Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Královna jazzu a filmová ikona. Dvě rozdílné ženy, které však byly přítelkyně.
Když se Marilyn chce učit zpívat, rozhodne se pro tu nejlepší učitelku. Ellu. Ta ji však odmítne, ale místo výuky přijde něco mnohem lepšího opravdové přátelství.
Knihy zbeletrizovaných životopisů, alias béžovky, mám opravdu moc ráda. Na jednom příběhu se vždy dozvím tolik nových věcí ze života, nejen, slavných. Obzvláště mám ráda ty, kde je hlavní hrdinka silná žena. A ty v tomto případě máme hned dvě.
Ella a Marilyn. Dvě zajímavé, úspěšné a silné ženy, které si jdou za svým (Marilyn však pouze do té doby, než ji přemohou její démoni), každá jiná, a přesto si jsou tak podobné.
V knize se střídají ve vyprávění a poznáváme tak jejich jednotlivé životy, a to v padesátých letech minulého století. V době, kdy to, aby se ženy v čemkoliv prosadily, bylo stále náročné a obzvláště těžké to pak bylo pro ženy s černou pletí. Rasismus byl všude, a i majitelé významných hudebních klubů měli s Ellou jen jeden jediný problém…
Moc se mi líbilo popsané přátelství v době bez mobilů a internetu, kdy měly hlavní roli dopisy a pevná linka, pokud se u ní navzájem zastihly. Všechno bylo více osobnější a upřímnější.
U takovýchto knih mám také moc ráda doslovy autorů, ve kterých se dozvím, co byla pravda a co si trochu přikrášlili. Bylo tomu tak i tentokrát a já se po dočtení snažila dohledat i další informace a mám chuť si přečíst i další knihy o těchto dvou hvězdách.
Kniha plná lásky, přátelství a života hvězd, nejen na výsluní.
Vydejte se na cesty a odhalte ztichlou krajinu i kouzlo Křivoklátska. S autorem navštívíme známá i ta skoro zapomenutá místa a dozvíme se příběhy a historky, které se k nim vážou. Lány, Křivoklát, Slabce a Podmokly, vzhůru na cestu a třeba najdete i poklad.
Edice Za tichem je prostě kouzelná. Pro mě je toto již třetí knihou a jsem opět nadšená. Může být cestovní průvodce napsán s takovým citem a jemností? To je skoro až nemožné.
Kromě příběhů a historek, které tu jsou popsány poutavě, tu samozřejmě najdete i popsané cesty po kterých se máte vydat. Jsou tu nádherné fotografie, které vás určitě nalákají.
Pro mě je Křivoklátsko velkou neznámou, nikdy jsem tam nebyla, ale po přečtení této knihy mi je jasné, že se tam podívám a tato kniha bude rozhodně mým průvodcem.
A jelikož jsem velká milovnice koček, závěrečná historka mě opravdu oslovila a dojala.
Oblíbený lesník Peter Wohlleben nás s sebou vezme do lesa. Hlavně pak tedy děti. Ukáže nám, podle čeho poznáme, jaké bude počasí, kdo s kým v lese kamarádí anebo třeba proč si buky spolu povídají. Připravil pro nás celkem 30 úkolů, díky nimž poznáme les lépe.
Od autora jsem četla jeho komiksovou verzi knihy Tajný život stromů. To je kniha, která mi učarovala a bylo mi jasné, že potřebuji i další jeho knihy. A proč nezačít tou (nejen) pro děti? Jsou tu popsány úkoly, které je potřeba plnit v lese. Což je skvělé, protože budete poznávat les přímo v jeho srdci. Úkoly jsou snadné, na některé však potřebujete ten správný čas nebo třeba období. Můžete je plnit tak, jak je připravil Peter, ale u některých se úplně nabízí obměny, jaké si můžete připravit sami.
