Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
@vodkarolina
My bookshelf is a graveyard full of people I’ve never met but loved.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Četla jsem po asi šesti letech podruhé, protože jsem tehdy sérii rozečetla a nikdy ji nedokončila. Teď jsem se k ní vrátila a řekla si, že začnu znovu od začátku.. což se ukázalo jako skvělý nápad, protože jsem si nepamatovala skoro nic. :D
Povídky jsou rychlé, čtivé a pořád skvělé. Pokud jste viděli seriál The Witcher, může to být trochu dvojsečné - na jednu stranu se díky němu lépe orientujete v časových skocích, které nemusí být na první dobrou úplně zřejmé, na druhou stranu jsem měla pocit, že mi mnohem méně pracovala představivost, protože jsem si postavy automaticky spojovala s jejich seriálovými verzemi, stejně tak netvory či různá prostředí.
Pamatuju si, že při prvním čtení jsem z téhle knihy byla naprosto unešená a spolu s dalším dílem patřila mezi moje nejoblíbenější obecně. Tentokrát už ten wow efekt nebyl tak silný - ale možná se jen mění můj čtenářský vkus.
Nic to ale nemění na tom, že je to pořád absolutní klasika a masterpiece.
Ačkoli se jedná o soubor povídek, je tohle něco, co se řadí mezi ty vrchní Kingovy příčky. Každá jedna z nich přečtena jedním dechem.
Shawshank - 5/5 - tady není absolutně o čem
Nadaný žák - 4/5 - u tohohle se mi trochu křivil obličej - moje sice obecně oblíbené “téma”, ale byl to hnus (v dobrém? :D)
Tělo - 3/5 - za mě zbytečně vulgární, zajímavé, ale v porovnání s ostatními nejslabší
Dýchací metoda - 4/5 - to byl tak šokující sled událostí, že jsem pak nevěřila, že jsme u konce
Knížku jsem dostala jako dárek. Stranger things jako netflixová senzace je mou srdcovkou, takže nějaký malý doplňující příběh mě potěšil.
Je to pohádka se zápletkou a milým koncem, kde přátelství vítězí - stejně tak, jako je tomu u seriálu. Není to špatné, ale trochu moc nadsazené - tady není hororové doslova nic.
Jednoduché oddechové počtení sfouknuté během dopoledne.
Řekla jsem si, že s recenzí počkám do druhého dne, až se mi to trochu rozleží a moje pocity se trochu ustálí. Upřímně - chtěla bych touhle recenzí svým způsobem ohodnotit celou sérii.
Tento finální díl mi ublížil a zároveň mě vyléčil. Ten neskutečný vývoj všech postav, to propojení, ta setkání, na které čekáte už několik dílů. To bylo tak nádherné, i když to strašně bolelo. To, s jakými pocity a napětím jsem četla celou sérii a jak jsem hltala jednu knihu za druhou a vždy se při dočítání natahovala už pro další. Tak jak jsem téměř ve všech hodnoceních psala, že jsem nikdy nebyla cílové publikum, tak jsem se jím nakonec stala - a jen tak nezapomenu.
Pokud by se mě někdo zeptal, jak moc emotivní to bylo - vždycky řeknu, že 13/10..
A kdo jste četl v češtině - proč doprdele najednou Rowana a Yrene Towers překládáme, když jsme to doteď nedělali? :D
První část hodnocení bude stejná jako hodnocení následující knihy a spíš než hodnocení to bude doporučení četla jsem ji zároveň s knihou Věž úsvitu jako tandem (čtení dvou knih zároveň podle seznamu určitých kapitolu) a můžu to jen doporučit. Je to poměrně náročné, hlavně když s knížkama cestujete nebo se nechcete odpoutávat od děje, protože přece jenom musíte tu knížku vždycky např. po dvou kapitolách zavřít a jít si přečíst další tři do té druhé, ale neměnila bych - bylo to něco nového, extrémně napínavého a já ty knihy popadala za hřbet s určitou zuřivostí :D
Co jsi Říše bouří týká, zlomila mi srdce. V tom příběhu bylo tolik pozitivních linek, tolik očekávaných setkání a tolik naplnění osudů, že jsem si nedokázala představit, jak tohle může dopadnout špatně. Poslední zhruba pětina byla jako řezání nožem a jeden moment mi dokonce se nahrnul slzy do očí. A já si obecně stojím za tím, že když ve vás kniha vyvolá takhle silnou reakci, tak je prostě dobrá. Měla jsem trochu strach, protože tak jak jsem si myslela, že Věž úsvitu mě nebude bavit a četla jsem to jako tandem hlavně proto, že jsem měla strach, že mě jedna kniha bude bavit víc než druhá, tak tomu bylo opakem a opravdu jsem to hltala stránku za stránkou. Neznám spoilery na poslední díl, ale bojím se, že to bude bolet. Jsem zvláštní, když se na to těším?
