Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Už ze zásady čtu pouze ty knihy, které mne zaujmou!
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Bezesporu se Smrková Tišina odehrává v nádherné šumavské krajině. V místech, která mi jsou opravdu blízká. Nemůžu tvrdit, že by mne tato próza s detektivními prvky nezaujala. Četla se téměř sama, to nepopírám, s první kapitolou měla i dobře našlápnuto, ale pak děj najednou sklouzl úplně někam jinam. Napětí se vytratilo. Pokračuji dále v četbě a stále čekám na vtažení do záhadného úmrtí, které přijde až v druhé polovině knihy, přičemž začínám mít opravdu hlad, z toho, jak se aktéři knihy neustále něčím ládují. Jsem tak trošku v rozpacích, protože nechci psát vyloženě špatné hodnocení.
Suma sumárum, autorka věnuje mnoho prostoru vykreslením aktérů a jejich obžerství, o detektivní zápletce je řeč až v druhé polovině knihy, a samotné rozuzlení je bez překvapení. U Epilogu mne trošku mrzí, že se autorka nezaměřila na osudy původních protagonistů, nýbrž těch pár stránek věnovala aktérům novým.
Nejedná se tedy o žádnou hitparádu, ale krásná šumavská příroda a česká autorka to trošku vynahrazují. V porovnání s nedávnou “českou” Odbočkou v lesích, je tak asi na stejné úrovni, a to ještě s odřenýma ušima. Odbočka mne asi z pohledu námětu zaujala více. Autorka Tišiny vsadila na propracovanost příběhu, ale jestli si tím spíše trošku neuškodila.
Hned od začátku se musím přiznat, že mi nikdo z těch šesti přátel, co se domlouvají na společnou dovolenou, nebyl sympatický, takže pokud by šlo o jejich případnou eliminaci, vůbec by mi to nevadilo. Les je pro mne něco mystického, strašidelného, a proto ve mne tento thriller probudil i zájem (rovněž proto, že po mne pokukuje Jiné místo). Nejedná se sice o high-level literaturu, ale u těchto příběhů je to zcela pochopitelné. I tak mohu upřímně říct, že jsem byla napnutá jako tátovy kšandy, (kdyby je nosil). Krátké kapitoly vybízely k neustálému pokračovaní v četbě. V konečně důsledku uznávám, že mne pěkně odreagovala od složitějších témat. Takže pokud půjde o Tiché místo, určitě mými rukami projde. Ale pěkně popořádku.
Autorka této šokující investigativní absyntovky shromáždila materiály, rozhovory a výpovědi osmnácti žen, které se dostaly do hledáčku muže, který stojí u zrodu nebo zániku kohokoliv, kdo chce do kulturního prostředí švédské “dekadentní” společnosti proniknout. Arnaultovo avantgardní Forum je místo, kde se střetává kulturní smetánka, umělci nebo členi Švédské akademie a kde víceméně dochází i k nevybíravému obtěžování žen za přítomnosti ostatních, kteří nad chováním Arnaulta zavírají oči.
Je otázkou i pro naši společnost, co má být považováno za znásilnění. Domnívám se, že rovněž náš právní systém má v této oblasti mezery. Jak by jinak veřejnost posoudila to, když jsou ženy ochotné se s mužem, který je nějakým způsobem omezil na svobodě ochotny setkat znovu, důvěřovat mu a po druhé se splést a opět se stát obětmi? Princip něco za něco? Ale kde jsou hranice?
Více již v samotné absyntovce. Jako vždy.
Strejc dává Jonovi teda solidní kapky. Ale cítím v tom nějaký záměr, má něco za lubem. Autor vsadil na to, co čtenáře v současné době přitahuje, a to je autobiografie. Ivar je typ člověka, který se nerad podřizuje jiným. A protože už sám pociťuje, že je potřeba řemeslo předat dále, vezme svého synovce Jona na rybářskou chatu u jezera Storssen. Až tu totiž nebude, o chatu a jezero se bude starat Jon. Autor nám tak odhaluje jeho “rybářský křest”. Nikdo se ho neptá, jestli chce nebo ne. Postupně nám překládá jeho týden na chatě, odhaluje osamělé mezery v jeho soukromém životě a popisuje vzájemné (ne)sbližování s nevrlým strýcem a jeho životními radami.
Krátká, až na tvrdého a náročného Ivara, v zásadě milá próza, která ze mne udělala druhého potenciálního Ivarova dědice. Storssen musí být opravdu nádherné místo.
