Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje srdcovky
Moje aktivity
Lehce experimentální próza, kterou jsem na konci roku prolistovala a odložila s tím, že tohle nebude to pravé pro mě. Trdlo, no! Bylo to boží, jsem ráda, že jsem se k ní v prvních dnech nového roku vrátila. Na nezvykly (aspoň pro mě) styl jsem si rychle zvykla a mozaika provázaných příběhů mi okamžitě učarovala. Chytré, vtipné, výborné čtení. Rozšiřuje obzory a je oslím můstkem k dalším knihám. Přečtěte si, jo? ;-)
Tuhle knihu jsem si ke čtení vybrala zaprvé kvůli anotaci, za druhé i kvůli sympatickému paperbackovému vydání :-) Rozumějte, mám moc ráda paperbacky a jsem vždycky přešťastná, když se jednou za čas objeví nějaký původní český a navíc dobrý a pěkný. Tohle všechno Růže z Jericha určitě je. Je taky pichlavá, má hodně suchý humor, místy je karikaturní a předvídatelná, ale sakumprásk mi to zas tak nevadilo. Je to příjemné čtení a pořád jsem se bavila, děj plynul lehce kupředu, nastávaly nečekané situace, občas se objevil i povedený vtípek. Věnujte volnomyšlenkářské mamince nebo občasnému 20+ čtenáři.
Říjnová kniha 2020 v martinusáckém Čtenářském klubu :-) Zuzanin dech představuje téma, které se tu už v různých obměnách v českých románech objevilo snad stokrát, ale dělá to tak dobře, že mi to nakonec vůbec nevadilo. Je to jednoduše strašně dobře napsané. Jakuba Katalpa se s láskou mazlí s každým slovem, byla to prostě radost číst. Sladkost cukrovaru na začátku se doslova lepí do stránek, při dočítání zas máte nepříjemnou pachuť hořkosti a smutku. Ohraný příběh vzkřísit do takovéhle podoby, to chce spoustu literárního umu a Jakuba Katalpa jej bezesporu má.
Bylo to velmi intenzivní čtení, které jsem si prožila jen během pár hodin, nemohla jsem tu knížku vůbec odložit, ačkoliv je to nepříjemné a bolavé, bylo mi z toho těžko, ale asi už po všech těch thrillerech hodně vydržím. Tedy, tohle není thriller, je to příběh aka moderní Lolita – americká střední škola, postarší učitel literatury, puberťačka, která si i po letech namlouvá, že musí jít o milostný příběh, prostě musí. Výborné bylo, že se vyprávění z minulosti střídalo s vyprávěním současným, ve kterém se potkáte i s Vanessou po několika letech a pustíte se s ní do těch nejtemnějších zákoutí její mysli. Až mě překvapilo, jak mě to celé vzalo, působivé čtení.
Expedice je naprosto nádherná po vizuální i příběhové stránce. Chcete ji číst pomalu, užívat si každou stránku. K tomu navíc připočtěte, že budete zoufale toužit po výletu (alespoň) na Špicberky, aspoň já to tak tedy měla, i když samozřejmě let balonem bych si odpustila. Kniha totiž vypráví příběh jedné z nejnesmyslnějších tragických nehod - tři dobrodruzi se na konci 19. století rozhodli doplout na severní pól právě balonem a stala se z toho jedna z takových těch nevysvětlitelných, záhadných katastrof. Nikdo totiž stoprocentně neví, jak mohl tým zkušených chlapíků zemřít uprostřed ničeho, když měli dostatek tepla i jídla. Možností se samozřejmě nabízí celá řada a Bea Uusma, ilustrátorka a později lékařka, se pouští po jejich stopách, posedlá jejich příběhem, aby našla rozhřešení téhle hádanky. A krapítek té své posedlosti možná přenese i na vás :-)
Velmi uspokojivý HBO seriál, který nám připomněl, že Hugh Grant rozhodně má co nabídnout i v jiné rovině, než jsou “jen” romantické komedie, má knižní předlohu. Je to příjemný doplněk k seriálu, hlavně proto, že se víc ponoříte do New Yorku, který jako by tu byl další hlavní postavou a jelikož z tohohle města já jsem pořád tak trochu paf a ráda bych ho jednou navštívila, moc se mi to zamlouvalo. Méně už se mi líbila bezbřehá naivita hlavní hrdinky Grace. Celkem vzato je to ale pohodové čtení, příjemný nekomplikovaný thriller.
