Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Nádhera! Jedním slovem nádhera! Pokud jste, stejně jako já, milovníci Malého prince, tohle vydání si rozhodně nenechte ujít. Je promyšlené a vymazlené do posledního detailu. Když mi kniha přišla, byla jsem tak nadšená, že jsem ji potřebovala ukázat všem kolem sebe. A to nadšení stále trvá!
Příběh Malého prince miluju. Čím jsem starší, tím více krásy v knize nacházím. Kniha je pro mě navíc pokaždé trochu jiná. Záleží vždy na mém rozpoložení, v jakém ji zrovna čtu. Už ani nevím, kolikrát jsem knihu četla. A kolikrát jsem na konci brečela…
Myslím, že tak nádhernou knihu jsem už hodně dlouho neměla v rukou. Tím, jak je propracovaná jsem se snad ještě více ponořila do příběhu a podívala se na něj zase trošku jinak. Malému princi je již 80 let a právem si zasloužil nový, luxusní kabátek.
Demon, chlapec, jenž se narodí na místě, které sice miluje, ale zároveň ho ničí. Bude nám vyprávět o svém životě. O tom, jakou pěstounskou péčí si prošel, jakou má zkušenost s dětskou prací, závislostmi, které jsou všude kolem něj, ale i s láskou a s velkými ztrátami.
Ano! Tohle je přesně to, co chci číst! Kniha, která mě pohltí, nepustí a zanechá tak plnou dojmů, že ještě dlouho po dočtení myslím na Demona i ty ostatní. Vidím je kolem sebe a přemýšlím, jak se asi zrovna teď mají. Je to kniha, která mě dokáže rozložit a zase poskládat zpátky. Skvělá příběhem i tím, jak je napsaná.
To, že se mi bude líbit, jsem tušila hned. Nejen, že je vydána v rámci edice Hlas, což jsou knihy přesně pro mě, ale hlavně, stačilo si přečíst jen první odstavec a bylo jasno, že tohle vážně potřebuji. Od prvních stránek je to drsné, psáno bez servítek, bez zbytečných řečí kolem. Je to plné sarkasmu. Dostane se vám to pod kůži a Demona už nebudete chtít opustit.
Příběh ve mně probudil spoustu emocí smutek, vztek, soucit. Chtělo se mi brečet a nejraději bych si Demona vzala domů a postarala se o něj. Mnohdy jsem měla pocit, že čtu skutečný deník, skutečný příběh, jak autenticky to celé vyznělo.
Maximálně jsem si užívala to, jak autorka píše a jak skvěle je kniha přeložena. Některé věty jsou doslova skvost. I když psáno hovorově, bylo mi to příjemné číst a text úplně lahodil mému oku
Kromě samotného příběhu Demona je tu vykreslen život ve Virginii na vesnicích a malých městech. Je tu ukázána i historie, která stále ovlivňuje životy a osudy lidí v těchto místech.
Toto je literární skvost. Právem si kniha zasloužila Pulitzerovu knihu. Je mi jasné, že tento příběh bude figurovat v mých TOP 10 za tenhle rok.
Když Coco přijde o firmu i o partnera, musí se z Londýna vrátit zpět domů, do Paříže. Znovu se naučit žít v jiné zemi je obtížné, zvláště pro její třináctiletou dceru. Při hledání práce narazí na kouzelné knihkupectví s kavárnou, shodou náhod hledají novou pracovní sílu a Coco si bude moci na vlastní kůži vyzkoušet, zda tohle knihkupectví skutečně dokáže vyléčit zlomené srdce.
Když jsem viděla tu nádhernou obálku, bylo mi jasné, že si knihu nutně potřebuji přečíst. Navíc Paříž, knihy a dcera hlavní hrdinky, která je ve věku mé dcery. To vše vypadalo na příjemnou odpočinkovou knížku přesně pro mě.
Teď bych tu chtěla vypsat pozitiva tohoto příběhu, ale nějak nenacházím, o čem bych se měla zmínit… Snad to, jak je tu popsána Paříž. Jednotlivá místa, kouzelné kavárny a bistra, spousta dobrého jídla. A konec byl vskutku dojemný. Ale jinak mi kniha bohužel nesedla.
Přišlo mi to přehnané. Všechno. Autorka strašně tlačila na pilu, až to nepůsobilo uvěřitelně. Knihkupectví, které popsala, by muselo být velké jak hangár, ve čtenářském klubu na sebe lidé křičí a nadávají si, hlavní hrdinka je hloupá a naivní (aby na konci mohla prozřít a zachovat se skvěle). Prostě za mě ne. Ale přiznám se, že na konci mi tedy málem i slzička ukápla.
Obálka, námět, čtivost a konec nakonec tedy průměrné hodnocení…
Pojďte navštívit psychoterapeutickou poradnu. Ale nebojte se, nemusíte nikam chodit, uvařte si dobrý čaj a ponořte se do knížky.