První část hodnocení bude stejná jako hodnocení následující knihy a spíš než hodnocení to bude doporučení četla jsem ji zároveň s knihou Říše bouří jako tandem (čtení dvou knih zároveň podle seznamu určitých kapitolu) a můžu to jen doporučit. Je to poměrně náročné, hlavně když s knížkama cestujete nebo se nechcete odpoutávat od děje, protože přece jenom musíte tu knížku vždycky např. po dvou kapitolách zavřít a jít si přečíst další tři do té druhé, ale neměnila bych - bylo to něco nového, extrémně napínavého a já ty knihy popadala za hřbet s určitou zuřivostí :D
Věž úsvitu pro mě byla extrémním překvapením. Vzhledem k obsahu jsem se obávala toho, že mě to nebude moc bavit a i to byl jeden z důvodů, proč jsem zvolila tandem (pak taky to, že jsem chtěla všechny příběhy hned :D). Ale několikrát jsem se přistihla, že si říkám, že mě tohle vlastně baví víc. Tenhle díl byl tak krásným bílým světlem. Měla jsem pocit, že Yrene léčí i mě - že mi hojí rány z toho, co se dočítám v Říši bouří. Možná je hodně nadsazené, nazývat konec této knihy happy-endem - ale já se na konci usmívala. I to je důvod, proč jsem si jistá, že poslední díl bude bolet.
Tohle bylo brutaaaaaalní!
Od začátku do konce jízda! Zase se kapitoly střídaly linkami různých postav a vyvrcholení všech linek bylo naprosto famózní. I nová nápadná i nenápadná spojenectví - těším se, co přinesou do budoucna.
Tenhle díl jsem opravdu hltala stránku po stránce - a opět jsem se přesvědčila, že i když jsem si myslela, že nejsem cílová skupina této série (či dokonce obecně tohoto žánru), tak mi to vzalo vítr z plachet.
A teď se vydávám na další dobrodružství a další dva díly (jak je doporučeno) pojedu tandem - jsem zvědavá, co to přinese.
DOPORUČUJI PŘEČÍST JAKO ČTVRTOU V POŘADÍ!
Bylo mi doporučeno přečíst si tuhle sbírku před čtvrtým dílem ze série - zaprvé kvůli odkrytí Celaeniny minulosti a zadruhé kvůli navrácení určitých postav z této doby v následujících knihách, díky čemuž to pro mě pak bude ještě větší wow.
No já říkám wow už teď. Měla jsem obavy - přece jen, jsem ve třetině celé série, je to rozjetý, já jsem napjatá jak kšandy a teď se mám vracet zpátky do minulosti a ještě se přeorientovat na víceméně příběhy. Ale celá knížka předčila mé očekávání - a vlastně jsem to ani jako samostatné příběhy nebrala. Bylo to napínavé a dramatické od začátku až do konce, pár věcí už vám sepne hned - ale jestli se můžu těšit na setkání určitých postav z této knihy v budoucnu a budou minimálně tak epické, jak si to představuju, tak mě čeká ještě neskutečná jízda. Upřímně si myslím, že pokud tuhl knihu budete číst jako první, tak pro vás nemusí mít sama o obě takový význam, protože jste hrdinku ještě nepoznali. Tahle kniha vám dá nový úhel pohledu a zároveň vás naláká na zbytek. A taky - dozvíte se něco, co vás už tři knihy zajímalo, ale Celaena se vám to bála říct.
Musím říct, že se naprosto ztotožňuji s většinou názorů, že první polovina knihy vás může odradit. Trochu se to vleče a máte pocit, že se nic neděje, dokud se nedostanete zhruba do poloviny. Celkově se mi líbí rozdělení 3 dějových linek, u kterých víte, že se jednou někde spojí a je fajn, že dostáváte takové širší spektrum celého příběhu. Zároveň kromě toho, že se knížka zhruba v polovině opravdu rozjede, tak v podstatě dramaticky finišujete tři různé linky - a já neváhám sáhnout po dalším díle.
Ještě ale před dramatickým pokračováním dalšího dílu otvírám Krvavé ostří, které obsahuje povídky z doby před tím, než byla hlavní hrdinka tím, kým je a dostala jsem tip, že je pravděpodobně nejlepší si jí přečíst právě před otevřením čtvrtého dílu (pokud ne jako úplně první), prý kvůli návratu postav z minulosti a trochu lepšímu kontextu.
Nesmysl od začátku do konce. Chování všech vyšetřovatelů je naprosto stupidní a často až otravné. Spousta věcí zůstává nedovysvětlených a samotné finále vlastně žádné pořádné rozuzlení nepřináší.
Navíc je kniha plná zbytečných a nelogických vět. Autor často rozepisuje úplné banality a natahuje text vysvětlováním věcí, které vůbec není potřeba vysvětlovat. Působí to dojmem začátečnického psaní, kdy se jedna jednoduchá myšlenka roztáhne do několika vět bez jakékoliv přidané hodnoty.
Je to škoda, protože samotný námět měl potenciál, který ale podle mě zůstal úplně promarněný.
