Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje aktivity
Byla jsem na tvorbu mladého autora Šimona Leitgeba strašně zvědavá, jelikož byla otištěna v předních českých literárních časopisech a je obecně velmi ceněná (Betonová pláž získala Cenu Jiřího Ortena). Poezii obecně vnímám jako velmi subjektivní čtenářskou oblast, za sebe ale musím říct, že jsem byla naprosto unešená z toho, co autor a sedmatřiceti stranách dokázal. Ve sbírce minimum popisů, ukazuje spíše prožitky dospívání a také jsem z ní cítila jakýsi postoj ke svobodě. Za mě strašně krásná záležitost a autorův cit pro slova mě při čtení moc těšil.
Nejsem sice úplným hltačem thrillerů, tento měl ale tak báječné recenze, že jsem ho zkusila. A vyplatilo se to moc! Autorčiny romantické knihy mě zatím dostatečně nenalákaly a přečetla jsem pouze jednu, která ovšem nebyla špatná. Tento thrillerový počin byl ale super. Četl se sám, chvílemi jsem se u knihy bála a vyvolalo to ve mně přesně takové emoce, které jsou u čtení takového žánru žádoucí. Byla jsem mile překvapená a až pomalu nadšená! 5/5
Povídky jsou brilantně napsané osobitým až suchým stylem typickým pro Jamese Joyce. Povídky obsahují drobné narážky a motivy spojené s Irskem, jako například moje oblíbená Evelína, která na párstránkovém příběhu mladé ženy vyobrazuje irský "syndrom odcházení" zakořeněný hluboko v irské historii. Vřele doporučuji, pokud vás klasika nebo Irsko minulého století zajímá.
Paní Dallowayová je tak známé dílo, že mají lidé (minimálně v mém okolí) často pocit, že už ho ani číst nemusí. Kniha je skvělá, proud vědomí, který autorka využívá je děsně zajímavý na prozkoumávání a knihu strašně doporučuji čtenářům, kteří mají čas, chuť a povahu na lehce obtížnější čtení, které zajímá klasika a proč se která kniha klasikou stane. Velmi doporučuji si knihu dávkovat a hledat různá témata a co by mohla znamenat, i když vím, že i na tenhle typ čtení potřebuje člověk trochu hnidopiší povahu! :D I když se možná teď bojíte, že vás kniha bavit nebude, tak ji zkuste alespoň pro ty velmi čtivé pasáže popisující anglickou společnost a mezilidské vztahy jednoho dne roku 1923. A také pokud vás baví číst například o duševních neduzích, stejnopohlavní zakoukávání (což v té době také rozhodně není běžné) a vztazích obecně. Velmi kvalitní čtivo, velmi.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih na světě. Kombinuje silný příběh, otravnou hlavní hrdinku a metafyzické psaní o psaní. Moc moc doporučuji a strašně si přeju, aby se opětovně vydala i v tištěné podobě!
Martin Váša je ikona sám o sobě a tuto knihu jsem četla hned po jejím vydání. Líbila se mi tak moc, že jsem ji přečetla po letech nedávno podruhé! Přesně se mi trefila do vkusu, bavil mě vhled do "gay scény" (ne tak neznámý, z mého pohledu) a do dnešní singles doby. Doporučuji tedy asi spíše "mladší generaci", můj táta byl například z vyobrazení singles doby lehce rozpačitý a považoval ji za sobeckou, což nebyl můj případ (v tomto případě bylo hodně znát těch 30 let, které mě a tátu dělí).
Když jsem se dozvěděla, že Viktorii Hanišové vyjde "povídková sbírka, kterou zaštituje téma sebevražd", trochu jsem zatrnula, protože mi nebylo jasné, jak jde takové téma podat tak, aby se kniha dala číst a neměl člověk chuť už nikdy nevylézt z postele.
Jelikož bych ale od autorky přečetla i popsaný ubrousek, věděla jsem, že si knihu přečtu. A dobře jsem udělala. I s takhle náročným tématem se autorka vypořádala s pokorou, šla do hloubky a i když mi z povídek bylo smutno, nemohla jsem přestat číst, jak moc mě příběhy vtáhly.
Komiksový příběh jsem si odvezla loňské léto k moři a byl to super nápad (proč se nepochválit). Byla to především atmosféra příběhu, která mě bavila, hladila po duši a navracela do mladších let. Je to příběh o přátelství, dospívání, pozorování své rodiny a okolí a letní melancholie. 5/5 pro oddech, který ale vlastně není jen sluníčkový.
Ani trochu sentimentální útlounká knížka o těžkosti dnů, o setkávání se smrtí a ač se mi autorka ne vždy strefí do vkusu, takhle kniha byla naprosto výborná, čtivá, aniž by byla plytká. 5/5
Připodobnění k Lolitě (či k poměrně nedávné novince Má temná Vanessa) se ve své recenzi neubráním ani já, ale z knihy jsem si odnesla úplně jiný pocit a čtenářský zážitek. Vanessa Springora popisuje své vlastní zážitky a i přes poměrně krátký rozsah a minimalistický jazyk jsem děj vnímala poměrně intenzivně. Oceňuji, že autorka věcně a syrově popsala i "milostné" scény a celkově prožívání tak mladé dívky, dodalo to knize na autenticitě, která mi u Mé temné Vanessy trochu chyběla. Možnost nahlédnout do hlavy té dívce mi zase lehce chyběla v Lolitě, musím tedy říct že mi Svolení dalo více, než jsem od útlé knížečky čekala.
