Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje aktivity
Jasně, stručně, výstižně. Autorka precizně a na pár stranách popisuje podstatu feminismu a očišťuje ho od negativního vnímání, které ho bohužel stále obestírá. Velmi doporučuji!
Ano, prosím. Do ruky všem, holkám i klukům. Velmi srozumitelné myšlenky feminismu bez mýtů a pejorativního zbarvení. Čtěte to, je to potřeba.
- Chimamanda Ngozi Adichie
Martin Váša s humorem a ve formě deníkových zápisků popisuje život postavy Martina Váši, jeho myšlenek, kriziček a pohledu na svět. Ve své druhé knize se obrací především ke svojí rodině a příteli. Čtení je to svižné, uvěřitelně napsané a humorem mi to strašně sedlo, což se o moc knihách říct nedá :)
Autorka pomocí rozhovorů s lidmi, kterým se podařilo uprchnout z KLDR, citlivě zachycuje bezvýchodnost situací, které jsou na tamním takřka denním pořádku. Zároveň ukazuje i perspektivu zvýhodněných lidí tamním režimem a především za tuto komplexnost dávám 5/5.
Recenzí opěvujících Malý život již vyšlo mnoho a já se k nim nemohu než nepřidat. Pokud čtenář vydrží pomalejší začátek knihy a zvykne si na dlouhá souvětí a odbočky, které Yanagihara ráda používá, čeká ho čtení plné bolesti, lásky a milionu dalších různých pocitů a peripetií.
Knihu za mě nejlépe vystihne citace z Harryho Pottera: "Budeš trpět, ale náramně si to užiješ."
Soukupová opět dokazuje, že příběhy zcela obyčejných lidí a rodin dokáže napsat tak poutavě, že knihu nejde odložit. Na příběhu Viktora, jeho matky a jeho babičky bych vypíchla především střídání vyprávějících postav. Skrze střídání perspektiv můžeme nahlédnout do hlav všem třem hlavním postavám a čtenář si tím uvědomí, že svět a situace v něm nejsou černobílé, každá postava má motivy ke svým činům a dokonale známe jen sebe.
Zlodějka mýho táty je román psaný z pohledu desetiletého Mikyho, v němž se vlivem rozvodu rodičů a střídavé péče probouzí veliká zloba a vztek k okolí. Autorka nás nechá nehlédnout do dysfunkčních vztahů v jedné průměrné rodině a z postav Vás budou chytat různé pocity na škále od rozpačitosti po absolutní znechucení.
Jednu hvězdu odebírám za přítomnost lehkých sci-fi prvků, které jsem považovala za nadbytečné a zároveň např. přítomnost korzetů nebyla blíže vysvětlena, což mě trochu mrzelo.
Ve středu románu stojí jedenáctiletý Štěpán, jehož rodiče se právě rozvedli, otec se změnil k nepoznání a matka chřadne a finančně strádá. Perspektivou dětského protagonisty Dostálová čtenáři představí příběh, ve kterém je chlapec okolnostmi a svým okolím donucen dospívat mnohem rychleji, než by za příznivějších podmínek mohl. Právě vývoj dětské hlavní postavy mi naprosto uhranul a kniha pro mě dostala další rozměr k tomu, že se výborně čte a příběh je skvěle vystavěn.
Kniha, která se Vám dostane pod kůži na 182 stranách. I přes svůj krátký rozsah autorka brilantně popisuje dysfunkční vztahy v jedné rodině za využití perspektivy matky a jedné z jejích dcer. Matka své dcery neustále porovnává a mladší Bára z toho porovnání se svou živelnou povahou vychází jako ta méně oblíbená. Dvořáková neuvěřitelně věrohodně popisuje nitra obou hlavních postav-vypravěček a text se čtenářem zacloumá, i kdyby nechtěl.
Byla jsem na tvorbu mladého autora Šimona Leitgeba strašně zvědavá, jelikož byla otištěna v předních českých literárních časopisech a je obecně velmi ceněná (Betonová pláž získala Cenu Jiřího Ortena). Poezii obecně vnímám jako velmi subjektivní čtenářskou oblast, za sebe ale musím říct, že jsem byla naprosto unešená z toho, co autor a sedmatřiceti stranách dokázal. Ve sbírce minimum popisů, ukazuje spíše prožitky dospívání a také jsem z ní cítila jakýsi postoj ke svobodě. Za mě strašně krásná záležitost a autorův cit pro slova mě při čtení moc těšil.
