Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Tohle je další kniha, která dokazuje, že klasika nemusí být nuda.
Sice útlá novela, která je však silná svým příběhem. Dokázala jsem se do ní ponořit, vcítit se do postav. Prožívala jsem jejich emoce, při čtení mi bylo smutno.
Je tu spousta vážných témat. Jakých, tak to nebudu psát, abych neprozrazovala zbytečně moc.
Rozhodně skvělá kniha a po dočtení se potřebuji podívat i na film.
Malý Jula vyrůstá v devadesátých letech v ne úplně ideálních podmínkách. Rodiče se pomalu odcizují, doma vládne často dusno a Jula raději utíká do své fantazie. Sledujeme ho od jeho šesti let až téměř do dospělosti. Vidíme jeho první lásky, přátelství, ale i hledání své intimity a svého místa.
Tohle byla tak skvělá kniha! Její čtení jsem si užila od prvního do posledního písmenka. Jula jsem si zamilovala, skoro jak kdyby to byl můj syn, a prožívala jsem s ním všechny bolesti i radosti.
Nelehké příběhy, které jsou vyprávěny dětskýma očima, na mě vždy působí víc, než kdyby byl hlavní hrdina dospělák. Ten nevinný pohled, který nám ukazuje nelehkou realitu dospěláckého světa, je v tomto případě opravdu smutný a bolavý.
Celý příběh je skvěle napsaný. Nechce se mi věřit, že je to prvotina, je to dokonalé. Moc mě bavilo, jak je tu rodinný život a jeho problémy dávkovaný postupně a když už si myslíme, že víme vše, vždy se před námi odkryje něco dalšího. Prostě tu nejsou hluchá místa, příběh je skvěle promyšlený a úžasně odvyprávěný.
Ač je tu opravdu hodně vážných témat, většinou takových, které se snažíme schovat za zavřenými dveřmi svých domovů, celým příběhem se line hořký humor a ironie, které nás donutí se usmát, i když by nám do smíchu být nemělo. Je to prostě skvěle vyvážené. Až tedy na konec. Ten jsem totiž přes slzy nemohla dočíst…
Ciara se během minuty rozhodne všechno změnit. Popadne pár kousků oblečení, připoutá děti v autě a utíká od tyranského a manipulativního manžela. Přes sociální služby dostane prozatímní pokoj v hotelu a snaží se postavit na vlastní nohy. Což vůbec nebude snadné.
Když jsem poprvé viděla tuto knihu a přečetla jsem si anotaci, řekla jsem si, že je přesně pro mě. Ráda čtu o nelehkých lidských osudech a příběhy z Irska mám velmi oblíbené. Nakonec jsme si s knihou tolik nesedly, ale každopádně byla zajímavá a přináší nám spoustu vážných témat.
Máme tu manipulativního a tyranského manžela, je tu otázka životních podmínek žen v nouzi, odráží se tu i irská bytová krize. Příběh nám ukazuje, jak těžký je život pro ženy, které se rozhodnout odejít od násilnických manželů. Málokde mají zastání, pomoc minimální. A do toho manžel, který vás dokáže týrat i na dálku. Ač se tváří mile a na první pohled vypadá, že chce pomoci, je to jenom přetvářka a cesta k tomu, jak ještě více ublížit.
I přes opravdu silné téma mě kniha místy i nudila a nechala chladnou. Byly tady však pasáže plné emocí, kdy jsem cítila strach a bezmoc. Mé hodnocení je tak rozporuplné, a i když kniha úplně nesedla mě, věřím, že si své čtenáře najde. Navíc zpracovaná témata jsou vážně důležité a mělo by se o nich mluvit.
Po tom, co zmizela z rodiny „problémová“ Bára, zůstala Katka sama. Ta hodná, ta vzorná, ta milovaná. Ale jak ustojí svou pozici, když se ocitá s rodiči sama? Pomalu se začíná rozpadat její svět, takový, jaký znala. Hledá pomoc ze začarovaného kruhu trápení. Ale může ji opravdu někdo zachránit?
Když jsem dočetla knihu Vrány, jen jsem seděla, zírala na knížku, nevěřila svým očím a bylo mi neskutečně smutno a úzko. Dala jsem si jejich re-reading a mé pocity se nezměnily. Tentokrát jsem se hned po dočtením pustila do knihy Rány a mé bolavé trápení pokračovalo.
Rány nás zavedou zpět do nefunkční rodiny, do míst, kde se zlo skrývá za dveřmi zdánlivě bezpečných domovů. Je nepředstavitelné, čím si někdo musí procházet, a i když je toto „jen“ kniha, tak nejhorší je si uvědomit, že se tohle skutečně děje. Jen to nevidíme.