Autorka nás seznámí s nejčastějšími problémy, se kterými ji lidé navštěvují a přináší nám konkrétní rady, co můžeme v podobných situacích dělat, jak si pomoci. Ukáže nám, jak probíhá návštěva u psychoterapeutky a že se ji nemusíme bát.
Jelikož mám ráda knihy o zdraví, nutně jsem potřebovala i tuto novinku, která vyšla na Velký knižní čtvrtek. A jsem rozhodně spokojená, kniha mi předala přesně to, co jsem od ní očekávala.
Věřte, že pokud se vás některé z témat, které se v knize řeší, osobně dotýká, kniha vás neskutečně zasáhne. Najdete se v příbězích, uvidíte tam ty samé problémy, které vy zažíváte, mnoho si uvědomíte a nakročíte na správnou cestu k jejich řešení.
Právě díky osobním příběhům lidí, kteří autorku navštěvovali v poradně, je to hodně osobní. Nejsou to jen suché teoretické řeči, ale je to něco, co sami známe.
Je tu vše skvěle a jednoduše popsáno a vysvětleno, pochopí to každý, obzvláště ten, kterého se to týká. Jsou tu rady, jak se sebou pracovat a kam se můžeme obrátit pro pomoc.
Skvělá a důležitá kniha.
Mladá knihovnice Chloe objeví na stránkách knih vzkazy, které tam byly napsány již dávno. Nemůže na ně přestat myslet a snaží se vypátrat, kdo si je tenkrát psal a zda je víc takových knih. Mezitím se stará o rodinu a snaží se ustát nálady nerudného souseda.
Toto je typ knihy Muž jménem Ove a všechny podobné, kdy se nerudný stařík změní v přátelského. Přiznám se, že takové knihy moc nemusím, ale krásná obálka a prostředí knihovny mě přesvědčilo, že knihu potřebuji a jen jsou doufala, že mě tentokrát příběh mile překvapí. A víte co? Ono se to vážně povedlo!
Tohle bylo tak milé čtení. I když upřímně, ze začátku jsem měla problém se začíst, ale jak jsme se dostávali v příběhu dál, už jsem byla lapena a knížku jsem nemohla odložit. A na závěr jsem brečela jak želva a nemohla přestat.
Pokud milujete knihy v knihách, tady si přijdete na své. Nejen, že tu je opravdu velké množství knih, o kterých budete číst, ale je z nich tady i často citováno. No prostě tu mají jednu z hlavních rolí.
Tento typ příběhu je předvídatelný. Je jasné, jak to celé skončí, ale v příběhu vám bude tak dobře, že mu to odpustíte. Je tu láska, přátelství, napětí, ale nechybí tu ani vtipné momenty. Prostě je tu vše, co správný příběh má mít.
Četla jsem i předchozí knihu autorky Čtenářský klub osamělých srdcí a tahle se mi rozhodně líbila víc.
Bára je momentálně vážně nespokojená. S manželem se rozvádí, syn raději chodí za školu a v práci ji neskutečně štve její šéf. Když potká Gábinu, svou bývalou spolužačku, rozhodnou se, že vezmou život do vlastních rukou a otevřou si kavárnu. Jak jejich nová životní etapa dopadne?
Mám ráda knihy ze života, obzvláště o ženách kolem čtyřicítky, ke kterým mám blízko. Tohle je přesně ta kniha, ve které se můžete najít, určitě alespoň v nějaké situaci se poznáte a hned vám bude bližší.
Ač se tady řeší mnohdy nepříjemné situace, je to typická oddechovka, kdy se začtete, užíváte si příběh hlavních hrdinů a na chvilku můžete vypnout a neřešit svůj vlastní život.
V příběhu narazíte na rodinné vztahy, na lásku i na sílu přátelství. Je tu vášeň i zrada. Je tu dobro i zlo. Mít kavárnu by se mi líbilo, takže věci kolem podnikání mě opravdu bavily. Celé je to napsáno čtivě, že se do příběhu ponoříte a čtete a čtete…
Myslím, že hodně z nás má kolem sebe svou Gábinu, tak pozor na ni…
Nová kniha Doroty Ambrožové je přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Otevřená, upřímná a možná pro někoho i šokující.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
Zapomeňte na zázračné diety a pojďte si přečíst rady fitness trenéra, které vám pomůžou zhubnout. Nečekejte tu žádné zákazy a moralizování, ale naopak, najdete tu spoustu užitečných rad, ze kterých si vyberete to, co vám bude vyhovovat.
Kdo jiný by měl číst tuto knihu, než věčná dietářka :-D Ač mám někdy pocit, že o hubnutí už vím vše, teoreticky, tak mě tato kniha natolik zaujala, že jsem se rozhodla ji přečíst. A výsledek? Byla jsem vážně mile překvapena.
