Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
@vodkarolina
My bookshelf is a graveyard full of people I’ve never met but loved.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Trochu slabší než předchozí díl. Nová tvář v podobě posluchače příběhu Ciri, kterou jsem si oblíbila okamžitě. Geraltova linka určitým stylem šokovala.
Co mě trochu mrzí je poměrně odfláklá linka Potkanů. Pořádnou akci dostanou až tuto knihu, ale je jediná. Dala bych jim víc prostoru. Takhle z knih působí jako parta fracků vyvádějící nekalosti, absolutně jsem si nimi nevytvořila vztah a trochu mě ta linka otravovala. Je blbý, když vás kvůli tomu pak otravuje i hlavní hrdinka. :D Chybí mi taky nějaký progres u Ciri. Celá série je primárně o ní, ale nějak mi nesedí její progres skokem. Velmi dlouho byla malé ufňukané děcko, najednou vraždí s Potkany a žije milostným životem. Kdy se to stalo?
Samo o sobě jinak fajn, Sapkowski umí skvěle psát a vyprávět, těším se na další.
Prozatím nejlepší díl celé série. Osobně miluju humor trpaslíků a tady se nám ho dostává poměrně dost, přichází také důležitá a oblíbená postava Regis. Celkově jedeme na několik dějových linek, masivně převažující je právě cestování s Geraltem a velmi vytříbenou (a mnou velmi oblíbenou) společností. Ciri je v tomto díle kromě začátku trochu v pozadí, což je škoda, obecně mě její dějová linka moc nenadchla.
Celkově ale velmi povedený díl, méně složité politiky jako tomu bylo u předchozího dílu. Bavila jsem se, zasmála jsem se a Geraltův osobnostní posun mě potěšil.
Hvězdička dolů jde hlavně za množství politiky a intrik. Chápu, že k tomu svět Zaklínače patří, ale v některých pasážích se najednou míchalo tolik postav, zrad, dohod a pletich, že jsem spíš jen klouzala očima po stránce a čekala, až se to celé nějak rozuzlí. Nakonec to člověk pochopí, ale místy je to zbytečně matoucí.
Trochu mi vadily i některé skoky v čase a vynechané mezikroky. Občas se stane zásadní událost a další kapitola už čtenáře hodí do situace „po všem“, bez toho, aby ukázala samotný přechod, následky nebo cestu k tomu bodu. Neříkám, že musí být všechno doslovně vysvětlené, ale u některých momentů jsem měla pocit, že bych ocenila trochu víc prostoru a emocí mezi tím.
Jinak mě ale Čas opovržení pořád bavil. Má silné momenty, napětí, důležité posuny pro hlavní postavy a Ciri tady podle mě dostává úplně nový rozměr. Jen je to za mě díl, který vyžaduje víc soustředění a místy umí být dost zahlcující.
Já to asi nedokážu hodnotit.
Takhle, bavilo mě to, moc. Ráda se v knihách dostávám na místa, kam bych se jinak nikdy nedostala a přečetla bych takových knížek plných příběhů klidně dalších pět. Nevím ale, jestli podělit se o příběhy byl (vzhledem k doslovu) autorčin záměr. Navíc, ačkoli se před doslovem zmiňuje, že nechce, aby ta kniha působila jako že být společnicí je hrozně super a všechno je růžový - na mě osobně právě přesně takto působí. Nechci, aby to bylo pochopeno špatně, přesně jak se v doslovu zmiňuje i autorka, všichni máme vnímání a vlastní hranice někde úplně jinde a podle toho já hodnotit nechci. Přijde mi ale, že si v tomto konkrétním bodě prostě docela protiřečí.
Overall ale, bylo to super a kdyby dokázala napsat další a klidně nás vzít ještě víc do nitra tohoto byznysu (možná tentokrát trochu víc do té nepříjemné a nebezpečné stránky), přečetla bych si to.
Dávám tedy 4* - když se odprostím od svých vlastních hranic, bylo to super, ale stojím si za tím, že to, co nám tou knihou chtěla autorka říci je trochu v rozporu s tím, co nám opravdu řekla.
Taková příjemná, dost předvídatelná oddechovka. Měla jsem zpočátku strach, že budu číst to samé, jako v prvním díle, na začátku se to tak hodně jevilo. Ale autorka dokázala pěkně obrátit a mělo to příjemný a rychlý spád. K odpolednímu odpočinku perfektní knížka.
