Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Přišla válka, ale ne ta na bojišti, ale doma. Máma s tátou se začali hádat a chtějí se rozvést. Jaké pocity z toho má malá Ida? Dokáže se s tím sama vypořádat?
Moc ráda čtu knihy o nelehkých životních momentech, o problémech v rodině, o bolavých tématech. Ale ještě jsem nečetla žádnou takovou ilustrovanou. Jsem moc ráda, že jsem si přečetla Válku, protože byla neobvyklá, ale skvělá!
Ač se tváří jako kniha pro děti, není to kniha pro děti. Pro ty trochu odrostlejší už možná ano, ale stejně je ideální číst ji s dospělákem a o knize tak mluvit a povídat si o svých pocitech.
Celé je to smutné a bolavé a knihou jsem se doslova probrečela. Já naštěstí rozvod osobně neznám, ale díky textům a ilustracím se na mě přenesly veškeré emoce a příběh se mnou dost zamával.
Knihu bych dala přečíst všem dospělákům, aby si uvědomili, jak se jejich problémy můžou přenést na děti a co s tím mohou dělat.
Myslete na děti!
Vypravěč, kterému se říká Pejsek, píše dopis své matce a odhaluje v něm rodinnou historii i svou část života, o které matka nevěděla. Dozvíme se tak o životě vietnamských přistěhovalců do Ameriky. Řeší se tu spousta závažných otázek, a to ohledně rasy, traumat, sexuality, závislosti. Jsou tu ukázány komplikované vztahy v rodině, obzvláště po tom, co si jednotliví členové prošli nelehkými situacemi.
Uf, tak tohle nebylo jednoduché čtení! Knihu jsem si pořídila díky nádhernému názvu a krásné obálce. Ale zdání klame a za jemnou obálkou se skrývá neskutečně smutné a až kruté čtení.
Od prvních stránek je příběh šokující, opravdu jsem to nečekala tak bolavé. V mnoha případech jsou některé situace jen naznačeny a je na čtenáři, kam až pustí svou fantazii a co si pod tím dokáže představit. Ještě bolavější na tom je, že je z toho neskutečně cítit osobní zkušenost. Určitá naléhavost. A jak je uvedeno v anotaci, příběh je zčásti autobiografický. Díky tomu, že víte, že to někdo skutečně prožil, vám bude při čtení úzko.
Na druhou stranu, k tomu bolavému obsahu, je to napsáno tak krásně. Až poeticky. Autor doslova kouzlí se slovy a já si i přesto všechno čtení opravdu moc užívala.
Už jste se potkali s prázdnotou? Pravděpodobně ano. V této knížce vám autorka ukáže, jak se s ní můžete vyrovnat.
Tuto knihu jsem si pořídila díky nádherné obálce, prostě nešlo odolat a až teprve poté jsem zjišťovala, o čem vlastně je a bylo to milé, i když smutné, zjištění.
Myslím, že všechny milovníky koček musí kniha zaujmout a dojmout (u mě se to tedy rozhodně podařilo). Téma ztráty kocourka je smutné, ale dobře podané a vysvětlené, že i děti své pocity můžou pochopit.
Je krásné, že na pár stránkách a s pár větami textu se díky ilustracím dá tolik vyjádřit
Hlavní hrdina Juan Diego vyrůstá na skládce, je však vášnivý čtenář, a i v ubohých podmínkách se rád vzdělává. Jeho sestra Lupe dokáže číst myšlenky, vidí minulost a občas i budoucnost. V současnosti Juan cestuje na Filipíny a cestou vzpomíná na jeho životní cestu.
Miluji knihy Johna Irvinga. Mám jich přečteno vcelku dost. Ulice už nějaký ten pátek čekala v knihovničce na přečtení. Konečně se dočkala a já nevím, zda se mám radovat.
Ač tu byl místy „typický Irving“, bohužel jsem se s knihou docela natrápila. Zajímavý příběh o tom, jak se chudý chlapec vypracoval až tam, kde je teď. Rozličné postavičky a jejich osudy. Střídání minulosti a přítomnosti a s tím i postupné odhalování, co se vlastně tenkrát stalo (hlavně se sestrou Lupe nás dost napínal), ale…. Bylo to pro mě tak rozvláčné, spousta věcí se neustále opakovala a některé situace z přítomnosti jsem úplně nepobrala. Knížku jsem na můj vkus četla neskutečně dlouho a neměla jsem potřebu se k ní vracet.
