Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje odznaky
Moje aktivity
Zastavte se v dnešním uspěchaném čase a přeneste se na chvíli do doby, kdy čas běžel tak nějak pomaleji. Do doby našich babiček a prababiček, dědečků a pradědečků. Do doby, kdy nebyla ani televize, ani internet, ale pracovalo i povídalo se společně a trávil se čas ve společnosti blízkých lidí a sousedů.
Jelikož miluji různá moudra našich babiček, tradice, pranostiky a vyprávění, byla jsem nadšená, když se mi tato kniha dostala do rukou. Ráda se dozvídám, jak se žilo dříve, hlavně v chaloupkách na venkově. V knize vás čeká milé a poklidné vyprávění a opravdu hromada receptů našich babiček.
Celá kniha je rozdělena na každý týden v roce, nemusíte ji tak číst od začátku do konce, ale jednoduše otevřít právě v tom období, kde se zrovna nacházíme a podívat se, jaké tradice v tomto týdnu naši předci dodržovali. I recepty jsou uzpůsobeny tak, aby zrovna v té době byly k dispozici a třeba dozrávaly suroviny, které jsou k jednotlivým dobrotám potřeba.
Některé kapitoly mě oslovily více, jiné méně. U některých týdnů mi připadalo, že jsou více o dnešní době, já však preferovala ty z historie. Rozhodně mě potěšily i milé ilustrace, která nás provází celou knihou.
Měla jsem však jeden, pro mě velký, problém. Z autorky bylo mnohdy cítit, jak je „otrávená“ z dnešní doby, nejednou ji kritizovala, to, jak žijeme, jak se chováme, jak vyrůstají naše děti. Ano, měla mnohdy pravdu, ale do takovéto knihy se tolik negativních vět a pocitů prostě nehodilo. Bohužel to zkazilo můj celkový dojem z jinak milého vyprávění.
Moc mě to mrzí, protože ty části z historie mě opravdu zahřály u srdíčka.
V domě na břehu Vltavy žije Markéta, která by se ráda stala zpěvačkou. Také Amélie, která má stejné přání, ale jí se nesplní, protože je duch. Kromě toho nás však čeká příběh plný napětí. Bude tu spousta duchů a možná se budeme i bát.
Toto je třetí, závěrečný díl ze série. Sáhla jsem po něm v naší knihovně, aniž bych znala předchozí díly, a to je škoda. Původně si knihu půjčila dcera, já si ji přečetla první a rozhodla jsem se, že pro dceru nejprve seženu první dva díly (u nás v knihovně je bohužel nelogicky nemají), aby si sérii mohla přečíst pěkně popořádku, protože za to rozhodně stojí (a nejen díky tomu, že moje dcera a hlavní hrdinka mají stejné jméno )
Byl to krásný příběh. Byl napínavý, trošku strašidelný, trošku ze života. Přišla rozhodně nečekaná rozuzlení a musím říci, že i když je to dětská kniha, na konci jsem byla dojatá, a i nějaká ta slzička ukápla.
Nádherné ilustrace skvěle umocňují atmosféru. Byl to krásný příběh a já rozhodně potřebuji dva předchozí díly i pro sebe, nejen pro dceru. Kniha je doporučována pro čtenáře od osmi let, ale rozhodně si ji užijí i starší, zejména dívky.
Jméno Bedřich Smetana zná asi každý z nás, ale víte třeba, v kolika letech začal mluvit česky a proč? Jaké byly jeho manželky? Proč žil ve Švédsku? Pokud ne, nahlédněte do této knihy a dozvíte se vše podstatné z mistrova života.
Jeden z našich nejznámějších hudebních skladatelů. Prodanou nevěstu i Mou vlast zná snad celý svět. Ale jaký skutečně byl Bedřich Smetana? Autorka nám ho představí od narození až po jeho smrt. Ukáže nám, jaký byl člověk, jak komponoval, jaké bylo jeho soukromí. Kromě toho přiblíží dobu, kdy žil. Dobu, pro nás Čechy, tak důležitou národní obrození.
Ač jsme se o Smetanovi ve škole rozhodně učili, moc si toho nepamatuji. Naučila jsem se jen to, co jsem musela a více mě nezajímalo. Čím jsem však starší, tím více mě baví číst o naší historii, poznávat naše osobnosti, ať už ty více, či méně známé. Tato kniha mi přinesla rozhodně spoustu nového. Mnoho z událostí, které jsou zde popsány, se mi propojily s dalšími knihami, všechno si to k sobě sedlo, pasovalo a mé mezery ve vzdělání se krásně zaplňují.
