Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
“Dobrým čtenářem Nabokova by mohl být jen jiný Nabokov.”
Lolitu jsem si koupila v roce 2003. Byla jsem na gymplu a přesně si pamatuji to brněnské knihkupectví a taky ten pocit, tu radost z revidovaného vydání. Nedokážu vysvětlit, ba ani pochopit, proč jsem ji poprvé přečetla až za 16 let. Velký dík patří Martinusu, že právě Lolitu vybral do čtenářského klubu na duben. Neumím stručně popsat, jak výborná, jak precizní ta kniha je. Měla jsem nutkání vzít mapu Spojených států a značit si, kudy cestovali - co kdyby i toto mělo nějaký význam? Skoro mě děsí, na jaké úrovni musí být myšlení a vnímání člověka, který dokáže takový román napsat. Vím jistě, že až budu číst Lolitu příště a příště, objevím v ní zase něco nového - osobně jsem měla v této “poličce” zatím asi jen Annu Kareninovou. Tak už jí nebude smutno :)))
"Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, nekde napojen na jiné stavy bytí, kde je umění (zvědavost, něha, vlídnost, extáze) normou. Takových knih není mnoho."
Moje první Mornštajnová. Zdánlivě obyčejný příběh, který je silný v tom, jak je běžný. Dobře zpracovaná psychika postav, ovlivňovaná atmosférou doby, fungující jak v ženském, tak v mužském principu. Párkrát mi ztuhla krev v žilách jen při náznaku budoucího děje. I když jsem si při zmínce, že Blanka je výborná řidička, představila jiné vyústění, tak bylo nakonec stejně fatální. A to, v čem se hlavní hrdinka/vypravěčka tak značně odlišuje od ostatních, mi došlo teprve, až když to bylo jasně pojmenováno. Do té doby mi to nesecvaklo a to zjištění mnou otřáslo.
“Stvořitel je větší než jeho dílo? / Takže kdo musí být větší, Matka, nebo Syn?”
Začátek knihy mě úplně ohromil. Jakým způsobem dokáže autorka pojmenovat elementární věci...wow! To je něco, co opravdu obdivuji. Pak to ale nějak vyprchá..., ani ty nevyřčené závěry nerezonují. Z výběru Čtenářského klubu Martinus zatím kniha, která mi nejvíce proplouvá mezi prsty.
Jsou knihy, při jejichž čtení mám pocit, že se ve mně něco rozpíná. Každá věta mi přijde výjimečná a obohacující. A když nakonec dočtete poslední stránku, přečtete poslední slovo..., tak se vrátíte na začátek a čtete znovu.
“That´s one of the central problems of history, isn’t it, sir? The question of subjective versus objective interpretation...”
Hodně dlouho se mi nestalo, že bych nepoznala pachatele. Ne tak u Kaštánka. Neměla jsem ani stín podezření!!! A musím se přiznat, že jsem v jednu chvíli u konce prostě nevydržela a nalistovala o pár stránek dál. To jsem naposledy udělala snad u Harry Pottera :D Za mě další výborná severská detektivka. Konzistentní, reálná, čtivá.
Tak jako mnozí jiní jsem na knihu narazila díky Knižní šifře a popis knihy mě zaujal pro její tajemnou atmosféru. Čekala jsem něco víc strašidelnějšího a vlastně asi i víc "dospěláckého", překvapilo mě, že jsem narazila na čisté fantasy (to bude tím, že recenze čtu obvykle až poté, co knihu dočtu :) ). Bylo to moc příjemné čtení...svižné a snové. Autora si přidávám do hledáčku a těším se, až si od něj přečtu něco dalšího.
Zvláštní smutek jako by sálal z celé knihy. Když jsem četla delší dobu v kuse, dostala jsem regulérní depku a nebylo snadné se jí zbavit. Netradiční schopnost má nejspíš právě i ta knížka..., dokáže osamělost postav přenést na čtenáře. Styl vyprávění mi připomínal Jako zabít ptáčka (možná kvůli tomu "dětskému" pohledu na svět), a ačkoliv chybí významnější linka napětí...motiv, který by čtenáře nutil číst dál..., tak prostě čtete, protože přese všechnu tu zvláštnost a smutek se to čte fajn :)
Manžel se rozhodl na Vánoce improvizovat a nakoupit mi pod stromeček knihy, které nejsou na mém "Wish listu"... V první chvíli mi blesklo hlavou: "No to si dovolil hodně!" :D Ale pak jsem zjistila, že si s vybíráním knih dal opravdu práci, pečlivě hledal a rešeršoval a mě strašně baví poslouchat příběh každé jednotlivé knihy - jak na ni přišel, proč vybral právě tu... KUS TEMNOTY vybral pro mé nadšení Příběhem služebnice a také proto, že Bouře je jeho oblíbený Shakespeare (já jsem si musela doplnit vzdělání :) ). Kniha je jedním slovem úžasná. Autorce se podařilo shrnout děj Shakespearovy Bouře a k tomu vystavět příběh vlastní, který je vlastně Bouří moderního charakteru. Nic podobného jsem nikdy nečetla a neskutečně mě to bavilo.
Hodně důležitá kniha.
Beletrizující formou zmapovány roky 1938 - 1968 v Československu včetně otázek národní identity a náboženské příslušnosti. Ačkoliv (nebo možná protože) jsou hlavní osoby popisovány z pohledu třetí osoby a čtenář se s nimi příliš neidentifikuje (s výjimkou epizody 1968), příběh je hluboký, promyšlený a perfektně propletený s historickým kontextem. Osobně bych knihu zařadila do gymnaziálních osnov.
Zloba, smilstvo, závist, lakota... Petra Dvořáková dokázala nekutečně vystihnout základní negativní lidské vlastnosti a charaktery různorodých postav, to vše na relativně omezeném prostoru necelých 250ti stran. Ať muž či žena, mladý nebo starý, sedlák nebo chalupník, každého vystihla věrohodně a jinak. Skvěle jsem se bavila!