Ale abych jen nekritizovala. Je tu spousta zajímavých myšlenek a zamyšlení nad různými problémy světa. Bavily mě i narážky na Irvingovi předchozí romány. Autor prostě umí psát, ale tady jsme se úplně nepotkali.
Každopádně pokud chcete s Johnem Irvingem začít, rozhodně si od něj vyberte jinou knihu, tuhle si nechte raději až na dobu, kdy od něj budete mít již dost načteno.
Příběh divoké duše českého jazzu. Eva Olmerová, která se dostala mezi pražskou uměleckou elitu. Najdete zde její bouřlivé vztahy i rozchody, i to, proč se dostala až do vězení.
Mám ráda životopisné knihy, zbeletrizované životopisy. Mám rada knihy o silných ženách. Takže ano! Olmerku jsem jasně potřebovala! (Navíc ta krásná obálka ). A jaké jsou po dočtení mé pocity? Tak trochu rozpolcené….
Evu v knize sledujeme od 12 let, poznáváme její rodinu, a hlavně pak její cestu, jak se dostala k hudbě a ke zpěvu. V knize nechybí ani další lidé z tehdejší kulturní sféry.
Jelikož je kniha novelou, není tu tolik prostoru, jaký by si Eva Olmerová zasloužila. Její život byl rozhodně zajímavý (při čtení jsem si dohledávala další informace a pouštěla její písně). Pro takové rychlé seznámení je tato kniha skvělá, ale já si myslím, že by stálo za to ji více rozepsat.
Trochu mi vadilo i to, že je kniha psána hovorovou češtinou a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, než jsem si na výrazy zvykla a nepodivovala jsem se nad každým nespisovným slovem.
I přesto všechno hodnotím kladně. Knížka mi dala mnoho nových informací, to mám vždy ráda a teď už je jen na mně, jak s nimi naložím a jak hluboko se ještě ponořím do života Olmerky.
V zátoce Steephill Cove bydlí samí podivíni, alespoň si to myslí všichni lidé z města. Všichni až na Betony, která těm pověrám nevěří. Jedné květnové noci se celý ostrov promění v divočinu. Bude potřeba v sobě najít sílu, třeba se stát i někým jiným a pokusit se ostrov zachránit.
Knihy Veroniky Opatřilové miluji. Jak Počkej na moře, tak i Píseň L. se dostaly do mých TOP 10. I tato kniha je naprosto úžasná. I když byla první, už tady je cítit autorčin rukopis, který v dalších knihách ještě vzkvétá. To, jak autorka píše je úplně neskutečné, dechberoucí a nádherné. Místy mě text naprosto pohltí, prostoupí mnou. Emoce jedou na plné obrátky a já si připadám, jako součást příběhu.
Ostrov žije je kniha, která vede k zamyšlení. Zamyšlení nad sebou, ale hlavně pak nad přírodou. Kam až povede to, jak se k přírodě chováme, jak si ji bereme a zpět ji nic nevracíme…
Celý příběh je skvěle promyšlený a propracovaný. Vždy ve správnou chvíli čtenář obdrží další indicii, aby si postupně poskládal, co se vlastně stalo. Při čtení víte, že nás čeká odhalení určitého tajemství a já se opravdu bála, co vlastně přijde. Místy text působí až naléhavě, že bych nejraději do příběhu vstoupila a pomohla. Je tu i špetka magie, takové to něco mezi nebem a zemí a do příběhu to skvěle pasovalo a dostal díky tomu úplně jiný náboj.
Krásná kniha, která se mě dotkla.
Sbírka povídek o cestách, těch po světě, ale i o těch k sobě samému. Příběhy ze života, které se vás mohou dotknout, poučit nebo pobavit.
Když jsem se dozvěděla, že pan učitel z naší základky vydal již dvě knihy, tak bylo jasné, že si je potřebuji přečíst. Navíc, když jsem si přečetla anotace, myslím, že si mi budou obě líbit. Jako první (i když je vydaná jako druhá v pořadí) jsem si vybrala právě tuto povídkovou sbírku a naše setkání dopadlo na výbornou.
Je to kniha o lidských osudech, o tom, jak spolu mohou být nečekané provázané. Povídky to jsou různé, některé mají šťastný konec, jiné smutný a další třeba otevřený, ale mají jedno společné - byly ze života. Mohou vám být tak blízké, někde se můžete najít. Některé vás mohou motivovat třeba ke změně. Jiné vás donutí zamyslet se nad sebou nebo třeba nad světem.
