Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Michael a Gabriel, dva rozdílní kluci. Jeden je kapitán fotbalového týmu a mezi všemi oblíbený. Druhý je nevýrazný samotář. Jedna klukovina, taková nevinná sranda, bude nakonec větší, než se na první pohled zdálo a díky tomu se kluci více poznají.
Co k této knize napsat? Ač jsem stále knihy plná a na kluky neustále myslím, nedostává se mi slov. Bylo to tak silné čtení! Každá z více jak 500 popsaných stran byla plná emocí a emoce jsou to, co od knih očekávám.
Ze začátku jsem byla na knížku „naštvaná“. Vadilo mi chování hlavních hrdinů. Ale po pár stránkách jsem si uvědomila, že to takhle vlastně může být. Že se podobný příběh někde odehrává. A pak už jsem jela na vlně emocí a vystřídala se jich u mě celá škála. Byla jsem naštvaná a rozčilená, dojatá a smutná. Prožívala jsem životy Michaela i Gabriela. Fandila jsem jim, bála jsem se o ně a nejednou jsem si poplakala.
Je to knížka o dospívání, přátelství, o prvních láskách, o mezilidských vztazích. Je toho tu hodně, je to ze života a je to skvělé. Garantuji, že si užijete každou stránku.
Na konci devatenáctého století se přeneseme z Liberce až do Brazílie, konkrétně pak do pralesa, kde si lidé staví hnízda v korunách stromů, aby přežili a nestali se večeří dravé zvěře. S malým Hansem tu budeme pozorovat zvláštní místa i zajímavé lidi a poznáme, jak lze obelstít osud.
Moc ráda poznávám české autory a ráda čtu odeonky. Když ve čtenářském klubu Přečteno, od Světa knihy, byla vybrána tato kniha, neváhala jsem ani vteřinu, pořídila jsem ji a teď jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Byla totiž kouzelná. A to doslova.
Podíváme se na místa, kam se běžně nedostaneme, poznáme život v pralese. Objevujeme tu byliny a květiny a najdeme tu i něco mezi nebem a zemí. Moc mě bavilo, jak je kniha napsaná, užívala jsem si nádherné věty, a hlavně krásné myšlenky. Je tu nečekaný vývoj i překvapivé momenty, takže vás kniha neustále drží v napětí v tom, co bude dál.
Čtení jsem si moc užila. Text mnou úplně prostoupil a je se alespoň na chvíli ocitla v pralese a potkala jeho Ducha.
Když bylo Evelyn šestnáct, její přítel ji věznil a mučil. Podařilo se ji utéct a rozhodla se, že bude proti takovým jedincům bojovat. Stala se uznávanou psychiatričkou, která se věnuje podobným mužům. Ač už se posunula mnohem dál, zjišťuje, že před minulostí není úniku.
Tuhle knihu už mám doma nějaký ten pátek a konečně jsem se k ní dostala. V příběhu se ocitáme na Aljašce a mrazivé a nehostinné prostředí přímo vybízí k tomu, aby se tu odehrál skvělý thriller.
Od začátku byl příběh napínavý a drsný, ale po pár stránkách střih a dostáváme se k „ukňourané“ Evelyn, která neví, co se svým životem a chová se jak zamilovaná puberťačka. Navíc se tu spousta informací neustále opakuje, a to je v takovém příběhu jednoznačně na škodu. Ještě ke všemu jsem brzy odhalila vraha, a tak tu pro mě chybělo napětí.
Příběh mi připomněl, díky prostředí, kde se odehrával, knihu Mráz od Bernarda Miniera, který však byl mnohem, mnohem lepší.
Autorka nám v této knize odpoví na spoustu otázek ze života Agnieszky Holland. Jak se pracovalo ve světě filmu ovládaném muži? Jaké bylo dětství po tragické smrti otce? Jak se dostala do Francie a jak do Hollywoodu? Nejen na tyto, ale na mnoho dalších otázek dostaneme odpověď.
Jelikož mám ráda životopisné knihy a knihy o silných ženách, byla pro mě tato jasnou volbou. Kromě toho, jsme se tu dotkli historie Československa, je tu hodně popsán rok 1968, ale dozvíme se i o polské historii, konkrétně pak o poválečné době a časem poznáme život ve Francii a v USA.