3,5*
Druhá sbírka povídek, tentokrát zaměřená víc na Geraltovy vztahy a příběhy jeho nejbližších. Příběhy už působí pevněji a víc směřují k ději dalších knih, takže je to dost jiný zážitek než první díl. Jednička pro mě byla hlavně zábavná fantasy jízda, zatímco tady už to má mnohem vážnější tón.
Přeskakování v čase může být pro někoho znovu trochu matoucí, ale dá se v tom zorientovat.
Neberte mě zle, Zaklínač je moje srdcovka.. kdysi jsem měla sérii rozečtenou a seriál jsem viděla několikrát. Ale i tak: minimálně v tomhle díle na mě Ciri působila jako rozmazlený spratek, který se Geraltovi prostě najednou objeví v náručí, a Yennefer jako strašně nerozhodná a manipulativní kráva. A ten epilog? Hrozně zvláštní happy end, skoro jako by ho psal někdo úplně jiný.
Stejně chaotická jako tahle recenze je ale i moje výsledná emoce z knihy. :D Nakonec tedy 4*.
Četla jsem po asi šesti letech podruhé, protože jsem tehdy sérii rozečetla a nikdy ji nedokončila. Teď jsem se k ní vrátila a řekla si, že začnu znovu od začátku.. což se ukázalo jako skvělý nápad, protože jsem si nepamatovala skoro nic. :D
Povídky jsou rychlé, čtivé a pořád skvělé. Pokud jste viděli seriál The Witcher, může to být trochu dvojsečné - na jednu stranu se díky němu lépe orientujete v časových skocích, které nemusí být na první dobrou úplně zřejmé, na druhou stranu jsem měla pocit, že mi mnohem méně pracovala představivost, protože jsem si postavy automaticky spojovala s jejich seriálovými verzemi, stejně tak netvory či různá prostředí.
Pamatuju si, že při prvním čtení jsem z téhle knihy byla naprosto unešená a spolu s dalším dílem patřila mezi moje nejoblíbenější obecně. Tentokrát už ten wow efekt nebyl tak silný - ale možná se jen mění můj čtenářský vkus.
Nic to ale nemění na tom, že je to pořád absolutní klasika a masterpiece.
Ačkoli se jedná o soubor povídek, je tohle něco, co se řadí mezi ty vrchní Kingovy příčky. Každá jedna z nich přečtena jedním dechem.
Shawshank - 5/5 - tady není absolutně o čem
Nadaný žák - 4/5 - u tohohle se mi trochu křivil obličej - moje sice obecně oblíbené “téma”, ale byl to hnus (v dobrém? :D)
Tělo - 3/5 - za mě zbytečně vulgární, zajímavé, ale v porovnání s ostatními nejslabší
Dýchací metoda - 4/5 - to byl tak šokující sled událostí, že jsem pak nevěřila, že jsme u konce
Knížku jsem dostala jako dárek. Stranger things jako netflixová senzace je mou srdcovkou, takže nějaký malý doplňující příběh mě potěšil.
Je to pohádka se zápletkou a milým koncem, kde přátelství vítězí - stejně tak, jako je tomu u seriálu. Není to špatné, ale trochu moc nadsazené - tady není hororové doslova nic.
Jednoduché oddechové počtení sfouknuté během dopoledne.
Řekla jsem si, že s recenzí počkám do druhého dne, až se mi to trochu rozleží a moje pocity se trochu ustálí. Upřímně - chtěla bych touhle recenzí svým způsobem ohodnotit celou sérii.
Tento finální díl mi ublížil a zároveň mě vyléčil. Ten neskutečný vývoj všech postav, to propojení, ta setkání, na které čekáte už několik dílů. To bylo tak nádherné, i když to strašně bolelo. To, s jakými pocity a napětím jsem četla celou sérii a jak jsem hltala jednu knihu za druhou a vždy se při dočítání natahovala už pro další. Tak jak jsem téměř ve všech hodnoceních psala, že jsem nikdy nebyla cílové publikum, tak jsem se jím nakonec stala - a jen tak nezapomenu.
Pokud by se mě někdo zeptal, jak moc emotivní to bylo - vždycky řeknu, že 13/10..
A kdo jste četl v češtině - proč doprdele najednou Rowana a Yrene Towers překládáme, když jsme to doteď nedělali? :D
