Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje srdcovky
Moje aktivity
Představa, že by někdo s touhle knihou skutečně chodil po Praze, aby se mohl osobně podívat na všechna ta místa z překrásných dobových fotografií, je trochu směšná - tahle bichle totiž váží skoro tři kila a jen málokdo by ji asi celý den s sebou tahal v kabelce. Je to knížka, která je svým fyzickým vzhledem určena k tomu, abyste si k ní v podvečer sedli, upíjeli u ní čaj, pomalu otáčeli jeden list za druhým a kochali se. Je to knížka ke kochání. Občas z ní jde tedy tak trochu mráz po zádech. Není divu. Je to druhá světová válka. Žádná legrace. Z fotografie nacistů pochodujících přes Karlův most jde doslova strach. Nejsou to jen nějaké ilustrace, jsou to opravdu silné fotky s příběhem. A nejen to. V knize najdete celou sbírku nacistických propagačních materiálů, plakáty do kina a pozvánky do divadla, důležité dokumenty a listiny. Co se týče ilustrací, je tahle kniha zkrátka poklad. Jednoznačně.
Druhý díl ze sedmi Letopisů Narnie o Lvu, čarodějnici a skříni je útlý a bez problémů jej přečtete za dvě tři hodinky. Pojednává o dobrodružství 4 dětí - Petra, Zuzany, Edmunda a Lucinky - kteří se tajným vchodem ze skříně dostávají do magické země zvané Narnia, plné mluvících zvířat, nyjád, faunů, obrů a dalších roztodivných tvorů. Narnii si neprávem přivlastnila zlá Bílá čarodějnice, díky níž v Narnii vládne věčná zima. Podle věštby je právě na dětech, aby za pomoci mocného lva Aslana osvobodily Narnii od krutovlády čarodějnice.
Na internetu jsem si našla, že knížka byla kritizována pro křesťanské odkazy, rasismus a sexismus. To mi přišlo fakt vtipné. Když bude člověk hodně chtít, asi to tam možná někde objeví, ale záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na příběh díváte. Já ho vidím jako krásnou pohádku o nekonečném boji mezi dobrem a zlem, plnou fantazie, prastaré magie a přívětivých faunů.
Freudova sestra je kniha, jejíž čtení vás nesmírně obohatí. Sama bych si Freudův Snář nebo Úvod do psychoanalýzy nepřečetla, ale Smilevského reprodukce Freudových myšlenek mě zajímala. A dozvíte se toho hodně nejen o nevědomí. Freudova sestra je velice věrohodným obrazem Vídně na konci devatenáctého a počátku 20. století. Doba, v níž se neslušelo, aby dívky jezdily na kole nebo nosily kalhoty, je tu vykreslená opravdu detailně. Není to zrovna jednoduché čtení, ale i přesto je kniha svým způsobem hodně čtivá. Smilevski často používá metafory a nezvyklá slovní spojení, leckdy jsem měla dojem, že než příběh samotný je pro něj důležitější nejvýstižnější popsání toho či onoho pocitu. Ale daří se mu to, nutno podotknout, skvěle. Některé věty jsou vyšperkované tak, že bych je nejradši citovala. Jak jsem říkala, Freudova sestra je kniha, která vás obohatí.
Nejsem žádná velká intelektuálka, takže jsem se u knížky taky docela bavila. Když knížku berete s nadsázkou, je to celkem sranda. Navíc, vsadím se, že některé z Mariiných doporučení praktikují na muže všechny ženy. Nebudeme si přece lhát do kapsy, že na vzkazy odpovídáme hned jak máme čas nebo že si neužíváme, když na nás občas muži trochu žárlí. Na druhou stranu, rada Vyražte na nákupní orgie mi přijde úplně bezpředmětná. Nenakupuju, abych někoho týrala. Nakupuju, protože musím.
Je to odlehčené a veselé čtení vhodné jako vtipný dáreček pro natěšenou novomanželku nebo naopak hodně zoufalou manželku. Maria Garcia-Kalbová píše čtivě a humorně, i když dost sarkasticky a místy až jedovatě. Důležité ale je, že se při čtení bavíte. 101 způsobů jak mučit manžela je důkazem, že je někdy lepší zasmát se u jednoduché knížky než se prokousávat mnohovrstevnatým románem. A že na pěknou obálku byste občas měli dát.
Podle anotací jsem si myslela, že půjde o zábavné čtení, takovou tu "typicky ženskou" oddychovku. A že jestli tam bude nějaké drama nebo zádrhel, nebude to nic, co by mě opravdu vzalo za srdce. Mýlila jsem se. Kniha Na čem záleží jde nečekaně do hloubky. Nenechte se odradit půvabnou a lehce bezduchou obálkou, tohle je román, který stojí za pozornost.
Ze začátku jsem měla trochu problém se do knihy jaksepatří začíst. Ani nevím, čím to bylo. Emily Giffin má jednoduchý a nijak komplikovaný styl psaní, který jsem si nakonec vlastně oblíbila, ale ten rozjezd byl takový pomalejší a zkrátka mu trochu chyběla "šťáva". Nakonec jsem se ale do knížky začetla tak, že mi vydržela jen na pár dní.
Jak už jsem říkala, zápletka příběhu mě příjemně překvapila a já měla i po dočtení ještě hodně o čem přemýšlet. Zejména o tom, jak se člověku může v jedné milisekundě celý život obrátit úplně vzhůru nohama, aniž by k tomu třeba něčím nějak přispěl. Mimo jiné román nabízí myšlenku, abychom každý den věnovali malé "díky" za to, že i když se zrovna v našich životech neodehrává všechno přesně tak, jak chceme, nejsme na tom koneckonců nijak zvlášť špatně. Román Na čem záleží je mnohem barvitější a mnohovrstevnatější příběh, než by se na první pohled mohlo zdát. A myslím, že by neměl ujít pozornosti tomu, kdo vyhledává příběhy k zamyšlení z každodenní reality.
