Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Pojďte se seznámit s kočičkami! V sedmi povídkách vás zavedou na různá místa, seznámí vás se svými páníčky a ukáží, jak jsou moudré a zároveň pohodové.
Jelikož miluji kočky, této obálce prostě nešlo odolat.
Podíváme se na různá místa v Japonsku, poznáme, jak se tam žije, co je běžné ať už v chování nebo třeba v jídle. A samozřejmě potkáme i různé přírodní krásy.
Jak už v názvu slovo loučení napovídá, nepůjde tu jen o veselé kočičí příběhy. Ve většině povídek se potkáme se smrtí v různých podobách, ale nebojte, nejedná se o žádné depresivní čtení, spíše o dojemné a milé a třeba i nějaká a slzička ukápne. Obálka knihy je vskutku nádherná, a i uvnitř najdete pár krásných kočičích ilustrací.
Od autorky jsem četla její předchozí knihu Kočka na cestách, která se mi bohužel moc nelíbila, tak jsem si myslela, že povídky mi sednou lépe. Bohužel, ani tentokrát jsem si nenašla cestu k autorčině stylu a knížka si mě tak tolik nezískala…
Ostrov Cadence, místo, kde se žije dobře, alespoň na jedné jeho části. Když na ostrově začnou mizet dívky, dědička východního pobřeží Adaira, povolá zpět z pevniny svého dřívějšího soupeře Jacka. Věří totiž, že jedině bardova hudba dokáže záhadu objasnit. Postupně zjišťujeme, že je tu více tajemství, než by se mohlo zdát.
Tato kniha si mě doslova přivolala. Když jsem viděla tu krásnou obálku, rozhodla jsem se, že po dlouhé době zkusím žánr fantasy, i když ho běžně nečtu. A dobře jsem udělala. Toto fantasy je totiž přesně takové, aby si ho užili i čtenáři naprosto odlišných žánrů.
Máme tu duchy i magii. Kouzla i bylinky. Nenávist i lásku. Dokonce i detektivní zápletku. A mě to vážně moc bavilo. Je to napínavé, ale místy i vtipné. Psáno lehce a přehledně. Na ostrově Cadence se neztratíte, i když může zamotat hlavu nejednomu poutníkovi…
V knize je cítit oslava přírody a hudby. Já sama jsem měla nejblíže k postavě Sidry, která díky přírodě dokázala léčit. Ale musím říct, že i ostatní postavy mi byly sympatické. Občas jsem měla pocit, že autorka nevysvětli vše tak, jak by mohla, ale třeba si to nechává na příště.
Jo, tahle kniha mě bavila a rozhodně se těším na její pokračování.
Po téměř dvaceti letech, kdy Nikola Márová tančila jako sólistka v Národním divadle, ukončila svou aktivní kariéru. Jaký byl její život jako primabaleríny? To se dozvíme v této knize rozhovorů.
Jelikož mám ráda životopisné knihy, knihy rozhovorů a knihy o silných ženách, je naprosto jasné, že tato mě nemohla minout. A jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, neboť jsem se dozvěděla spoustu nového.
A to hlavně o baletu, neboť je to umění, o kterém v podstatě vůbec nic nevím. Moc mě bavilo pronikat do jeho vrstev. Ať už od rozhodnutí být baletkou, projít přípravkou i konzervatoř a získat vysněné místo sólistky. Dozvíme se, jaká jsou pozitiva i negativa baletu, i to, že je to láska na celý život.
Samozřejmě se v knize paní Márová rozpovídá i o svém soukromém životě a jak dokázala zvládnout mateřství i aktivní kariéru.
Bavilo mě i to, že jsme s Nikolou stejně staré, respektive mladé a některé její vzpomínky na minulost mi byly vážně hodně blízké.
Na baletu jsem snad asi ani nikdy nebyla, ale po dočtení knihy mám chuť baletní představení navštívit.
Kniha plná povídek, které jsou poctou klasikům hororového žánru.
Ať už máte mistry strašidelné literatury načteny nebo ne, tuhle knížku si rozhodně přečtěte. Je strašidelná, ale bát se budete jenom trošku. Najdete tu, kým a jakým příběhem se Olda inspiroval, ale přitom je to originální. Každá povídka je jiná, a přitom k sobě tolik pasují. A co mě hlavně bavilo a co jsem si neskutečně užívala, je jazyk, jaký Olda používá, protože kniha je skvostně napsaná.
