Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Fotografka Hana. Rozhodla se, že už nechce žít. Manžel jí je nevěrný. Se sestrou nemá dobré vztahy. Všechno už vyfotografovala. Její plány však překazí nečekaná tragická událost.
Tato útlá novela je rozhodně překvapením. Na 160 stranách tu dostanete tolik vážných témat. A ač by se mohlo zdát, že na tak málo stranách to přeci nejde všechno dobře rozebrat, tak ne. Jde to. Je to napsáno tak, že vás příběh donutí zamyslet se nad sebou, nad životem, nad světem.
Musím se přiznat, že jsem se místy trošku ztrácela a více mě bavila až druhá polovina knihy, ale i tak mě to bavilo číst a dostala jsem příběh plný emocí, který od knih očekávám.
Zvláštní, zajímavé, jiné, silné to jsou slova, která mě po dočtení napadla. Jaká budou to vaše?
Autobiografická kniha, která nás seznámí se zajímavým, i když nelehkým životem překladatelky a filmové novinářky Kateřiny Pošové. Vyprávění začíná na začátku dvacátého století, kdy nás seznámí se svou rodinou, později, za válečných let, se dostaneme do Osvětimi i do jiných koncentračních táborů a po válce se seznámíme s osobním životem autorky, jak rodinným, tak i pracovním.
Životopisné knihy mám moc ráda, obzvláště o silných ženách a o lidech, kteří mají co vyprávět. Což je přesně tato kniha. Je to nesmírně zajímavý příběh, a to od samého dětství paní Kateřiny. A poté i ukázána doba po válce, kdy musela začít od začátku ve všech směrech svého života.
Uprostřed knihy je lágrový deník, který si autorka psala ve třinácti letech v koncentračních táborech. Ukazuje nám autentické momenty a pocity, které prožívala. To, jak se cítila v době, kdy netušila, zda její rodiče jsou ještě na živu.
Je to první kniha v edici Česká paměť a já se rozhodně podívám i po dalších z této řady, protože věřím, že budou všechny skvělé.
Alva, čtrnáctiletá dívka americké imigrantky a čínského otce. Chtěla by jet do států, ale když si matka vezme za manžela jejich čínského domácího, její sen se rozpadá.
Lu Fang, mladý bezvýznamný úředník. Když potká krásnou Američanku, jeho svět se rozpadne.
Přesně takovéto knihy mám ráda! Je to kniha, která vás vtáhne, obtočí si kolem prstu (respektive kolem stránek) a nepustí, dokud ji nedočtete plni emocí. Knížka, která vás donutí oblíbit si hlavní hrdiny, i když jsou někdy „na ránu“.
Čekala jsem více čínské historie. Ta tu byla taky, dozvíte se o tom, jak se v Číně žije. Máme tu pohledy jak z roku 2007, tak i z roku 1987. Budete mít pocit, že tam skutečně jste, procházíte se ulicemi Šanghaje, jste s Alvou ve škole,….
A pak tu je ta osobní rovina a příběh mi tu dal mnohem, mnohem, víc, než jsem čekala. Lidské osudy, spousta tajemství, která postupně odhalujeme až do samotného závěru. Hledání svého místa, kam patřím a zda ta vysněná místa jsou skutečně taková, jaká by měla být.
Čím více jsem se nořila do příběhu, tím více si mě získal. A najednou jsem byla smutná, že je konec, chtěla jsem víc. Chtěla bych ještě chvíli být s Alvou, s Lu Fangem i s ostatními. Dokonce má knížka i potenciál, že by klidně i mohlo být pokračování, ale není. Necháme postavy žít dál jejich vlastní životy bez nás.
Celý děj mi před očima běžel jako film a věřím, že by to byl skvělý film. A jestli tohle byla autorčina prvotina, tak se vážně máme ještě na co těšit.
Žádná emoce není špatná ani zbytečná. Jednou z těch nejdůležitějších je hněv, i když se ho lidé bojí. Když se s ním však naučí pracovat, může jim výrazně pomoci. Můžete získat energii, sebejistotu a být více sami sebou.
Motivační knihy, které mi předají něco nového, mám moc ráda. A toto byl ten případ. O hněvu, o tom, proč je pro nás důležitý a jak s ním pracovat, jsem doposud nečetla a vlastně jsem nad tím ani nikdy nepřemýšlela. To tato kniha změnila. U čtení jsem se zamyslela nad tím, jak to mám já a zda by s tím šlo nějak pracovat.