Knížka je krásně graficky zpracovaná a už při jejím čtení a prohlížení se zklidníte a budete si připadat jako byste v lese už byli. Kniha je vhodná pro děti od 4 let, ale určitě bych ji doporučila i pro větší děti. Můžete ji mít doma, u babičky s dědou, ale vhodná je třeba i do školky nebo do školní družiny.
Čas v lese je k nezaplacení a v dnešní době počítačů a internetu je cokoliv, co dostane děti ven, do přírody, k nezaplacení.
Jaká byla česká cesta ke svobodě a demokracii? Na to se v této knize snaží odpovědět bývalí disidenti i čeští intelektuálové ve svých esejích a v rozhovorech.
Když přišel listopad 89, byla jsem moc malá na to, abych se zajímala o to, co se zrovna děje. Později jsem neměla zájem vědět něco víc a až nyní jsem ve věku, kdy chci číst, jaké to u nás bylo před, během a krátce po revoluci. A pro takové informace je přesně takovýto typ knih k nezaplacení.
Ač tato kniha není učebnicí historie, skvěle reflektuje dobu, pocity a postoje jednotlivých autorů a já díky tomu mohla lépe pochopit, co se u nás vlastně dělo, i to, co na první pohled nebylo vidět. Jsou tu informace jak teoretické, tak i osobní zkušenosti a tato kombinace je skvělá.
Není to snadné čtení, je potřeba se více soustředit, ale za to je to kniha, která vám předá spoustu informací, a to mám vždy ráda, když se díky knize naučím něco nového. Ač se tu píše o stejném období, tím, jak je tu ukázáno různými osobnostmi, jsou tu různé pohledy, a to vás může dovést k zamyšlení, jak celé toto období vnímáte právě vy.
V rozhovorech, které jsou na konci knihy, mi bylo spoustu názorů blízkých a některé pasáže o českých prezidentech tu byly opravdu výstižné. U některých autorů esejí jsem si dohledávala další informace, abych je blíže poznala a lépe tak pochopila některé jejich názory.
Myslím, že toto je kniha, která by neměla chybět v žádné knihovničce a až budou mé děti starší a budou se chtít dozvědět více z naší historie, tak tuto knihu jim určitě dám k přečtení.
Představte si poklidné městečko s vůní medu, kde si děti užívají své dětství a dospělí své běžné starosti. Ale to jednoho dne skončí. Přijde válka, do Úlic přijdou Němci, založí tu továrnu na munici a koncentrační tábor. A tím se životy obyvatel změní jednou pro vždy.
Máme tu tři hrdinky, které sledujeme v průběhu jejich dětství a pak během války. Je tu vidět ta mučivá tíha svědomí, když člověk chce přežít, ale nevybere si k tomu zrovna tu nejférovější cestu. Během války žil každý tak, aby přežil a někoho ta cesta mohla zavést rovnou do pekla.
Od Jakuby Katalpy jsem četla knihu Zuzanin dech, který mě naprosto okouzlil, dostal se do mých TOP10 v roce 2020, takže má očekávání byla veliká a autorka nezklamala (i když Zuzanin dech je jen jeden).
Miluji to, jak autorka píše. Píše vlastně úplně jednoduše, ale tím se na mě dokáží přenést emoce a já si příběh užívám. Se slovy kouzlí a tančí, píše až poeticky, i když o drsných a smutných věcech. A to mě právě baví, že i když čtu o nehezkých věcech, může text lahodit oku.
Tři hlavní hrdinky se mi ze začátku trošku pletly, ale poté, když si šla každá svou cestou, tak jsem již problém neměla a bylo mi jasné o kom zrovna čtu. Celkový vývoj knihy byl pro mě nepředvídatelný a tím mě příběh udržoval v napětí a byla jsem zvědavá, jak to celé nakonec dopadne.
Je to kniha o smrti i o naději, o utrpení i o lásce, o bolesti i o nových začátcích.