Jsou to příběhy plné literární inspirace a věřím, že si je užije každý knihomol. A jelikož je v jedné povídce členkou čtenářského klubu Eva (kdo mě zná, tak ví), knížka získává další plusové body :-D Moc mě bavilo, jak nás autor celou dobu provází knihou, před každou povídkou nám lehce naznačí, co nás čeká, až jsem měla místy pocit, že vlastně jen „poslouchám“, jak mi Olda své příběhy vypráví.
Všechny příběhy mě pohltily, já si užívala čtení a byla jsem smutná, že už je konec. Naštěstí jsem ke knize obdržela ještě bonusové povídky a ty jsem si užila stejně, jako celou knihu.
Nesmím zapomenout ani na grafickou stránku knihy, která je vymazlená do posledního detailu. Tohle je prostě kniha, kterou každý potřebuje ve své knihovničce.
Michael a Gabriel, dva rozdílní kluci. Jeden je kapitán fotbalového týmu a mezi všemi oblíbený. Druhý je nevýrazný samotář. Jedna klukovina, taková nevinná sranda, bude nakonec větší, než se na první pohled zdálo a díky tomu se kluci více poznají.
Co k této knize napsat? Ač jsem stále knihy plná a na kluky neustále myslím, nedostává se mi slov. Bylo to tak silné čtení! Každá z více jak 500 popsaných stran byla plná emocí a emoce jsou to, co od knih očekávám.
Ze začátku jsem byla na knížku „naštvaná“. Vadilo mi chování hlavních hrdinů. Ale po pár stránkách jsem si uvědomila, že to takhle vlastně může být. Že se podobný příběh někde odehrává. A pak už jsem jela na vlně emocí a vystřídala se jich u mě celá škála. Byla jsem naštvaná a rozčilená, dojatá a smutná. Prožívala jsem životy Michaela i Gabriela. Fandila jsem jim, bála jsem se o ně a nejednou jsem si poplakala.
Je to knížka o dospívání, přátelství, o prvních láskách, o mezilidských vztazích. Je toho tu hodně, je to ze života a je to skvělé. Garantuji, že si užijete každou stránku.
Na konci devatenáctého století se přeneseme z Liberce až do Brazílie, konkrétně pak do pralesa, kde si lidé staví hnízda v korunách stromů, aby přežili a nestali se večeří dravé zvěře. S malým Hansem tu budeme pozorovat zvláštní místa i zajímavé lidi a poznáme, jak lze obelstít osud.
Moc ráda poznávám české autory a ráda čtu odeonky. Když ve čtenářském klubu Přečteno, od Světa knihy, byla vybrána tato kniha, neváhala jsem ani vteřinu, pořídila jsem ji a teď jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Byla totiž kouzelná. A to doslova.
Podíváme se na místa, kam se běžně nedostaneme, poznáme život v pralese. Objevujeme tu byliny a květiny a najdeme tu i něco mezi nebem a zemí. Moc mě bavilo, jak je kniha napsaná, užívala jsem si nádherné věty, a hlavně krásné myšlenky. Je tu nečekaný vývoj i překvapivé momenty, takže vás kniha neustále drží v napětí v tom, co bude dál.
Čtení jsem si moc užila. Text mnou úplně prostoupil a je se alespoň na chvíli ocitla v pralese a potkala jeho Ducha.
Když bylo Evelyn šestnáct, její přítel ji věznil a mučil. Podařilo se ji utéct a rozhodla se, že bude proti takovým jedincům bojovat. Stala se uznávanou psychiatričkou, která se věnuje podobným mužům. Ač už se posunula mnohem dál, zjišťuje, že před minulostí není úniku.
Tuhle knihu už mám doma nějaký ten pátek a konečně jsem se k ní dostala. V příběhu se ocitáme na Aljašce a mrazivé a nehostinné prostředí přímo vybízí k tomu, aby se tu odehrál skvělý thriller.