“Parisky” mám v oblibě, je to nenáročné čtení, zhltnete to jak nic, pobavíte se u nekomplikovaného thrilleru, díky kterému vám možná občas půjde mráz po zádech. Pokud byste měli náladu na něco nevýslovně smutného, lehce depresivního, čtení, ve kterém se hnípáte v duševních rozmarech hlavních postavách až na dřeň, pak se vám Dilema bude rozhodně zamlouvat.
Fantastický velkolepý román o cestování časem. Miluju cestování časem v knížkách! Respektive… miluju, když se o něm v knížkách píše, protože s Mapou času je to všecko trošku komplikovanější, ale to vám tu zas nemůžu povídat, protože už jsem skoro na hranici se spoilerováním. A věřte mi, že tenhle příběh si vyspoilerovat nechcete, protože pak máte sice pořád zábavné postavy a napínavé situace, ale už to není ani zdaleka tak tajemné a nejisté, když víte, o co tam vlastně jde. Tak i vy, co začínáte knihu tím, že se kouknete na konec - tentokrát to raději vynechte, ať se o něco krásného neochudíte! Pokud se vám líbí epické romány, nevadí vám kapka steampunkové atmosféry a rádi se zabýváte všemi těmi logickými přesmyčkami kolem cestování v čase - tadá, tohle je kniha pro vás.
Pokud máte rádi tajemno, romantická dramata, kouzla a film Dokonalý trik, tak si tohle prostě přečtěte, pla? ;-) Zbožňuju tu jedinečnou atmosféru atmosféru cirkusu, že fantazie Erin Morgensternové nezná mezí a kdyby takovýhle podobný cirkus doopravdy existoval, stoprocentně bych patřila mezi ty největší fanoušky :-) Kdybych měla někdy v budoucnu napsat román, chtěla bych, aby byl takovýhle - kouzelný, nepolapitelný, dojemný a romantický. A taky bych, samozřejmě, potřebovala, aby se objevila filmová adaptace... ehm, co děláte teď po večerech, pane Burtone?
Nejsem já to ostuda, že mou první knihou od Katalpy byl až Zuzanin dech? Jsem! Napravuju to tedy dočítáním jejích dřívějších knih a i když jsem měla v plánu původně číst jiné knihy, tenhle pěkný malý paperback od nakladatelství Host mě zlákal a slupla jsem tu knížku za víkend. Po literární stránce tedy kvalitou vítězí Zuzanin dech, ale kvůli samotnému příběhu bych doporučila víc Němce, protože jde o ne tak profláklou část historie, která mě osobně v tuhle chvíli zajímá víc, než druhá světová válka, které kolem nás bylo, přiznejme si, v poslední době v nové literatuře opravdu hodně, ačkoliv nijak nezpochybňuju, že jde o nesmírně důležité téma, které zkrátka je třeba si pořád připomínat. Na Němcích mě nejvíc zaujalo, že ukazují druhou světovou z pohledu těch, kterých se vlastně zásadně nedotkla — z pohledu občanů Říše, kteří nevěděli a vlastně ani vědět nechtěli, co se stalo s jejich židovskými známými, kteří se najednou vypařili. Zároveň taky kniha vypráví o tom, co se dělo pak; že poválečný “happyend” se nekonal v žádném lidském příběhu a že neštěstí svým způsobem pokračovalo dál, ale jinak. No, co si budem, je to poměrně nevlídná kniha, která vás štěstím zrovna nenaplní, ale jde o dobrý a kvalitní literární zážitek, který vřele doporučuju k přečtení.
