Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Skupina malířů označována jako impresionisté Manet, Monet, Pissarro, Cézanne, Renoir. Umělci, jejichž obrazy se nyní prodávají za miliony, ale jaký byl jejich život? Většina z nich měla hluboko do kapsy, byli to rebelové, co se nebáli šokovat tehdejší společnost svým dílem, ale někdy i svým životem. Dozvíte se, jak se setkali i jak spolu vycházeli.
Díky životopisným knihám a zbeletrizovaným životopisům jsem objevila malíře a jejich životy. Ráda se dozvím něco víc z toho, co prožívali, jak tvořili, za jakých okolností vznikly jejich obrazy. Tato kniha byla jasnou volbou. Hned několik malířů pohromadě a jejich společná vášeň malování.
V knize sledujeme dvacetileté období (1860-1886), ve kterém se umělci potkali. Dozvídáme se o historii Paříže a vlastně i celé Francie. Jsou tu veškeré důležité historické momenty, ale třeba i to, jak Paříž tenkrát vypadala a jak se v ní žilo.
Za knihou je vidět neskutečná práce, kterou autorka odvedla. Už jenom samotný seznam všech pramenů, kde čerpala, je nekonečný. Dozvěděla jsem se tak spousty nových informací a při čtení jsem neustále vyhledávala jednotlivé obrazy, abych si je spojila s dobou, kdy byly vytvořeny. Tím jsem dostala zcela komplexní obrázek o jednotlivých malířích a jejich tvorbě.
Oproti jiným knihám s podobnou tématikou je to více odborné. Je tu mnoho jmen, mnoho postav a čtenář musí být pozorný, aby věděl, o kom právě čte a kde se zrovna nacházíme. Je to psáno až stroze, rozhodně nečekejte napínavý román, ale spíše odbornou publikaci, ve které najdete opravdu spousty informací.
Vypravte se do Řecka. Poznejte jeho přírodní krásy, historii i lidskou pohostinnost. A také zjistěte, co obnáší práce delegátky a jaké zajímavé příhody s turisty se mohou stát.
Toto je již druhá kniha autorky a jelikož se mi předchozí, Řecké štěstí, líbila, neváhala jsem a opět se vydala s Kateřinou do Řecka. V minulé knize jsme se dočetli, jak se do Řecka dostala, jaké to je se tam usadit, vdát se a mít děti. Tentokrát je to více „turistické“ a práce delegátky tomu dodá nový šmrnc.
V knize najdete krátké příběhy, někdy vtipné, jindy vážnější. Dozvíte se také něco o historii země, a hlavně o lidech. Dýchne na vás atmosféra Řecka, že budete mít chuť se tam ihned rozjet.
Některé kapitoly se mi líbily více, jiné méně. Některé mě dojaly, jiné nalákaly na výlet do Řecka. U některých jsem měla chuť vyzkoušet řeckou kuchyni….
Celkově je to ideální čtení na léto, spousta sluníčka, pohody.
Lehké čtení s vůní moře.
Příběh rodiny, která je jako každá jiná. Alespoň na první pohled. Na ten druhý už poznáte věci, které jsou bolavé a nezdravé. Hlavní hrdinka Pavlína dospívá, hledá si svoje místa. Ocitáme se v době, kdy padá režim a přichází svoboda. Ale tu vlastní svobodu, je někdy těžké najít a uchopit.
Petra Dvořáková je moje oblíbená autorka, mám od ní přečtené snad všechny knihy, jen Pláňata mi chyběla. Když si je přečetla kamarádka a řekla, že je to kniha, která je napsaná přesně pro mě, neváhala jsem, Pláňata si pořídila, a dokonce i hned přečetla. A musím jí dát za pravdu, toto je přesně ten příběh, který chci číst. Trošku se potrápit v toxické rodině, hledat cestu ze svého současného života někam, kde by to mohlo být lepší, lidské vztahy, nelehké osudy. Tohle všechno je pro mě záruka dobrého příběhu a když je to ještě tak skvěle napsané, jak to autorka umí, tak je to prostě skvost.
Celé je to smutné, ale ze života. Emoce ve mně pracovaly na plno, i nějaká ta slzička ukápla. Prožívala jsem nelehký život společně s Pavlínou, fandila jsem jí a přála jí trochu štěstí. Pro mě to je o to víc silnější, že jsem v podobném věku jako hlavní hrdinka a její dospívání, doba, která tu byla, mi je tak opravdu blízká a já mohla zavzpomínat na své dětství a mládí.