Od začátku byl příběh napínavý a drsný, ale po pár stránkách střih a dostáváme se k „ukňourané“ Evelyn, která neví, co se svým životem a chová se jak zamilovaná puberťačka. Navíc se tu spousta informací neustále opakuje, a to je v takovém příběhu jednoznačně na škodu. Ještě ke všemu jsem brzy odhalila vraha, a tak tu pro mě chybělo napětí.
Příběh mi připomněl, díky prostředí, kde se odehrával, knihu Mráz od Bernarda Miniera, který však byl mnohem, mnohem lepší.
Autorka nám v této knize odpoví na spoustu otázek ze života Agnieszky Holland. Jak se pracovalo ve světě filmu ovládaném muži? Jaké bylo dětství po tragické smrti otce? Jak se dostala do Francie a jak do Hollywoodu? Nejen na tyto, ale na mnoho dalších otázek dostaneme odpověď.
Jelikož mám ráda životopisné knihy a knihy o silných ženách, byla pro mě tato jasnou volbou. Kromě toho, jsme se tu dotkli historie Československa, je tu hodně popsán rok 1968, ale dozvíme se i o polské historii, konkrétně pak o poválečné době a časem poznáme život ve Francii a v USA.
Agnieszka tu je ukázána jak v pracovním, tak i v soukromém životě. Máme tu rodinnou historii i zmapovanou celou její filmovou kariéru. Moc filmů jsem od ní neviděla, ale při čtení jsem měla chuť se na některé podívat.
Místy mě kniha bavila moc, místy méně. Někdy tu na mě bylo dost lidí, dost jmen a rozhodně bych si čtení více užila, kdybych více znala její filmy. Takhle jsem mnohdy nevěděla, o čem je vlastně řeč.
Ale jako celek je to rozhodně zajímavá kniha, díky které jsem se dozvěděla spoustu nového, a to mám při čtení vždy ráda.
Děti českých imigrantů v Chicagu vyprávělo své rodinné příběhy autorům. Ti se jimi více či méně inspirovali a vzniklo tak 29 povídek na téma, kam nás osud může zavát. Ale věřte, že je každá jiná a autoři, díky své fantazii, připravili vskutku zajímavé povídky.
Díky projektu Hakuna Matata, pod kterým kniha vyšla, jsem měla možnost přečíst si i předchozí knihu, Skrytá perspektiva, která byla výborná a věnovala se umění. Tentokrát jsou příběhy více dojemné a k zamyšlení a takové povídky mám moc ráda.
V knize jsou i krásné ilustrace, které uvozují jednotlivé povídky. Jak už to v takových knihách bývá, některá povídka se mě dotkla více, jiná méně, ale stejně jsem si celou knihu moc užila a čtení mě bavilo.
Rozhodně bych ještě ráda zmínila, že výtěžek z prodeje této knihy pomůže ve studiu žákům České školy T.G.Masaryka v Chicagu a podle dopisů, které autoři dětem v knize psali, je skvělé, že hodně dětí je hrdé na to, odkud pochází a chtějí znát své kořeny.
Tři české kriminální případy, nad kterými zůstává rozum stát. Ve všech třech zločinech hrají klíčovou roli dva pachatelé. Autoři přinášejí rozhovory s účastníky, nahlížejí do policejních spisů, pátrají, kde se dá a přinášejí tak krok po kroku sepsán samotný zločin i jeho vyšetřování.
Tahle kniha je opravdu „must have“ pro všechny fanoušky true crime. Podařilo se vybrat opravdu zajímavé, neotřelé případy, které vám nedají spát. Hned od prvních stránek jsem nevěřila svým očím, jaké hrůzy se tu popisují. Fotografie z míst činů už byly jen pomyslnou třešničkou na dortu.
O dvou ze tří případů jsem nikdy neslyšela, bylo to pro mě tedy nové a já jen nechápavě kroutila hlavou, že se něco takové u nás odehrálo ve skutečnosti a nebyl to výmysl scénáristů v nějakém děsivém filmu. A když už jsme u toho filmu, při čtení jsem měla pocit, že opravdu nějaký sleduji, neboť se mi celý text odvíjel před očima právě jako film.
Za knihou je vidět neskutečná práce, jaká tomu předcházela, a naprosto souhlasím s větou, která je uvedena v závěru knihy: Případy jsou zpracovány tak podrobně a do hloubky, aby se jim už v budoucnu nebylo třeba věnovat.