Úplně mě fascinovalo, jak Millerová dokázala pohledem Patrokla vykřesat z literárních hrdinů jakoby skutečné postavy. Naprosto jsem podlehla něžnému a bojácnému Patroklovi i pyšnému, leckdy až namyšlenému Achilleovi a fandila jim a vlastně až doufala, že dojdou ke svému šťastnému konci, i když jsem věděla, že to není možné. Kromě nich mě zaujala bohyně Thetis, ta její ledová zatvrzelost. V tomhle příběhu má obzvlášť důležitou roli a její zásahy často způsobovaly nečekané zvraty. Nicméně Millerová si dala záležet a vypiplala každou postavu do sebemenšího detailu.
Tak trochu jiný milostný příběh mě úplně pohltil a věřím, že stejně na tom bude každý milovník starých bájí a pověstí, příběhů o lásce a všichni fanoušci starověké historie. Kromě obsahu se navíc můžete pokochat i oku lahodící obálkou. Achilleova píseň mě zkrátka nadchla se vším všudy.
Tak já vám nevím. Jsem z té Červenky trochu rozčarovaná. V prvé řadě jsem nečekala takový akčňák; nějaká ta honička nebo přestřelka mi nevadí, ale nejsem zrovna milovník detailního popisování toho, co se zrovna odehrává na bitevním poli. No a za druhé mám dojem, že toho Nesbo chtěl čtenářům sdělit strašně moc, a tak nějak to celé hrozně uspěchal. Knížka je neuspořádaná a nedotažená do konce tak, jak bych si představovala. Ačkoliv jednotlivé příběhy a osudy lidí jsou zajímavé a zcela nečekanými způsoby se protínají, je jich prostě až příliš na jednu knihu.
Mé požadavky na detektivku ovšem Nesbo splňuje do puntíku. Je to čtivé, dramatické, napínavé, s neuzavřeným koncem. Dokonce se tam objeví i románek, Harryho osudová žena Ráchel byla jednou z mých nejoblíbenějších postav. Chválím zejména čtivost (přesně ten typ musím-číst-dokud-to-neskončí) a postavy, jenž jsou přitažlivé a jaksepatří záhadné. Ani ten Harry mi nijak zvlášť nevadil, i když musím přiznat, že pro jeho rivala Cormorana Strikea od Rowlingové mám větší slabost. Zamilovala jsem si ovšem zejména Harryho kolegyni Ellen, jejíž linie příběhu mě rozesmutnila nejvíc. A pěkně naštvala, protože tohle je přesně ten nejtypičtější případ části, ve které Nesbo už zkrátka neměl dostatečný prostor na to, aby ji vyšperkoval k dokonalosti. Škoda.
O Hosseinim už jsem leccos pochvalného slyšela, teď po přečtení A hory odpověděly můžu říct, že všechny kladné ohlasy na něj jsou pravda. Hosseini je velice zdatný vypravěč, píše čtivě a jeho příběhy mají skoro pohádkový punc, ačkoli jsou někdy kruté a velmi syrově reálné. V téhle knížce rozvíjí příběh hned několika lidí, které spojují sourozenci Abdullah a Parí, už v dětství od sebe násilím odtrženi. Je to trochu smutné a velmi moudré čtení, které bych doporučila každému, kdo má rád silné příběhy s dobrým koncem.
Tohle bude asi spíš záležitost pro fanoušky Harryho Pottera. Jasně, že chceme vidět, jak se naše milovaná Rowlingová vymanila z té kouzelnické škatulky. Já jsem byla víc než nadšená. Prázdné místo je perfektní sociální román s mnoha prolínajícími se vrstvami a zápletkami, s dokonale vystavěnými charaktery jednotlivých postav, s důrazem na detail a jemný ironický humor. Byl to sice trochu šok, že stvořitelka něčeho tak nevinného, jako je Potter, zná slova jako sex a drogy, ale na druhou stranu, bylo to příjemné osvěžení. Knížku jsem přečetla skoro na jeden zátah, tak je to čtivé. Není to napínavé, dechberoucí nebo akční, ale Rowlingová si z toho čarodějného světa přece jen jednu věc vzala s sebou -> tu kouzelnou schopnost přimknout čtenáře k jejím knížkám, dokud je nepřečtou. Jsem ráda, že můžu říct, že jméno Rowlingová je fakticky značka čtenářské kvality.
Od Rowlingové jsem přečetla všechno, co napsala a fascinuje mě, že si pořád dokáže udržet tak vysokou laťku. Nejinak je tomu s její nejnovější knížkou. Milovníci severských dramatických kriminálek budou zklamaní, fanoušci Agathy Christie a jí podobných detektivkářů klasiků budou jásat. Kukačka je tradiční anglická detektivka, jejíž kouzlo stojí především na instrumentálně dokonalých dialozích a pečlivé psychologii všech postav. Nečekejte drásavé napětí nebo dechberoucí akci; těšte se na kvalitní zábavu, čtivost, jemný ironický humor. Co na tom, že je to mainstream, když je to tak čtivé a fajn? :) Trochu mě zklamal jen závěr, jsem milovníkem spíš otevřených konců, ale i přesto jsem byla více než spokojená a těším se na další příběhy Cormorana Strikea.