Neuvěříte, ale i přestože se jedná o utopický román, čte se velmi lehce. Čas v něm ubíhá tak rychle, ale přitom je jeho pomíjivost taková, jak ji známe již odpradávna. Necítíte z něho tolik zrůdnosti a totalitního režimu jako v Orwellově románu 1984. Z mého pohledu jde více o hrůznost spočívající v postupné odevzdanosti. Jeho podstata totiž tkví v zániku věcí (ale i zvířat a rostlin) s následnou ztrátou paměti. Autorčino pojetí fantaskního románu o společnosti, která je svědkem podivných jevů spočívajících v neočekávaných zánicích je nadčasové. Rozhodně dílo Jóko Ogawy (jejíž tvorbu ovlivnila díla i evropských autorů) doporučuji. Stála za to. Četla se velmi rychle. Ale jedná se o surreální dílo, tedy hlavní hrdinka hodne přemýšlí… Někomu tento styl příběhů třeba nesedí…
Tajemný, místy surový příběh ze slovensko-moravského pomezí do mne zaťal své drápky. Atmosféra hlubokého, temného, lesa je v mém případě téměř vždycky sázka na jistotu. Nebála jsem se tolik toho, co v hlubině lesa číhá, pozoruje nebo smilní, větší hrůzu mi naháněla lidská zaostalost a tehdejší zvracená náboženská víra. Autoři tak odvedli skvělou práci, protože zdánlivě jednoduchý příběh dokázali obohatit o květnaté popisy, zajímavé charaktery a historické prvky typické pro 13. století. Navíc, velmi kvituji prolog, který jsem tedy horko těžko snášela. To pořádné detailní drama přichází v samém závěru. Přiznám se, kolikrát jsem si musela trochu zalistovat dopředu, u dramatických scén s protaženým vyústěným nešlo jinak, tak jsem byla napjatá. Ale potom jsem se zase řádně vrátila k místu, kde jsem skončila.
Abych byla upřímná, příběh je protkán určitou melancholií, dýchá z něho beznaděj. Hlavní hrdinka jako by se v zoufalství topila. Určité pasáže knihy, hlavně ty v supermarketu mne udržely a knihu jsem přečetla až do konce, ale co jsem nemohla vystát byly ty Petřiny metafory a přirovnání, které se téměř vždy nacházely v začátcích kapitol. Uznávám však, že druhá polovina knihy mi přišla čitelnější a trochu více optimističtější. Nejedná se tedy o knihu, u níž bych, v mém případě, očekávala rereading, ale samozřejmě přijímám fakt, že jiní čtenáři budou z knihy třeba nadšeni.
Klára a Slunce je první knihou Ishigura, kterou jsem četla a upřímně mne zasáhla svou nekonečnou (někdy až laskavě naivní) nadějí a lidskostí, kterou autor promítl do Kláry. Oceňuji, že autor do knihy přenesl i další aspekty možné budoucnosti (vlastně už současnosti) jako rozdělení společnosti, robotizaci a automatizaci, která vrhá znepokojivé světlo na vývoj nejen pracovního trhu. A potom také všeobecný postoj lidí k umělé inteligenci. V každém případě mi byla Klára velmi blízká (tak jako Sony ve filmu Já, robot) hlavně svým posláním. Knihu považuji za čtenářský zážitek. Užila jsem si ji a ráda se k Ishigurovi vrátím.
Ove je dacan, ale já ho miluju už od chvíle, kdy šel koupit “počítač”! A s každou další stránkou mám toho podivína, co dělá každý den inspekční kolečko po sousedství a jezdí zásadně jenom Saabem raději. Odvíjí se tak svým způsobem dojemný a humorný příběh o osamělém zásadovém muži, který se snaží po smrti své manželky zasebevraždit, ale vůbec mu to nevychází. Do sousedství se mu přistěhuje nová rodina, díky níž se Ove dostává do pro něj absurdních situací, právě těch, které pomalu mění jeho pohled na život, na lidi… On je prostě takový netradiční superhrdina. Místo toho, aby se mu lidé vyhýbali obloukem, je spíše přitahuje k sobě…
Oveho a jeho pohled na okolí jsem si upřímně zamilovala. Kniha na možná dvě odpoledne, ale moc povedená a koncepčně čtivě řešená. S poslední stránkou mi uvízl vlídný úsměv na tváři. Domnívám se, že né každému je takové zakončení dopřáno…
Pokud jde tedy o věhlas knihy, který je všude okolo, ano, uznávám, je to doslova strhující příběh. Na Evelyn Hugo jsem zabrala i já. Kniha se četla neuvěřitelně rychle, a to jsem si myslela, že mi tento obsáhlejší román vydrží o trochu déle. Ne, musela jsem ji prostě rychle přečíst. Nešlo to jinak. Určitě za to může autorčin vypravěčský talent, námět knihy a prostředí slavných, jinak si to nedovedu vysvětlit. Na Evelyn nepřestanete myslet, dokud se nepročtete k samotnému autorčinu poděkování. Musela jsem zjistit, proč si Evelyn pro sepsání knihy vybrala Monique. A já to neprokoukla!
Závěrem: Odvážné, dráždivé, strhující, podmanivé