Agnieszka tu je ukázána jak v pracovním, tak i v soukromém životě. Máme tu rodinnou historii i zmapovanou celou její filmovou kariéru. Moc filmů jsem od ní neviděla, ale při čtení jsem měla chuť se na některé podívat.
Místy mě kniha bavila moc, místy méně. Někdy tu na mě bylo dost lidí, dost jmen a rozhodně bych si čtení více užila, kdybych více znala její filmy. Takhle jsem mnohdy nevěděla, o čem je vlastně řeč.
Ale jako celek je to rozhodně zajímavá kniha, díky které jsem se dozvěděla spoustu nového, a to mám při čtení vždy ráda.
Děti českých imigrantů v Chicagu vyprávělo své rodinné příběhy autorům. Ti se jimi více či méně inspirovali a vzniklo tak 29 povídek na téma, kam nás osud může zavát. Ale věřte, že je každá jiná a autoři, díky své fantazii, připravili vskutku zajímavé povídky.
Díky projektu Hakuna Matata, pod kterým kniha vyšla, jsem měla možnost přečíst si i předchozí knihu, Skrytá perspektiva, která byla výborná a věnovala se umění. Tentokrát jsou příběhy více dojemné a k zamyšlení a takové povídky mám moc ráda.
V knize jsou i krásné ilustrace, které uvozují jednotlivé povídky. Jak už to v takových knihách bývá, některá povídka se mě dotkla více, jiná méně, ale stejně jsem si celou knihu moc užila a čtení mě bavilo.
Rozhodně bych ještě ráda zmínila, že výtěžek z prodeje této knihy pomůže ve studiu žákům České školy T.G.Masaryka v Chicagu a podle dopisů, které autoři dětem v knize psali, je skvělé, že hodně dětí je hrdé na to, odkud pochází a chtějí znát své kořeny.
Tři české kriminální případy, nad kterými zůstává rozum stát. Ve všech třech zločinech hrají klíčovou roli dva pachatelé. Autoři přinášejí rozhovory s účastníky, nahlížejí do policejních spisů, pátrají, kde se dá a přinášejí tak krok po kroku sepsán samotný zločin i jeho vyšetřování.
Tahle kniha je opravdu „must have“ pro všechny fanoušky true crime. Podařilo se vybrat opravdu zajímavé, neotřelé případy, které vám nedají spát. Hned od prvních stránek jsem nevěřila svým očím, jaké hrůzy se tu popisují. Fotografie z míst činů už byly jen pomyslnou třešničkou na dortu.
O dvou ze tří případů jsem nikdy neslyšela, bylo to pro mě tedy nové a já jen nechápavě kroutila hlavou, že se něco takové u nás odehrálo ve skutečnosti a nebyl to výmysl scénáristů v nějakém děsivém filmu. A když už jsme u toho filmu, při čtení jsem měla pocit, že opravdu nějaký sleduji, neboť se mi celý text odvíjel před očima právě jako film.
Za knihou je vidět neskutečná práce, jaká tomu předcházela, a naprosto souhlasím s větou, která je uvedena v závěru knihy: Případy jsou zpracovány tak podrobně a do hloubky, aby se jim už v budoucnu nebylo třeba věnovat.
Autobiografický příběh, který nám dává nahlédnout do dětství a dospívání, které bylo poznamenáno prožitými traumaty. Sledujeme, jak se s nimi Lucie vyrovnává a ukazuje nám cestu, jak se i z hlubin dá zvednout a pokračovat dál.
Lucie nám přináší nejen své nepěkné, spíše hrůzné, vzpomínky na dětství, ale, co je důležité, dávám nám tu určité tipy na to, jak malé změny, malé krůčky, mohou být hodně důležité a mohou pomoci nejednomu člověku.
Příběh je podán tak, že vede k zamyšlení, a i když jste neprožili věci jako Lucie, můžete tu najít něco, co vás osloví, nad čím se zastavíte a zamyslíte. Najdete tu zajímavé a pravdivé myšlenky, které vás mohou posunout dál.