Na začátku nám autor připomene, jak v dnešní společnosti figuruje pohyb a nezdravé jídlo a seznámí nás s tím, na čem jsou postavené nejznámější diety. Jsou to fakta, která známe, ale při čtení si to ještě znovu připomeneme a více uvědomíme, co děláme za chyby. Ať už my nebo většina společnosti.
Názory Bena Carpentera mi byly blízké. Ztotožnila jsem se s tím, jaké rady nám předkládá. Souhlasím s jeho tvrzeními a díky tomu si mě knížka vážně získala.
Nečekejte tu žádný zázračný jídelníček, ale najdete tu 13 návyků, ze kterých si vyberete ty, které vám budou vyhovovat a které vás dovedou ke zdravějšímu tělu. Navíc je tu dotazník, díky kterému si toho o sobě dost uvědomíte.
I když spoustu věcí z knihy znám, i tak jsem se dozvěděla ledacos nového a pár návyků začnu rozhodně praktikovat i ve svém životě. Co začnu. Já začala hned po dočtení knihy!
Rok 1985. Chicago. Yale pracuje pro galerii a podaří se mu sehnat velice cennou sbírku. Ale radovat se nemůže, neboť se kolem něj šíří epidemie AIDS a jeho nejbližší přátelé umírají.
Rok 2015. Paříž. Fiona vyráží hledat svou ztracenou dceru, která se před lety přidala k sektě. Kromě toho potkává dávného přítele a díky němu se konečně vyrovnává s tím, jak krize AIDS ovlivnila její život.
Uf. Tohle byl krásný a silný příběh. Ale taky smutný a bolavý!
Hned v první kapitole nás autorka hodí do vody. A plav. Máme tu pohřeb, spoustu jmen, spoustu lidí a čtenář si postupně třídí kdo je kdo, kdo s kým je nebo byl a co je vlastně tohle celé za partičku. Ale vážně stačí první kapitola a máte jasno a pak už si jen užíváte příběh.
Příběh vskutku zajímavý. Obě jeho linky. Epidemie AIDS v osmdesátých letech v Americe. Sledujeme tu, jak probíhala, jak jí vnímali uprostřed gay komunity. A na druhé straně pak ti, kteří se na homosexualitu koukali skrz prsty a s opovržením.
Příběh ze současnosti mě také hodně bavil. Téma sekty a vztahy mezi matkou a dcerou. Kromě toho současná témata, která hýbala světem na pozadí osobních příběhů.
V knize mi bylo dobře, i když smutně. Yaleho i Fionu jsem si okamžitě zamilovala a našla jsem se v nich. Chápala jsem jejich pocity, byla jsem s nimi zraněná, chtěla jsem jim pomoci… Je to kniha o lásce, přátelství i zradě. Celý příběh na mě působil hodně reálně a opravdově.
Komu se líbil Malý život, Ohromné optimisty nutně potřebuje. Oproti Malému životu je tato kniha lehčí a dostupnější.
Myslím, že do knihy občas jen tak nakouknu, aby se mi po mých nových přátelích tolik nestýskalo…
Pojďte se podívat do budoucnosti. Nechte Markétu Lukáškovou, aby nás zavedla na místa, kde by se snad ještě mohlo dát žít. Ale pozor! Nevěřte všemu, co se vám na první pohled líbí.
Výšina, uměle vybudované město, v době, kdy se jinde už skoro nedá žít. Je vysoko v horách, je tu vše, co potřebujete, dokonce i květinová archa, která zachraňuje vegetaci na Zemi. Mia a její rodina sem právě přijíždí, zvykají si na nový domov, ale postupně oni i ostatní zjišťují, že se dá utéct před spoustou věcí, kromě vaší minulosti.
Nádherná obálka a jistota v podobě Markéty Lukáškové díky těmto věcem jsem se pro Výšinu rozhodla a jsem moc ráda. Je to skvělá kniha, kterou když začnete číst, tak nebudete moci přestat, dokud nebudete na konci.
Je tu spousta vypravěčů, ale nebojte, neztratíte se v nich. Krátké kapitoly, které přidávají na čtivosti. Ale hlavně, nejedno tajemství, které vás nutí číst dál.
I když se děj knihy odehrává v budoucnosti, bylo mi všechno tak blízké, jak kdybych to znala. Autorka tu skvěle vykreslila atmosféru a díky tomu jste se dokázali vcítit do postav a před očima jste viděli všechna místa, o kterých je v knize řeč.
V příběhu se sice řeší to, kam svět spěje, ale je hlavně o lidech. O jejich životech a chybách, o tom, co prožili a jaká tajemství je tíží. Jsou to lidé jako my a díky tomu je budete chápat a prožívat s nimi jejich životy.
Ke konci knihy jsem byla napnutá, hltala jsem stránku za stránkou a pak byl konec. A já byla smutná, že se s mými novými přáteli musím rozloučit. Rozhodně si mě tahle kniha získala a víte, co mi ještě předala? Potřebu jít do přírody, ven, ke stromům, k řece, … dokud tu všechno ještě máme.