Pokud si myslíte, že hněv je jen křik a agrese, tak tahle knížka vás vyvede z omylu. Ukáže vám, co dělat, když pocítíte hněv, jak je důležité si emoce v sobě jen neukládat, ale jak je vypustit ven.
I když knížka ukazuje i praktické návody, skutečné situace, jak s hněvem pracovat, je to na dlouhou cestu každého z nás, než si určité „techniky“ osvojíme. Ale už jen to, že nad emocemi přemýšlíme, je dobrý začátek.
Když se v pečovatelském domě najde tělo staršího Konrada, vše nasvědčuje tomu, že spáchal sebevraždu. Ale vyšetřování odhaluje, že by se mohlo jednat o vraždu. Policie sbírá drobné střípky, často jsou ve slepých uličkách, ale nakonec se pravda ukáže.
Toto je již sedmý případ inspektorky Malin Forsové. Předchozí díly jsem nečetla, ale nevadí, knihu můžete číst i jako samostatný příběh. I když chvilku jsem litovala neznalosti předchozích dílů, a to kvůli osobnímu životu Malin, tam bych se ráda dozvěděla víc.
Je to zvláštně napsané, až jakoby poeticky a étericky, nejdříve mi to k detektivnímu románu nepasovalo, ale nakonec jsem si autorův styl zamilovala. Kniha je čtivá, navíc krátké kapitoly dodávají na čtivosti, nemohla jsem ji odložit. Vyšetřování je zajímavé, ani vyšetřovatelé, ani čtenář netuší, jak to nakonec dopadne a rozuzlení bylo rozhodně nečekané.
Tohle mě vážně moc bavilo!
Alda z Moravy přijíždí do Londýna, kde chce pracovat jako chůva. Pozná domácnosti Britů, ale i mnoho dalších lidí, kteří ji vstoupí do života a něčím ji ovlivní. Kdo je paní Meková, která peče ty nejlepší dobroty? A co tajemný pan Mystering, který se snaží polapit tu nejlepší vůni? A na závěr, to nejlepší, nechybí tu totiž ani kočka, která tu má důležité poslání.
Jelikož moc ráda objevuji nové české autory, neodolala jsem ani prvotině autorky, která na první pohled působí jako magická pohádka. Navíc kočka v příběhu… prostě pro mě jasná volba.
Je to příběh plný vtipu, ale zároveň je tu ukázáno, jaké jsou představy o životě v Londýně a jaká je pak skutečnost. Nechybí tu troška (nebo možná docela hromádka) magie, která tu má svůj půvab.
Musím se přiznat, že jsem měla občas pocit, že se v příběhu ztrácím (pan Mystering mi tu občas dělal chaos ), ale jinak to byl milý, odpočinkový příběh. Co však musím vyzdvihnout, tak jsou nádherné ilustrace přímo od autorky, které se do příběhu skvěle hodily. A moc chválím autorčin osobitý, snadno rozpoznatelný, styl psaní.
Byla to prostě milá pohádková oddechovka.
Každý se asi někdy zamyslel, jaké to bude, až mu odejde někdo blízký, nebo dokonce máma. Autorka tak poprosila svou maminku, aby pro ni připravila rady, co by měla dělat, až tu jednou nebude. A tak vznikla tato kniha plná ilustrací a rad.
Ač se vám to může zdát morbidní, že je tu sepsán návod toho, jak by se měla dcera chovat po smrti své matky, věřte, že je to podáno lehce, s citem, ale i s pořádnou dávkou sarkasmu. U čtení jsem se tak usmívala, smála nahlas, ale samozřejmě jsem se i dojala.
Tím, že je to ilustrovaná knížka a to, že ji připravily matka s dcerou, tomu dává úplně nový rozměr, takovéto knihy mám prostě ráda.
A nechybí tu ani pár receptů, neboť i jídlo může pomoci léčit smutek.
Toto je příběh o vině a trestu, pomstě a odpuštění. Je to příběh o hledání vlastního já. Kdo jsem a odkud pocházím. Je to rodinná sága i evropský román. Zamíříme do koncentračních táborů, komunistických gulagů i do tajemné krajiny na Jesenicku. Je to učebnice dějepisu i napínavá detektivka. Ponořte se do příběhu, z něhož jen tak nejde vystoupit…
V tomto románu se toho děje tolik, že bych tu byla dlouho, než bych vypsala, o čem všem vlastně je a zároveň by to byla škoda, neboť právě to postupné odhalování kdo s kým, kdy, jak, proč přináší správné napětí a touhu číst dál.