Hlavní hrdinku Elišku tu poznáváme od jejího dětství až do úctyhodného věku. Osud ji do vínku nadělil spoustu bolesti, ale ona se vždy dokázala postavit a jít dál. Je to kniha o odvaze a touze, o překonávání překážek a o umění odpouštět.
Toto je moje druhé setkání s autorkou. To první nedopadlo úplně nejlépe, ale rozhodla jsem se, že jí dám ještě šanci. Navíc kniha Eliška je přesně taková, jaké mám ráda. Částečně se odehrává i v období druhé světové války, jsou tu nelehké lidské osudy a takové knihy často vyhledávám. A jak druhá šance dopadla? Vcelku dobře.
Ze začátku mi trvalo si zvyknout na autorčin styl. Je tu docela časté přeskakování z minulosti do současnosti. Ale čím dále jsem se v knize dostávala, tím více si mě získávala. Příběh mě postupně zcela pohltil a pak už jsem se ani nějaké té slzičce neubránila.
Je tu skvěle ukázáno stáří. Jak se člověk cítí, když už je mu víc jak osmdesát. Jaký je jeho pohled na svět, ten současný i ten, co prožil. Myslím, že právě u těchto kapitol se člověk zamyslí, třeba nad sebou, jak bude jednou svůj život hodnotit anebo i nad někým ze svých blízkých a uvědomí si, jaký má k nim vztah a zda by ho třeba neměl změnit.
Život paní Elišky je jedna velká bolest. Tolik bolesti, až jsem si při čtení říkala, jestli tohle všechno může jeden člověk ustát. Měla jsem pocit, že už toho je v jednom příběhu až moc, ale uvědomila jsem si, že tohle se prostě děje a někomu hází osud klacky pod nohy po celý život. Opravdu smutné a dojemné čtení, které vás donutí vážit si svého života.
Knížka je nádherná i graficky, rozhodně mě zaujala na první pohled svou obálkou. Bohužel, uvnitř už mnohdy ta krása chybí. Je tu tolik chyb a překlepů, že mi to až kazilo dojem ze čtení, a to mě opravdu mrzí, protože jinak je to kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost.
Frankie je dvacet pět, pracuje v galerii a dolehne na ni krize. Nejen tvůrčí, ale hlavně existenciální. Když už se to nedá vydržet, odstěhuje se na samotu do domku po milované babičce. Tady, uprostřed přírody, se snaží pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven.
Toto byl příběh ze života. Ze života, který by mohl prožít kdokoliv z nás, ale raději ho přenechme jen hlavní hrdince. Je tu ukázáno, jaké to je, když se člověk necítí dobře, když ho svazují psychické problémy a neví, jak dál.
Od prvních stránek jsem měla pocit, že Frankie znám, že jsme kamarádky a ona mi vypráví pasáže ze svého života, které jsem od ní ještě neslyšela. Ač se tu skáče v čase a jsou tu i určité umělecké „vsuvky“, všechno tam skvěle pasovalo. Navíc je to opravdu skvěle napsané, moc mě to bavilo. Jsou tu krásné věty a pravdivé myšlenky ze života.
Překvapilo mě, že v takové knize byly i fotografie a rozhodně mě šokovaly i svým obsahem, ale víc vám neprozradím, to už si budete muset v knize najít sami.
Magické Domažlicko projdeme vysídlené, zapomenuté vesnice, objevíme několik míst, kde se vzpomíná na hrdiny světových válek, poznáme místa, kudy chodila Božena Němcová, ale i místa, která má ráda sama autorka.
Toto je mé druhé setkání s edicí Za tichem. Po přečtení té první (Novohradské hory od Jana Štiftera) mi bylo jasné, že budu potřebovat i všechny ostatní, které budou následovat. Navíc poté, co jsem si poslechla autory na besedě, jak o svých knihách krásně mluví, tak prostě nešlo jinak a pořídila jsem si zatím všechny čtyři díly, co vyšly.