Autorka na nás naloží neskutečnou nálož bolavých emocí, kdy při čtení budete chtít pomoci, nějakým způsobem zasáhnout a ukončit trápení.
Já osobně moc nemusím pokračování knih. I tady se ukázalo, že mi v pokračování chybí takový ten wau efekt. Už vím, do čeho jdu a ten prvotní a neskutečný pocit z Vrán se tu nedostavil. I tak je to výborná kniha. Rozhodně doporučuji číst oba díly postupně.
Příběh o přátelství dvou dívek, které se svěřují se svými prvními láskami a také se bouří proti současným společenským konvencím a tradiční roli ženy. Jedná se o autobiografickou knihu, která se dočkala vydání až 66 let od svého napsání. Součástí knihy jsou i osobní fotky autorky.
Když se mi dostala do ruky jiná kniha o Simone de Beauvoir komiks o jejím životě nutně jsem se potřebovala dozvědět něco víc o této zajímavé ženě. Zapátrala jsem v mé knihovničce a našla jsem tuto útlou autobiografickou knihu a hned si ji přečetla.
Bylo to rozhodně zajímavé. Přeneslo mě to do doby Simonina mládí, do Francie, do dob, kdy se ženy musely chovat podle předem daných pravidel. Ač se tu autorka skrývá pod jiným jménem, a i ostatní postavy pozměnila, jsou z textu cítit emoce, které prožívala. Je tu ukázána síla přátelství a ztráta blízkého člověka.
Rozhodně to bylo zajímavé, poučné i emoční čtení.
Simone byla na svou dobu neskutečně odvážná. Patřila k nejvlivnějším myslitelům 20. století. Tím, jak žila, zpochybnila zažité představy o lásce, partnerství i vztahu mezi pohlavími. Byla to žena, která neustále chtěla žít tak, aby dostala od života všechno.
Simone de Beauvoir. Jméno, které jsem rozhodně slyšela, ale nikdy víc jsem se o něj nezajímala. O to víc jsem byla překvapená, když jsem se z této knihy dozvěděla, o koho se jedná. Neskutečně mě její příběh zaujal a tím si myslím, že toto dílo přesně splnilo svůj účet. Navnadit čtenáře, aby se zajímal dál, zjišťoval.
Tenhle komiks je vlastně takové popostrčení k tomu, abychom chtěli více. Stejně jako Simone. Zajímavý příběh o odvážně ženě, který vás rozhodne zasáhne. Já sama jsem se po dočtení rozhodla, že si některé knihy od Simone potřebuji přečíst. Jaké překvapení, když jsem doma našla její autobiografii. Hned jsem se do ní pustila, abych s touto zajímavou ženou mohla strávit ještě nějaký čas.
Děkuji za takovéto knihy a pokud máte rádi biografie a rádi poznáváte nové osobnosti, rozhodně by vás tento příběh neměl minout.
Autor se snaží odhalit po smrti otce jeho tajemství. Celý život se míjeli, neměli nic společného, jen sledování hollywoodských filmů. Ocitáme se v Argentině a sledujeme životy přistěhovalců z Asturie. Dotkneme se tu historických událostí, ale hlavně se podíváme na osobní vztahy a filmy.
A právě filmy byly asi tím, proč si mě tahle kniha nezískala. Podle anotace to vypadá, že to bude příběh přesně pro mě, ale nakonec jsem se s ním doslova natrápila. Nemohla jsem se začíst a byly tu právě filmy. Hodně filmů. A mě nebavily. Díky nim jsem se nemohla pořádně ponořit do samotného příběhu.
Bylo tu spousta vážných a zajímavých témat, o kterých ráda čtu, ale bohužel se mě nedotkla. Četla jsem písmenka, ale unikal mi obsah.
Věta jedné z žen z příběhu mi přišla výstižná i pro můj vztah k této knize: „Už se znovu nemůžeme potkat, milovaný. Viděl jsi příliš mnoho filmů.“
Ke konci byla kapitola téměř bez zmínek o filmech a ta část mě neskutečně bavila, bohužel to nestačilo.
Kniha si rozhodně najde své čtenáře, ale já to nejsem.
Michelle po rozvodu opouští dočasně svůj život a vydává se do malého městečka, aby tři měsíce vedla rodinný penzion. Nedaří se ji úplně tak, jak by chtěla a do toho potkává Cliffa. Okouzlujícího svobodného otce, který si ví rady v každé situaci. Musí si však od něj držet odstup. Brzy odjíždí zpět za svým životem.