Tato kniha je, jak sama Milena Štráfeldová nazvala, dokuromán. Jsou tu jak skutečné zápisky z deníků a dopisů, známá historická fakta i kapitoly, kdy autorka popustila uzdu fantazii a přinesla nám románově zpracované části umělcova života. Skvěle to k sobě pasuje, nejsou to jen holá fakta, ale je to psáno poutavě a text rozhodně zaujme.
Kromě samotného života Bedřicha Smetany tu poznáváme dobu národního obrození, co se u nás dělo a autorka představí i důležité osobnosti z tohoto období. Přiblíží nám život třeba i Karla Havlíčka Borovského, Josefa Kajetána Tyla, Jana Nerudy a mnoha dalších. Také je tu skvěle ukázáno, jak se tito umělci se Smetanou potkali nebo potkat mohli.
Tato kniha je rozhodně dobrá volba i pro (povinnou) školní četbu. Studenti se tak seznámí se vším důležitým formou, díky níž by je poznávání mohlo i bavit.
Mám však i drobné připomínky. Některé situace se dost opakovaly, třeba nám je vyprávěli různí lidé, ale několikrát jsme četli to samé a místy mi to přišlo už trošku zdlouhavé. Co mi však hodně vadilo, tak chyby a překlepy v textu. Bohužel třeba i v letopočtu, což by se u takovéto knihy rozhodně stávat nemělo.
Pokud máte rádi životopisné knihy a chcete se dozvědět více z naší historie, rozhodně tuto knihu vyzkoušejte.
Pokud se rozhodnete přečíst tuto knihu, a já vám ji rozhodně doporučuji, vemte ji do ruky až ve chvíli, kdy víte, že budete mít pár hodin volno. Jakmile ji totiž otevřete, neodložíte ji dřív, dokud nepřečtete poslední stránku.
Rodinná pohoda je nadevše, tak to vnímají i sourozenci Herelovy, kteří k sobě mají silné pouto. Jejich idylu však naruší hrůzný nález na zahradě. To probudí k životu tajemství, které mělo zůstat navždy skryto. Na povrch vyplouvá minulost, která ovlivní důvěru a sourozenecké vztahy.
Autorčina předchozí detektivní série Stvůra, Vesnice a Vetřelec byla naprosto fenomenální a po jejím dočtení mi bylo jasné, že si i v budoucnu přečtu vše, co autorka napíše. Kniha Někdo z nás tak pro mě byla velmi očekávaná novinka, ze které jsem nadšená.
Ze začátku vás čeká příjemný rodinný příběh, poznáváme jednotlivé členy velké rodiny, kdo jaký je, jak žije. Je vám v příběhu dobře, zašli byste k nim na oslavu a pobavili se v jejich milé společnosti. Díky prologu však víte, že má přijít něco temného, tak s napětím očekáváte, kdy se příběh začne ubírat jiným směrem. Dočkáte se ve druhé části, kdy se rozjede dokonalý psychothriller, kdy nebudete vědět, komu můžete věřit a budete chtít víc a víc. Nakonec vás čeká šokující odhalení a já bych nikdy nevěřila, že budu u thrilleru brečet, ale ano, autorka dokázala zpracovat mé emoce až k slzám.
Mám moc ráda styl Kristýny Trpkové. Při čtení jejich knih jsem tak ponořená do příběhu, že absolutně nevnímám okolí, jsem součástí stránek a písmenek. Vždy je skvěle vykreslena atmosféra, která vás pohltí a její knihy prostě nejdou odložit, dokud je nepřečtete celé.
Pokud čtete jen zahraniční thrillery a u českých si myslíte, že nemohou dosáhnout jejich kvality, rozhodně zkuste Někdo z vás. Věřím, že vás kniha překvapí.
Příběh o panence, kterou holčička zapomene na pláži. Panenka nám pak popisuje hrůzy, které v noci zažila, ale bude tu naděje, že za denního světla bude zase lépe.
Tuto knihu jsem potkala v naší knihovně, dcera si ji půjčit nechtěla, tak jsem si ji vzala pro sebe. Elena Ferrante běžně píše pro dospělé, tak jsem byla zvědavá na její tvorbu pro děti, a navíc mě nalákaly opravdu nádherné ilustrace.
