýpe do všeho kolem sebe. To je pro ni typické. Ale v Morantologii najdete i spoustu nových témat.
Tak třeba půjdete do swingers klubu s Lady Gaga, pokecáte s Keithem Richardsem a Paulem McCartneym, podíváte se na královskou svatbu z nového úhlu pohledu. Dozvíte se zase něco o Caitlině dětství a manželství. Moranová umí zahrát i na vážnější strunu, uvažuje o správnosti potratů, sociálních dávek, o potřebě knihoven a o spoustě dalších věcech. Je to knížka, u které se pobavíte a zároveň díky ní máte o čem přemýšlet.
Měla jsem sice trochu averzi na hlavní postavu, kolem které se celý příběh točí, byl to prostě takový ňouma, který mě moc nezaujal. Jinak má ale tahle detektivka své klady. Zloděj příběhů je napsán jednoduše, ale velmi čtivě, měla jsem ho přečteného za chviličku. Občas se tu objeví nějaký zbytečný dialog nad skleničkou mezi dvěma muži, který vlastně k ničemu nevede, ale to se dá odpustit. Chválím taky obálku; tedy ne ten černobílý strakatý přebal, ale to, co se nachází pod ním. Nojo, mám slabost pro vintage a mintovou barvu. Pokud jste na tom stejně + máte rádi otevřené konce a detektivku & horor, tak to zkuste
Rok v Bullerbynu je milé a jednoduché čtení. Je to knížka, která se čte v podstatě sama a jen velmi neradi ji odkládáte. Zároveň to ovšem není žádné dechberoucí a napínavé čtení. Celým rokem vás provází vypravěč Gunnar v ich formě a jeho vyprávění je typické pro novináře; nikdy nechybí úvod, zápletka a patřičné rozuzlení, je to hodně informativní a stručné a občas mi to přišlo až trochu suché. Zkrátka a dobře, Gunnar Herrmann není beletrista, prostě jen popisuje své zážitky. Ale ono to ani vcelku nevadí; musíte zkrátka brát knížku jako ústřižky ze života novináře. Pak jí odpustíte to, co byste klasické beletrii neodpustili.
Jinak si myslím, že knížka není vhodná pro ty, co by třeba chtěli jet do Švédska na dovolenou jen na týden. Nenajdete tu tipy na zajímavá místa a podobně, není to turistický průvodce. Na druhou stranu, ti, co by ve Švédsku a hlavně ve Stockholmu chtěli pobýt delší čas (já, já!), se v knize určitě poučí - ať už o tom, jak vycházet se Švédy, nebo o tom, jak si sehnat byt. Rok v Bullerbynu mě každopádně utvrdil v tom, že Švédsko jednou prostě musím navštívit. Věřím, že každý, kdo si přečte tuhle knížku, bude taky chtít ten Bullerbyn vidět na vlastní oči.
Pokání není jednoduchá četba, dost často jsem ho odkládala a zase se k němu vracela. Je to psáno poměrně svižně, ale jazyk autora je docela komplikovaný, bohatý a plný metafor a přirovnání. Bylo to po delší době opravdu kvalitní a vytříbené čtení a rozhodně to stálo za to. Co se příběhu týče, kdybych nevěděla, kdy se to odehrává, tipovala bych to na nějakou austenovskou éru. Nevím proč, i tím jazykem a stylem psaní mi McEwan Austenovou připomínal. Až když se postavy začnou bavit o blížící se válce, pochopíte, že se nacházíte na prahu 2. světové války. Celý příběh je zvláštním způsobem starosvětský a zároveň moderní, že bych se nedivila, kdyby probíhal v 18. století, ale taky bych uvěřila, že se odehrává v 21. století.
Jinak nejlepší mi na knížce rozhodně připadal ten závěr. I když mě totálně zdrtil, bylo to úžasné zakončení, protože právě závěr by ve vás měl zanechat celý příliv nejrůznějších pocitů, který si budete ještě dlouho po dočtení knihy vychutnávat. A to tedy McEwan splnil na jedničku. Pokání je kniha, která rozhodně patří k výjimečným literárním pokladům a její čtení bylo skvělým zážitkem. Zanechala ve mně opravdu hluboký dojem.
Autorka Daphne du Maurier má za sebou už celou řadu sladkobolných románů. Mám dojem, že jsem párkrát zahlédla její jméno v knihovničce mé babičky, ale dosud jsem se s žádnou její knihou nesetkala. Měla jsem trochu obavu, jestli se mi to vůbec bude zamlouvat (hlavně kvůli té obálce, která teda fakt není nic moc), ale naštěstí jsem měla štěstí a je to fakt dobrý. Podle mě je na povídkách znát, že je spisovatelka píše ještě mladičká, má takovou nevypsanou ruku, řekla bych, ale ničemu to nijak extra nevadí. Za přečtení stojí hlavně titulní povídka Loutka, která je opravdu tak napínavá a dramatická a čtivá, jak slibuje anotace. Ale přečetla jsem všechny povídky a rozhodně knížka jako taková stojí za to.
Pro spoustu obchodníků a byznysmenů a vůbec všech, kteří denodenně přicházejí do styku s lidmi, je to prý učiněná bible. Teď už to chápu, i když já jsem z ní v první řadě spíš chtěla načerpat inspiraci a nevyužívat ji v praxi, stejně mi ta knížka hodně dala. Je psaná takovým tím klasickým americkým způsobem, díky kterému máte pocit, že všechno je možné, že vy jste ten vyvolený, že jste schopný čehokoliv. Mně to moc nesedělo, ale věřím, že je to dobrá motivace. Kniha nicméně nabízí spoustu možností, jak se zlepšit v tom, co děláte, podle mě se to dá aplikovat snad na všechno. Je to čtivé, stručné, jasné. Za mě super.
Na beletrizovaný životopis Edith Piaf jsem se těšila možná až příliš, měla jsem hodně velká očekávání, takže jsem nebyla úplně a totálně nadšená. Je to psáno na můj vkus trochu suše, ocenila bych tam víc té "beletrie", je to dost faktografické. Na druhou stranu prý i velmi přesné, takže pokud se toho chcete dozvědět o opravdickém životě téhle nevšední zpěvačky co nejvíc, je to určitě ta správná knížka, po které byste měly sáhnout. Nicméně i tak mám po přečtení Edith snad ještě radši, než předtím a malé varování - tahle knížka vás donutí poslechnout si na youtube snad všechno, co tam od Edith najdete, rezervujte si tedy proto na ní dostatek volného času. :)
Krásná a magická kniha, která má hned několik silných kladů: krásnou obálku, nevšední příběh, magické období a místo děje (no řekněte, nebyl snad New York na počátku století kouzelný?), dramatickou a romantickou zápletku. Mám ráda reálné příběhy, které se doopravdy mohly stát, okořeněné špetkou kouzel a magie. Jakkoliv je Muzeum prazvláštních věcí prazvláštní, autorka ho vylíčila tak, že by to bylo to první, co bych na Coney Islandu navštívila! :) Vyprávěno z pohledu dvou hlavních hrdinů, Coralie a Eddieho, jiskřivé, krásné, čtivé, půvabné.