Musím se přiznat, že jsem ze začátku byla lehce zmatená, nevěděla jsem kdo je kdo, dokonce jsem se jednou vrátila, abych se utvrdila ve jménu. Ale pak mi to došlo a rázem z nepochopení byl ten správný wau efekt.
Linka ze současnosti je detektivní, kdy budete pátrat v minulosti a rozplétat její tajemství. Linka z minulosti je skvělá. Drsná, ale skvělá a mě bavila opravdu moc. Celkově je tu dost postav, je to hodně propletené, ale jelikož je to skvěle promyšlené, propracované a sepsané, tak se krůček po krůčku budete dobírat pravdy spolu s hlavními hrdiny.
Místy je celý příběh jak literatura faktu, je tu tolik informací z naší historie, dozvěděla jsem se tolik nového. Ale celé je to napsané čtivě a poutavě. Navíc chytře i krásně. Některé věty tu na mě působily jako obrazy.
Tisíc očí je kniha, u které jsem se zastavila. Četla jsem ji týden (to je na mě docela dlouhá doba), nespěchala jsem, vychutnávala jsem si ji a ani po dočtení jsem s ní neskončila. Dohledávala jsem si informace o autorovi, poslechla jsem si rozhovory. Prostě jsem s knihou žila dál.
Pod doslov v knize bych se nejraději podepsala, je tam přesně popsáno to, jak na mě kniha zapůsobila a co mi dala. Skvělá kniha.
Elk a Mab, nejlepší kamarádky. Navždycky. Jenomže to „navždycky“ trvá jen do jednoho dne, kdy katastrofa změní jejich životy. Od té chvíle bude už jen Předtím a Potom. Jak se vyrovnají s následky jediného tragického činu.
Tato kniha mě rozhodně zaujala svou nádhernou obálkou. Jedná se o žánr young adult a já si říkala, že si přečtu něco jednoduššího, avšak s velkou dávkou emocí. Na jednu stranu se to podařilo, na tu druhou jsem byla trošku zmatená.
Hned začátek mě rozhodně překvapil, nečekala jsem, že by autorka mohla přijít s něčím takovým (s čím, to vám neprozradím, ať nepřijdete o překvapení). Pak už se tu střídají přítomnost s minulostí a my se postupně dozvídáme, co za tragickou událost se stalo a co jí předcházelo. Je tu ukázána síla přátelství, rodinné vztahy i první lásky.
Místy je kniha psána hodně jednoduše, až jakoby dětinsky, místy tu však máme takové myšlenky, že i dospělý se musí vážně zamyslet, aby je pochopil správně. Tím jsem si říkala, pro koho je knížka vlastně určená, Jako mladou (a vlastně ani teď) by mě nebavily pasáže o fyzice a o černých dírách.
Knížka mi přišla průměrná, nenadchne a neurazí a pak přišel konec. A najednou to pro mě dostalo spád a bylo tu tolik emocí, že jsem si pobrečela a bylo to skvělé. Bohužel dvacet skvělých stránek na knížku je málo. Naštěstí knihy neodkládám a mohla jsem si tu emocionální nálož užít …
Ondřej a Monika stěhují se do zděděného domu po babičce. Podaří se jim tu usadit?
Jan vrací se domů, ale nese si s sebou stíny z minulosti.
Helena a Marta žijí tu už dlouho. Jedna chce klid. Druhá touží po dítěti.
Pět lidí, pět lidských osudů. Dokáží si najít své místo v Rychlebských horách?
Tohle bylo skvělé! Miluji knihy o lidských osudech, a navíc s trošičkou nadpřirozených věcí… i když, bylo to vážně nadpřirozené?
Místo na horách, které je tak osobité. Ne každý tu vydrží, ne každý to zvládne. A pak jsou tu ti, kteří to tu milují.
Když hlavní hrdinové na začátku knihy poslouchají Priessnitz, mou oblíbenou kapelu, věděla jsem, že si s touto knížkou sedneme a nespletla jsem se. Jen co jsem si „roztřídila“ postavy, přeci jenom tu máme hned pět hlavních hrdinů, knížka si mě natolik získala, že jsem ji nemohla dát z rukou a přečetla ji za jeden den.
Je to psáno lehce a zároveň s citem. Moc mě bavil příběh každé z postav, ale hlavně mě bavilo to, jak je to skvěle napsané. Užívala jsem si opravdu každou větu. Je to zdánlivě obyčejný román, ve kterém je toho však tolik.
Nejraději bych se do Rychlebských hor vydala a zašla na kafe k Monice, Martě i k Heleně.