Je to útlá knížečka, v podstatě jen pár řádků textu, ale na můj vkus je zvláštní a úplně nevím, co si o ní myslet. Řekla bych, že pro děti je to dost děsivý příběh, navíc i ty metafory, které jsou v příběhu použity, asi úplně nejsou pro „mrňata“. Na konci sice příběh vykouzlil úsměv na mé tváři, ale jinak jsem ráda, že jsem měla knihu jen půjčenou. Nevím, jestli bych se k ní ještě někdy vrátila. Je možné, že kdybych k ní nepřistupovala jako ke knize pro děti, možná by na mě hned zapůsobila jinak… nevím.
3,5*/5*
Nora Davisová prožívala své dětství jako každý jiný, ale jen do té doby, než policie zjistila, že její otec ve sklepě vraždil nevinné ženy. Nyní, po více jak dvaceti letech, je Nora úspěšnou lékařkou, nikdo nezná její minulost a otec je stále ve vězení. Jednoho dne Nora zjistí, že byla zavražděna její pacientka, a to stejným způsobem, jakým vraždil její otec. Je zřejmé, že se někdo snaží dostat Noru za mříže, ale ona přeci není vrah a policie na ní nic nemá. Pokud se ovšem nepodívá do sklepa.
Jakmile si přečtete prolog, je vám jasné, že tuto knihu si prostě chcete přečíst. Autorka vás naláká na samotný příběh takovým způsobem, že knihu nebudete moci odložit. Navíc mě zaujalo lékařské prostředí, které mám v knihách ráda. Je před vámi příběh, který vás strhne a pohltí.
Střídá se tu současnost s minulostí, poznáváme to, jak se Nora dokázala vyrovnat s tím, že má otce vraha a zároveň se dozvídáme, jak vypadá její současný život. Ač se může ze začátku jevit příběh málo akční, věřte, že je tu skvěle vytvořeno napětí i z naprosto banální situace. Autorka v textu komunikuje přímo se čtenářem, a to mám ráda. Díky tomu nás opravdu vtáhne do příběhu, máme pocit, že jsme jeho součástí a můžeme ho více prožívat.
V knize nejsou žádné zdlouhavé popisy, je to jednoduchý příběh bez zbytečných komplikací. Text doslova mizí před očima, máte pocit, že nemůžete přestat číst. Zhruba v polovině jsem začala tipovat kdo je vrah. Je tu spousta možností, každý podezřelý je možný, ale až do posledních stránek nebudeme vědět, kdo jím nakonec bude a rozuzlení vás tak překvapí.
Kniha má optimální délku, thriller kolem 300 stran je pro mě ideální. Ale musím se přiznat, že konec byl velmi rychlý, skoro až uspěchaný. Byla jsem do příběhu tak ponořená, že bych klidně ještě chvíli četla. Ani bych se nedivila, kdyby autorka připravila pokračování.
Za mě výborná kniha plná napětí, která má spád a u které se nebudete nudit. Jen tedy nevím, zda budu mít po dočtení ještě někdy ráda vůni levandule…
Kurtizána Nana vás zavede do Paříže a seznámí nás se zhýralou pařížskou společností, obzvláště v jejích vyšších vrstvách bankéři, hrabata, velkopodnikatelé… Všichni jdou po penězích a krásných ženách, až toho jedna z nich využije a bude si s nimi hrát jako kočka s myší. Klasika z roku 1880, která je na svou dobu poměrně odvážná.
Klasiky mám v knihovně docela dost, ale málokdy po ní sáhnu. Jsem tak ráda, že si ji přečtu díky různým výzvám. Tentokrát jsem si ji vylosovala z mých nepřečtených knih v rámci snižování nepřečtených knih
Knížka se dobře četla, i když byla místy zdlouhavější a na můj vkus tam bylo dost jmen. Přišlo mi to svěží i vtipné. Ze začátku to byl jeden velký mejdan a postupně sledujeme vývoj, kam život Nanu zavede. Přišlo mi to kolikrát nadčasové a celkově mě to bavilo. Jelikož mám vydání s ilustracemi, tak mě moc potěšily a skvěle navodily atmosféru té doby.
Ač jsem si myslela, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, když jsem knihu porovnala s ostatní klasikou, kterou jsem četla, tak jsem to nakonec přehodnotila na plný počet, neboť to mělo většinou spád a v rámci podobných knih to bylo prostě skvělé.
Jedna rodina, jedna alkoholička, několik zkažených životů. Příběh nám vypráví čtyři členové jedné rodiny, kde to není úplně v pořádku. Kam se podíváte, tam je schovaná láhev s alkoholem, která pomůže vždy, když nejdou věci podle plánu, ale vlastně i kdykoliv jindy…
Tuto knihu jsem četla v rámci společného čtení a jsem za to moc vděčná. Právě díky takovýmto „akcím“ objevím knihy, které by mě jinak minuly, a to by byla škoda.