Pokud i vy rádi čtete rodinná dramata a příběhy, které mohou zabolet, Pláňata si rozhodně přečtěte. Půl hvězdičky ubírám jen za konec, který mi úplně nesednul, ale i tak je to příběh, který si zaslouží vaši pozornost.
Pojďte se podívat do Nigérie, odhalíte tu dva odlišné světy. Eniola je chlapec, který sní o lepší budoucnosti, ale jelikož jeho otec přišel o práci, celá rodina se musí snažit sehnat peníze, alespoň na jídlo. Wuraola je mladá dívka, která právě zahájila svou lékařskou praxi. Jejich osudy se v jeden den nečekaně propojí, a to takovým způsobem, který rozhodně nebudete očekávat.
Toto je již čtvrtá kniha z nové edice Hlas a já opět tleskám. Současná témata, která však nejsou tolik vidět a díky knihám dostanou svůj „hlas“, aby se mohla šířit dál do povědomí nejednoho čtenáře.
Tentokrát jsem nešla do neznáma. Od autorky jsem četla již její předchozí knihu Zůstaň se mnou, která mě naprosto uchvátila. Bylo tedy jasné, že i tentokrát dostanu silný příběh a nespletla jsem se.
Je to příběh z míst, která jsou pro nás neznámá, exotická a já musím říct, že nemám moc představu, co se v takových zemích děje, co musí obyvatelé denně řešit, jaké jsou jejich životy. Proto jsem vždy ráda, když mě kniha přenese na takové místo. Je tu skvěle vykreslena atmosféra, poznáte životy lidí, kde bydlí, co jedí, co nosí na sobě. Jaké je tu školství, zdravotnictví, politika… Je toho spousty a přitom je to pouze na pozadí příběhu, který nám chtěla autorka ukázat. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou tu propastné, jejich životy nemohou být více rozdílné.
Samotný příběh je skvěle vystavěný, ve vyprávění se střídají hlavní hrdinové a vy si tak pomalu utváříte obraz toho, jaké jsou jejich největší starosti. Autorka umí šokovat, jak už to předvedla ve své předchozí knize, a do textu dokáže napasovat další problém, který byste tu nečekali, ale vzápětí vám dojde, že to tam přesně pasuje. Pohraje si s vašimi city a nenechá vás vydechnout.
V textu jsou zachovány výrazy, které se v Nigérii běžně používají, nejdřív jsem se bála, že mě při čtení budou rušit, jelikož jim nebudu rozumět, ale to se nestalo. Naopak, spíše to ještě lépe vykreslilo atmosféru a já se skutečně přenesla do Nigérie.
Je to rozhodně zajímavý příběh, u kterého jsem stále čekala, jak se jednotlivé linky propojí a pak to přišlo a já nevěřila svým očím a nemohla jsem přestat číst.
Rusko, léto 2010, Oksana vyráží za svým otcem. Spolu s ním jede kamionem nedozírnou stepí, hledá sebe i svůj vztah k otci, vzpomíná na dětství a na mafiánskou minulost svého otce.
Toto je druhá část autofikční trilogie, která nám dává nahlédnout do nefunkční rodiny, do hledání své identity a ukazuje netolerantní společnost, co se nejen sexuální orientace týká.
V předchozí knize Rána jsme se seznámili s autorčinou matkou, její nemocí a smrtí. Teď tu máme otce a postupně si dáváme dohromady příběh toho, jak spolu žili či nežili a jak jejich vztah vnímala autorka jako malá.
Oproti Ráně jsem už věděla, jaký styl mě čeká, tím pádem jsem se okamžitě začetla a text mě zcela pohltil. Je vidět, jak se autorka vypsala, zlepšila. V předchozí knize byla cítit určitá nejistota, která tentokrát zmizela. Na jednu stranu je to psáno krásně, až poeticky, na tu druhou drze a místy opravdu drsně.
Čeká vás spíše útržkovité vyprávění, který si čtenář teprve poskládá v souvislý příběh. Střídají se tu jednotlivé vzpomínky tak, jak přijdou na mysl. Tím, že autorka v textu přímo mluví ke čtenáři, tím si vás získá a budete s ní prožívat její život.
Jsou tu popsána vážná témata o vztazích i o nemocech. Jsou tu nádherné myšlenky, které vás donutí se zamyslet i nad svým životem. Rozhodně se těším i na závěrečný díl Růže, ve kterém se blíže podíváme na autorčinu tetu.
