Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje aktivity
Do žánru young adult nakukuju pouze příležitostně a hodně si vybírám, do čeho se pustím. Kniha o mladičké Starr, která je svědkem útoku policisty na mladého Afroameričana, mě zaujala hned. A nebyla jsem zklamaná ani v nejmenším. Kniha se věnuje (bohužel) stále aktuálnímu tématu, jak moc rasa ovlivňuje mladé lidi a jejich soužití se společností. Kniha je napsaná citlivě a přístupně i pro mladšího čtenáře, ale ani dospělé publikum nebude zklamáno, přísahám!
Zmizet od české autorky Petry Soukupové, která i svými ostatními literárními počiny ukazuje, že téma intimních rodinných vztahů dokáže pojmout originálně, poutavě a jít přitom do hloubky. I tento triptych rozsáhlých povídek pojednávajících především o traumatech z dětství je napsán tak skvěle a čtivě, že máme podrobný přehled o vnitřních životech postav a každá jejich křivda čtenáře pálí jako citron v záděrách. Kniha se Vám dostane pod kůži a doporučuji ji veškerému čtenářstvu, které v knihách vyhledává i složitější rodinné vztahy a nebojí se uvěřitelného vyobrazení ran na duši, které si lidé navzájem umí způsobovat.
Betonová zahrada se těší především v zahraničí velké oblibě a stejně tak další tvorba Iana McEwana. A to zcela oprávněně. Autor má dar popisovat události nechutně a s ponurou atmosférou tak, abyste nemohli přestat číst. Šokuje Vás, bude Vám nepříjemně a budete chtít vědět, co se děje dál. Pro mě byla nejklíčovější psychologie postav a můj vnitřní malý psycholog se snažil rozklíčovat "psychické problémy" postav a jak k nim mohly postavy přijít po celou dobu knihy (ano, jedná se také o problematický vztah s rodiči, to prozradím hned). Knihu moc doporučuji nejen proto, aby si člověk udělal vlastní obrázek. Zároveň pokud chcete objevit tvorbu Iana McEwana, Betonová zahrada je perfektní nejen čtivostí, ale i rozsahem a rodinným tématem, který je pro čtenáře obvykle lákavý.
Skvěle napsaná sonda do myšlení a konání devatenáctileté Marty, která si se sebou moc neví rady, život kolem ní plyne, životní nesnáze se jí tak nějak dějí. Pokud jste si někdy zažili období, že Vás Váš obor vysoké školy vlastně nebaví, lidé kolem Vás nejsou úplně nejlepší a vy nevíte, co máte dělat, pak s Martou budete prožívat každou stranu tohoto deníku a věřím, že si čtení užijete. Jedna z nejlepších knih autorky.
Hořkosladká kniha o vztahu, který nečeká happy ending. Pokud patříte ke čtenářstvu, který se vyžívá v pomalejších příbězích plných myšlenek a citů (neboli nepotřebujete ke štěstí akčňáky), knihu si zamilujete stejně jako já.
Pěti hvězdami chci vyjádřit hlavně to, že jsem TAK ráda, že jsem se nenechala odradit tím, že je kniha napsaná nářečím! Kniha vykresluje vesnické typy, vesnické klepy, vesnické problémy a pro mě jako městské dítě to bylo krásné nahlédnutí do trochu jiných životů. Petra Dvořáková vytváří neuvěřitelně reálné osobnosti, díky kterým Vás příběh vcucne a nepustí.
Kniha s krásnou obálkou, která byla jednoho času po celém knižním instagramu. Nejenom kvůli své obálce se těší oblibě, uvnitř knihy najdeme sondu do rodiny, jejíž příběh se dostane nejednomu čtenáři pod kůži. Od začátku vztahu Richarda a Alice narážíme na nepříjemnosti a na problémy s komunikací, který jsou hlavním činitelem problémů lidstva, ale zároveň se díky nim dokáže každičký člověk s postavami ztotožnit. I přes bolavé pasáže jsem knihu nedokázala odložit a autorku budu navždy obdivovat pro její (až děsivý) um vykreslit postavy lidí tak reálně, až se v nich místy vidíme jako v zrcadle.
Chirurg je skvělé čtení, pokud nehledáte zrovna superveselou humornou oddechovku. V současné české literatuře má Petra Dvořáková svoje místo zaslouženě a tak jako mnoho dalších románů z tohohle soudečku je vyznačuje lehkou hořkostí, hlavní postavu trápí snad každá oblast jeho života a jeho okolí mu bytí zrovna neusnadňuje. Autorka je přebornice ve vykreslování běžných českých postav, které podle mě všichni ve svém životě máme nebo jsme je minimálně za život potkali.
Musím také vyzdvihnout do výšin lékařské prostředí, které mě v knihách moc baví.
Román zahrnující témata, která naší společnosti stále ještě často hýbají žlučí nebo si k jejich terminologii otvírá slovník: LGBT+, rasismus, transgender, non-binary osoby... Čím víc knih, která témata podají tak, jako Dívka, žena, jiné, tím lépe! Kniha ukazuje osudy dvanácti jedinečných dívek, žen a jiných, které se v životě zabývají otázkami spojenými např. se svou sexualitou a rasou, každá jinak. Jejich osudy se často protínají na neočekávaných místech a sem tam můžeme nahlédnout na stejnou událost očima různých postav. Pokud Vás stále ještě nepřesvědčily kladné recenze, které kniha sbírá, a nepřesvědčuje Vás ani forma textu bez velkých písmen na začátku věty či absence teček za větou, tak se i já přimlouvám, abyste knihu zkusili! :)
Listopád je kniha, která mě překvapila na mnoha frontách. Když jsem knihu otvírala, byla jsem mírně řečeno skeptická, žánr dystopií nevyhledávám a přílišné "co by kdyby" mě většinou nebaví. V této knize ale musím ocenit, že autorka pojala vývoj událostí po alternativním roce 89, ve kterém nedošlo k Revoluci, v mých očích realisticky. Nedošlo k žádným sci-fi zvratům (sci-fi je dalším žánrem, který nečtu), naopak zahrnula i detaily jako stagnující technologický posun v naší zemi. Bylo to pro mě příjemné vykročení z komfortní zóny a přečtu si cokoli autorka napíše, i když ne všem knihám bych dala plný počet bodů jako Listopádu.