Krátké věty i kapitoly nás okamžitě vtáhnou do příběhu. Ten nám vypráví matka, její dvě děti a babička. Sledujeme nelehký vývoj života s alkoholikem, a právě díky různým vypravěčům si můžeme udělat celkový obrázek a hlavně vidíme, jak to vnímají různí lidé, různého věku a jak to celé ovlivní jejich životy.
Je to drsný, smutný a bolavý příběh. Některé momenty byly obzvláště kruté, že jsem měla sto chutí knihu odložit. Ale jelikož ráda čtu knihy o podobných tématech, tak jsem byla zároveň nadšená. Neboť všechny ty emoce se na mě přenesly a já se tak ocitla uprostřed rodiny, která prožívá drama, ve kterém by nebylo dobře nikomu.
Děj knihy je situován do období devadesátek, ale je to takové téma, které je tu bohužel stále, stále se dějou takové situace a bohužel i nadále tu budou s námi. Z této představy mi je prostě úzko.
Skvěle napsaná kniha o vážném tématu, která ve mně bude ještě chvíli doznívat.
Zločiny proti lidskosti a genocida, dva pojmy, které byly začleněny do obžaloby v norimberském procesu. Poprvé je definovali dva právníci Hersch Lauterpacht a Rafael Lemkin. Dva muži pocházející ze Lvova, kteří o sobě navzájem nevěděli. Autor se vydal po jejich stopách a aby se kruh uzavřel, je tu vylíčen i osud Hanse Franka, který byl zodpovědný za vyvraždění milionů Poláků a Židů. Jelikož autorův dědeček Leon Buchholz pocházel také ze Lvova, najdeme v knize i jeho příběh.
Tato kniha už mi doma leží nějakou dobu v knihovničce, tak jsem se rozhodla, že ji zařadím mezi knihy, které si chci letos přečíst, neboť očekávám, že budou skvělé. Opět jsem se nespletla.
Kniha nám odkrývá hrůzy minulosti na lidských osudech, zároveň však líčí přípravu a průběh norimberského procesu. Je tu, pro mě, tolik nových informací, že jsem si knihu musela dávkovat.
Moc mě bavila až detektivní autorova práce, kdy se snažil vypátrat osudy jednotlivých hrdinů, krok po kroku jsme šli s autorem po stopách, sledovali jeho myšlenkové pochody a odhalovali osudy, které mnohdy byly propletené a propojené.
Samozřejmě mě více bavilo číst o lidských osudech, než právní a soudní informace, ale na druhou stranu bylo vše podáno lidsky, přehledně a čtivě. Nudit se rozhodně nebudete, ale chce to mít na knihu tu správnou náladu, abyste se nenechali odradit delšími a pomalejšími pasážemi o právu.
Rozhodně kniha, která přináší důležitá fakta z naší historie a mapuje oblast Lvova.
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat. Vila postavená na míru novomanželskému páru si užije jen pár let se spokojenou rodinou atmosférou. Když přijde druhá světová válka je rodina nuce opustit dům i naši zemi. Vila se tak dostane do rukou nacistů a její zdi jsou svědky i pozdějších nelehkých let.
Již před pár lety jsem viděla stejnojmenný film, který mě úplně neoslovil, a proto jsem se knize dlouho vyhýbala. Nakonec mi ji známá doporučila, že si myslí, že se mě bude líbit, a měla pravdu.
Od prvních řádků mě bavilo číst o tom, jak krůček po krůčku vila vznikala. Nejprve myšlenka, pak první plány, základy, zdi. Dohledávala jsem si fotografie vily Tugendhat, abych se mohla podívat, jak vypadá ve skutečnosti.
Období druhé světové války mě nikdy nepřestane udivovat. Ač už jsem o něm četla tolikrát, vždy mě ničí bezmoc běžných lidí, když nevěděli, co přijde a pak utrpení během války. Neskutečné.
Jsou tu skvěle vylíčeny lidské osudy. Ukázány problémy smíšených manželství, emigrace, síla přátelství i zrada. Silný příběh, jehož konec jsem probrečela. Navíc mě velmi bavil autorův styl a věřím, že i díky překladu se kniha četla s lehkostí.
Po dočtení mám chuť se podívat znovu na film, myslím si, že by mě teď mohl více oslovit, protože jsem si v knize našla cestu k jednotlivým hrdinům.