Jana Poncarová je navíc moje oblíbená autorka, její knihy mám moc ráda, takže jsem nemohla vynechat ani tuto, ve které je znát její rukopis. V textu se několikrát dotkneme i jejích románů a dozvíme se, kde hlavní hrdinky pobývaly a co měly společné s konkrétním místem.
A aby mě „turistický průvodce“ rozplakal dojetím hned na začátku, to se mi prostě jinde nestane. Paní Poncarová prostě umí.
Všechna místa tu jsou popsána tak krásně, že bych se nejraději hned sebrala a jela na výlet. Bohužel do Českého lesa to mám opravdu daleko, ale jednou se tam určitě podívám a díky této knize budu vědět, kam zajít. Nechybí tu ani fotografie a celková grafická podoba knihy je krásná.
Těším se na další knihy z této edice a doufám, že se některý z autorů přiblíží i do míst, která jsou mi blízká.
Alix je známá podcastová moderátorka. Josie tvrdí, že žije v toxickém manželství. Potkají se v den svých narozenin, které slaví ve stejný den. Josie Alix přesvědčí, aby o ní natočila podcast, o tom, jak se chce změnit. Ta souhlasí, ale neví, že se spolupráce brzy změní v noční můru.
Toto je kniha, ve které nevíte, komu můžete věřit, a to až do poslední stránky. Budete si myslet, že víte, jak to celé je, ale nakonec vás autorka přesvědčí, že nevíte vlastně vůbec nic.
Ze začátku jsem měla trošku problém v tom, že jsem nevěděla, o kom právě čtu, ale po pár stranách jsem se více ponořila do děje, více jsem poznala hlavní hrdinky a bylo po problému. Potom jsem již knihu nemohla odložit a dočítala jsem jí do noci, abych konečně zjistila, jak to vlastně všechno bylo a kdo měl nakonec pravdu.
Celou dobu si s vámi autorka bude hrát jako kočka s myší. Když už si myslíte, že víte, bum a jste zase na začátku. Je tu tajemství jedné rodiny, které postupně odhalujeme a bojíte se, co ještě přijde, protože to vypadá, že to je vážně hodně špatné….
Celý příběh je psán poutavě a napínavě, takže si udělejte dostatek času a ponořte se do knihy, která vám rozhodně zamotá hlavu.
Dva lidé, kteří se neznají, ale jejich osudy se již dávno protnuly.
Ona se zabydluje v novém domově a sází květiny. Ráda by změnila to, jak lidé vnímají minulost.
On se minulostí netrápí. Ke spokojenosti mu stačí jen les a pozorování ptáků.
Tak, jak jsem u autorky zvyklá, i tentokrát jsem dostala příběh plný lidskosti a lidských osudů. Příběh, jenž se skutečně mohl stát, třeba u vašich sousedů, jen si člověk prostě nevšimne.
Ze začátku by se mohlo zdát, že tu máme pohodové lidské životy, ve kterých se toho vlastně až tak moc neděje, ale pak začne Bára i Ptáčník vzpomínat na minulost a příběh hned dostane nádech dramatičnosti. Postupné odhalování nejednoho tajemství udržuje čtenáře v napětí a v touze dozvědět se, co se vlastně tenkrát stalo.
Alena Mornštajnová prostě umí psát, o tom jsme se už nejednou přesvědčili. Píše tak lidsky a s citem, že se vás příběh dotkne a osloví. Navíc je to opravdu čtivé a stránky mizí před očima. Je tu skvěle dávkováno to, co nám autorka odhalí. Je to podáno tak, že si čtenář skládá jednotlivé střípky a pak přijde moment překvapení a nečekané odhalení.
Mám jen jednu malou výtku, na můj vkus se některé informace až moc často opakovaly. Ale jako celek je to prostě výborná kniha, která vás rozhodně zasáhne.
Život si s námi dokáže pohrát a nečekaně promíchat naše osudy.