Kdo by ho neznal Vlasta Burian, král komiků. Miloval smích a své publikum. Jeho hvězda letěla vzhůru, ale pak také dopadla zpět na zem. Jaký byl jeho skutečný život?
Tak toto je pro mě rozhodně knižní překvapení! Podle prvních kapitol jsem očekávala román plný smíchu, známých vtipů a scének. A ano, všechno jsem to dostala, ale pak také mnohem, mnohem víc.
Vyrostla jsem na filmech pro pamětníky, Vlastu Buriana znám jako herce (však ukažte mi někoho, kdo by ho neznal), ale že bych znala jeho život? To opravdu ne. A že byl rozhodně zajímavý a nelehký. Nebudu vám k tomu více říkat, však se to v knize dozvíte a věřím, že budete stejně překvapeni jako já.
Mám ráda životopisné knihy i ty zbeletrizované, takže to bylo čtení přímo pro mě. Navíc mi opravdu sedlo to, jak je napsaná. Je to jiné, ale skvělé! Při čtení máte pocit, že Vlastu znáte, že s ním žijete, že jste jak jeho stín a tajně nahlížíte na jeho život. I paní Nina mi okamžitě přirostla k srdci.
V knize je mnoho známých herců, známých osobností. A díky tomu jsem knihu místy „poslouchala“ skrz jejich hlasy. Burian, Marvan, Werich, Mandlová, Kabátová, prostě hvězda vedle hvězdy.
Další skvělá kniha, která vyšla během akce Velký knižní čtvrtek. A já se rozhodně musím podívat i po ostatních knihách autora, protože to vypadá, že si vážně budeme rozumět.
Co se dá k této knize napsat? Zřejmě mnohé! Ale myslím, že v pár větách nelze vyjádřit to, co vše uvnitř najdete. Je toho tolik, co se tu dozvíte a co vás donutí přemýšlet o Španělsku jinak.
Severina měla netypické dětství, matka ji učila doma, aby nemusela docházet do režimních škol. Rodiče byli odpůrci generála Franka a otec se zapojoval i do ilegálních akcí. Když přijde o rodiče, touží si zařídit vlastní domov. Jako dvacetiletá přijíždí do horské vesnice v Pyrenejích, kde se má stát učitelkou. Potkává zde zvláštní postavu Simeóna a díky rozhovorům, které s ním vede, si dá konečně mnohé dohromady a zjišťuje, jací vlastně její rodiče byli ve skutečnosti.
Mám ráda, když mi má kniha co předat. Ať už to jsou emoce nebo vědomosti. Tentokrát to byly právě nové informace, díky kterým si mě kniha získala. Občanská válka ve Španělsku je období, o kterém nemám příliš mnoho znalostí, a i když je v knize vždy ukázána jen na několika lidských osudech, zaujala mě natolik, že jsem si dohledávala další informace a po dočtení toho ve mně opravdu mnoho zůstalo.
Kromě toho, je tu skvěle ukázán život v horské vesnici, jsou tu nádherně vykreslené jednotlivé postavy, které v příběhu poznáme. Obzvlášť pak samotná Severina, která je jiná, ale přirostla mi k srdci.
K této knize je potřeba přistupovat bez očekávání a užít si to, co přijde. Podle anotace jsem čekala sáhodlouhé vážné hovory a možná až příliš složité myšlenky. Ano, to vše tam také bylo, ale zároveň to bylo drsné, provokativní a plné života.
Severina a Simeón je kniha o svobodě a o jejím hledání, a to v době, kdy svoboda nebyla samozřejmostí.
Parta přátel, ve které se míchá přátelství, láska i nemoc, ale také touha žít právě teď.
Toto je pokračování knihy Možná jednou, kterou jsem četla před lety a byla jsem z ní nadšená. Říkala jsem si, jestli si ji nemám před touto knihou přečíst, abych vše chápala. Nakonec jsem se do ní znovu nepustila, ale vše jsem z textu pochopila, to nejdůležitější tu bylo připomenuto.