Tuhle knihu si přečtěte právě teď! Podzimně laděná kniha plná milé romantiky je přesně to, co potřebujete. Uvařte si dobrý čaj nebo horkou čokoládu, zachumlejte se do deky a pusťte k sobě Michelle a Cliffa a nechte je rozehrát jejich laskavý příběh.
Romantické knihy až tak často nečtu, ale tahle je po grafické stránce opravdu povedená. A když jsem zjistila, že se příběh odehrává v roce 1997, v době bez mobilních telefonů, s internetem v plenkách a v době, kdy i já už prožívala první romantické lásky, tak bylo rozhodnuto. A dobře jsem udělala, knížku jsem si moc užila.
Je to pomalý příběh se spoustou lásky a něhy, nechybí tu však ani drobné škádlení. Tím, že je hlavním hrdinům kolem třicítky, dokázala jsem se do nich lépe vcítit a lépe jsem chápala jejich problémy i touhy. Jiskření mezi nimi jsem si vážně užívala, chemie tady rozhodně fungovala.
Místy jsem si říkala, že bych knížku klidně o pár stránek zkrátila, ale pak přišel konec a já poslední stránky probrečela dojetím, a to je známka toho, jak se mě příběh dotknul a vyvolal přesně ty emoce, které má romantická kniha vyvolat. Takže ano, můžu vám knížku jen doporučit.
Sung Jen je klavíristkou, ale velké koncertní sály vyměnila za domácí vyučování studentů. Touží po dítěti, ale manžel nechce. Chod jejich domácnosti naruší příjezd tchýně a také záhadné balíčky hub. Možná díky houbám, možná díky tchyni, možná z úplně jiných důvodů, začnou vyplouvat na povrch tajemství z manželovy minulosti. Sung Jen bude hledat pravdu, která se bude skrývat na pomezí snu a skutečnosti.
Tohle byla zvláštní kniha. Podle anotace jsem vlastně čekala ještě něco úplně jiného, ale i to, co jsem dostala, se mi líbilo.
Nečekejte tu žádný velký děj, žádnou velkou akci. Jde hlavně o pocity a myšlenky hlavní hrdinky, která bude přemýšlet nad svým manželstvím a svým životem. Kniha nás zavede do Pekingu, ale vlastně si příběh můžete zasadit kamkoliv.
Jsou tu ukázány různé lidské povahy, jak si kdo v sobě zpracovává bolest a zklamání. Je tu ukázán život v manželství, který ne vždy je snadný. A pak tu máme něco mezi nebem a zemí, kam se možná naše mysl může občas uchýlit. Život hlavní hrdinky mě zaujal a dotknul se mě. Dokázala jsem se do ní vcítit a pochopit ji.
Myslím, že tuhle knihu pochopí každý čtenář po svém. Něco totiž nemá jednoznačné vysvětlení. A právě proto je jiná, ale skvělá.
Dolní Vltavice, vesnice, která žila svým životem, dokud ji neumlčela voda. Skončila na dně Lipna. Dor to už kdysi věděl, nikdo mu nevěřil. A Ema? Ta se nyní snaží, aby se na vltavickou minulost nezapomnělo.
Miluji knihy Jana Štiftera. To, jaká si vybírá témata. To, jak neskutečně skvěle píše. Těším se na každou jeho novou knihu, a i tentokrát jsem naprosto nadšená.
Od prvních stránek si mě absolutně získal Dor. Chlapec, který je jiný. Chlapec, který ví. Soucítila jsem s ním. To, co prožíval se mě dotklo, to, co viděl, mě rozplakalo.
Za to Emu ze současnosti možná nebudete mít rádi, ale ukazuje nám, jak to v životě mnohdy bohužel chodí. Některé vztahy (nejen) v rodině jsou bolavé, jsou nepochopitelné. Když však budeme poznávat její život, to, čím vším si prošla, věřím, že si k ní najdete cestu, stejně jako já.
Moc jsem si užívala to, jak je kniha napsaná. Miluji autorův styl, jaký jazyk používá, jak skládá věty, jak tvoří příběh. Je až dechberoucí, jak se v příběhu vše propojuje, jak na povrch vyplouvají další pravdy a vše do sebe nakonec přesně zapadne. Líbily se mi i zmínky o jiných knihách. Autor je do příběhu skvěle zakomponoval.
Knížka vyšla v mé oblíbené edici Tvář, která je vždy jistotou skvělého čtení. A nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace, které knize dávají ještě další rozměr.
Úžasná kniha, která si mě získala. Dokázala mě překvapit i rozplakat. Jsem z ní nadšená.