I když vám místy při čtení nebude dobře a bude vám běhat mráz po zádech, zároveň vám kniha dodá naději a sílu. Při čtení jsem měla chuť Lucii obejmout a být ji nablízku.
Jednoho dne zmizela Eliška, ze školy se nevrátila domů. Rozbíhá se vyšetřování a komisař Petr Brázda se neubrání srovnání s osm let starým případem, který se mu nikdy nepodařilo vyřešit. Bude to i tentokrát stejný pachatel? A co se vlastně stalo tenkrát a teď?
Studánka je první díl detektivní série z Pardubic. Poznáte tu hlavní postavy, ale hlavně, hned od začátku se tu stále něco děje, je tu pohřešovaná dívka rozjíždí se vyšetřování. Čtení vás tak vtáhne a vy nutně potřebujete vědět, jak to bude dál.
Autorka nás seznámí s některými místy v Pardubicích a vy si budete kolikrát připadat, jako byste se zrovna procházeli jejich ulicemi.
Petr Brázda je vcelku nesympatický týpek, ale musím říct, že mi ta jeho povaha nakonec přirostla k srdci. Stejně tak i styl psaní, který je na můj vkus jednodušší, ale k detektivnímu žánru mi sednul.
Vyšetřování i rozuzlení je zajímavé a rozhodně vás naláká na čtení dalšího dílu.
Joy žije s manželem v Paříži, když ovdoví, zjistí, že jeden obraz její muž odkázal mladé ženě Robyn, která v malém městečku v Irsku vede neúspěšné knihkupectví. Joy se rozhodne, že obraz předá osobně. Než se tak stane, sama se v městečku začlení do komunity, sbližuje se s jeho obyvateli a dostává strach, co se stane, až všichni odhalí důvod její cesty.
Tohle bylo tak milé čtení!
Máte mu výtvarné umění, knihkupectví, lidské vztahy, lásku i odpuštění. To jsou všechno věci, o kterých v knihách ráda čtu. Když se k tomu přidá kouzelné městečko Ballycove, kam bych se ihned rozjela, mám v rukou úžasnou knížku.
Bavilo mě číst o knihkupectví, o tom, jak Robyn přicházela s novými nápady, aby obchod fungoval. To jsem byla naprosto ve svém živlu. Co musím také ocenit, že autorka do příběhu nenápadně propašovala postavy i z jejího předchozího románu Dámský klub půlnočního plavání, takže jsem díky tomu v knize potkala i staré známé.
Byly tu věci a situace, které byly málo uvěřitelné. Bylo tu plno klišé. Ale víte co? Mě to moc bavilo, bylo mi v příběhu dobře, ke knížce jsem se chtěla vracet. Takže autorce odpouštím a knížku doporučuji všem, co si chtějí u čtení příjemně odpočinout.
Před třiceti lety se odehrála brutální vražda známého psychiatra. Pachatel utekl daleko za hranice, a navíc brzy policie obdržela zprávu, že umřel. Nyní však vyjde najevo, že by pachatel mohl být stále naživu. Vyšetřovatel Václav Peterka tak vyráží do Ohňové země, aby ho našel dřív, než bude případ promlčen.
Vážně bych tu chtěla napsat plnohodnotnou a zajímavou recenzi, ale knížka mě pohltila tak, že jsem si během čtení neudělala jedinou poznámku, prostě jsem jen četla, žila s příběhem a knížku jsem nedala z rukou, dokud jsem se nedostala na poslední stránku.
Je to zajímavý a čtivý příběh, který vás snadno pohltí. Od začátku se tu stále něco děje, přemítáte nad motivem dávné vraždy (motiv jsem tedy vůbec neodhadla, ač jsem po celou dobu měla svou teorii), a hlavně Ohňová země… Příběh nás zavede až do Argentiny, a kromě té detektivní linky tu poznáte nová místa, která jsou tak skvěle popsaná, že máte chuť se tam vypravit a zajít s místními do hospody na jedno kukuřičné pivo.
Našla bych v příběhu pár míst, které mi úplně nesedly, ale jako celek, je to zajímavý příběh, dobře napsaný a své místo tu měl i kocour, takže to přidává na hodnotě
Určitě vám knížku můžu doporučit, stojí za přečtení.