Colleen Hoover je autorka, od které si přečtu vše, co od ní vyjde. Z většiny knih jsem naprosto nadšená, neboť umí čtenáře překvapit až šokovat. Její romantika se vždy změní v něco hlubšího, nad čím je potřeba zamyslet se anebo si z příběhu prostě jen odnést spousty a spousty emocí. Tentokrát to tak bohužel nebylo. Od začátku byla v příběhu „jen“ romantika a já stále čekala, kdy přijde to „něco“, bohužel, nic dalšího nepřišlo a autorka z příběhu udělala jen a pouze červenou knihovnu, kdy jsou všichni v partě neskutečně správní, sympatičtí, hodní a uvědomělí. Přitom prolog byl tak dokonalý, že jsem si u něj pobrečela, ale další emoce už nepřišly.
Stejný problém jsem měla i u pokračování knihy Bez naděje. Kniha Ztracená naděje byla pro mě úplně zbytečná. Musím si na ta pokračování dát příště pozor a dvakrát si rozmyslet, jestli se do nich pustím.
Dnes tedy bohužel trošku kritiky na Colleen, ale už teď se těším, jakou knihou mě oslní příště. Věřím, že se vrátí opět s dokonalým příběhem.
Angel je velkou fanynkou poprockové skupiny The Ark. To, že je součástí fandomu ji dalo mnohé, nejen nové přátele, ale i poznání, kým chce být. Jimmy je frontmanem kapely The Ark. Žije svůj životní sen, ale život celebrity není zalitý jen sluncem a občas přijdou pády. Když se jednoho dne Angel a Jimmy setkají, zjistí, že všechno může být jinak, než si představovali.
Ke knihám Alice Oseman mě přivedla má dospívající dcera a já společně s ní teď vyhlížím každou novinku. A musím říct, že Smysl mýho života mě rozhodně zaujal. Vůbec jsem neodhadla, kam se děj bude ubírat. Na jediném týdnu v životě několika lidí nám může ukázat cesty, kterými se člověk může ubírat.
Celý příběh má spád, bavilo mě to číst, chtěla jsem vědět víc. Kapela je tu popsaná tak, že jsem měla tendenci si vyhledávat jejich hudbu a pustit si pár jejich písní. A i příběhy ostatních postav tu působí uvěřitelně. Jo, našla bych tu pár pro mě méně logických věcí, ale přimhouřím oči, je to přeci jenom kniha pro jinou věkovou kategorii a tam to prostě pasuje.
Rozebírá se tu spousta opravdu vážných témat. Nebudu vám prozrazovat, co konkrétně se v knize řeší, abych náhodou nespoilerovala. I když těch témat bylo dost, měla jsem pocit, že to do příběhu všechno pasovalo a prostě to tam mělo být.
Myslím, že tato kniha může někomu ukázat cestu a přinést i určité ponaučení.
Toto je kniha povídek předních českých autorů, kteří se zaměřili na téma kořeny, hlavně ty rodinné, ale najdete tu i ty z rostlin. Povídky o našem původů a o vztazích v rodině. Každý z autorů ji pojal jinak, ale všechny jsou rozhodně zajímavé.
Jelikož moc ráda čtu knihy ze života, o rodině a o problémech, které mohou nastat, tato povídková kniha je přesně pro mě. Většinou nelehká témata, se kterými se člověk musí popasovat. V každé rodině jsou nějací ti kostlivci ve skříni a když se dostanou na povrch, mnohdy to zamotá lidské osudy.
Povídkovým knihám jsem přišla na chuť docela nedávno, moc mě baví, že díky povídkám poznám autory, od kterých jsem zatím nic nečetla. A pokud mě jejich povídka opravdu zaujme, vždy se podívám po jejich tvorbě a přečtu si i jejich knihy.
Povídky jsou tu rozmanité a věřím, že každý čtenář si tu najde tu svou. Mně se líbily v podstatě všechny, některé více, jiné méně, ale rozhodně žádnou bych neoznačila za špatnou, každá má v sobě to „něco“. Tentokrát však dokáži říct, která mě oslovila nejvíce, tou byla Zahrada od Pavly Horákové, ta mě naprosto dostala.
Jelikož jsem na Světě knihy navštívila i křest této sbírky, mohla jsem si poslechnout několik autorů o tom, jak jejich povídky vznikaly, a to mám vždy ráda, když se mi propojí konkrétní povídka se zkušeností autora. O to více mě možná tato kniha oslovila.
- Adéla Elbel
- Bianca Bellová
- Denisa Prošková
- Iva Pekárková
- Marek Torčík
- Marie Doležalová
- Martin Goffa
- Pavla Horáková
- Viktorie Hanišová
- Epstein Marek

