Jak už to u povídkových knih bývá, některé povídky se mi líbily více, jiné trochu méně, každopádně mi všechny sedly, dobře se mi četly. A některé mi zůstanou v hlavě ještě nějakou dobu po dočtení.
Parta Safírových ledňáčků se vydává za dobrodružstvím. Tajemný muž, jenž vlastní obchody se zlatým písmenem G, je nebezpečný vědec, který se snaží mít vše pod svou kontrolou. Podaří se dětem odhalit jeho totožnost a zabránit nejhoršímu? Vydejte se na napínavou a tajemnou cestu, na které vás čeká nejedno překvapení.
Tuto knihu už mám doma docela dlouho a musím se přiznat, že jsem čekala úplně jiný příběh, přeci jenom ten krásný, mírumilovný ledňáček na obalu mě poněkud zmátl. Ale ničemu to nevadilo. Knihy od Baobabu jsou pro mě sázkou na jistotu. Bylo tomu tak i tentokrát a alespoň to pro mě bylo překvapivé.
Je to dobrodružný příběh, kdy dobro bojuje proti zlu. Nechybí tu ani určité ponaučení. Vůbec nedokáži odhadnout, pro jak staré děti je tato kniha určena. Místy to bylo opravdu hodně akční, jindy trošku složitější a občas i trošku drsnější. Každopádně to bylo napínavé, v příběhu jsou nečekané zvraty, takže čtenáře udržují v napětí. Najdete tu i ukázáno, jaká je dnešní konzumní společnost. Čeká vás tu i spousta neobyčejných věcí, u nichž autor rozhodně popustil uzdu své fantazii.
Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace a celkovou krásnou grafickou podobu knihy.
Ať jste velcí nebo malí, ledňáčci vás mohou bavit.
Na začátku dvacátého století obyvatelé malé vesničky Svatý Jiří stále věří na zázraky. Co věří, oni je i skutečně praktikují. Ale s příchodem nového století, nových technických pokroků, a hlavně se správní kontrolou z hlavního města, je potřeba některé zázraky utajit. S tím jim pomůže Odysseus, muž, který se po letech vrací do rodného městečka ze světa, ve kterém zázraky už nemají místo.
Letnice, kniha oceněna Magnesií Literou. Samozřejmě jsem byla zvědavá, co za krásný příběh ukrývá, takže ani nečekala moc dlouho v knihovničce, než přišel její čas a já mohu s klidný svědomím prohlásit, že cenu rozhodně získala právem.
Toto je kniha, která je originální a mezi stovkami dalších zaujme právě svým tématem. Jsou tu zázraky, ale i lidské příběhy. Je tu ukázáno, jak by mohlo být na světě krásně, ale co nám v tom někdy brání. Ač je příběh zasazen do roku 1904, najdete v něm spoustu aktuálních témat nebo spíše situací, které si můžete přenést i do dnešní doby.
Příběh můžete brát jako pohádku, pověst, detektivku, či zamilovaný román. To vše v knize najdete, ale je možná lepší ho neškatulkovat. Každý si tu najde to své. To „moje“ byl rozhodně magický realismus, to mám v knihách moc ráda, takové to něco mezi nebem a zemí.
Je to kniha jiná, ale rozhodně zajímavá. Neznám druhou takovou. Pokud tedy hledáte v dnešním knižním světě něco jiného, zkuste Letnice, třeba si získají právě vás.
Agatha Christie jméno, který zná snad úplně každý. Jaká byla spisovatelka, to víme, ale jaká byla ještě jako slečna, kdy její největší sen bylo stát se slavnou klavíristkou a provdat se z lásky? To nám autorka poodhalí v románovém životopise této hvězdy.
Zbeletrizované životopisy, alias „béžovky“, jsou moje oblíbené knihy, ve kterých se dozvím vždy spoustu nového a nejinak tomu bylo tentokrát. O paní Christie jsem už nějakou knihu četla, ale tahle je zase trošku jiná. Autorka se zaměřila jen na dvacet let života slavné spisovatelky (cca 1908-1928) a my ji tak sledujeme hlavně jako mladou slečnu. A právě tohle mě opravdu bavilo. Agathu Christie znám z různých fotografií hlavně jako starší dámu a v tomto příběhu mi před očima běhá rozjívená slečna, která si hledá tu správnou partii.
Je to čtivé, svěží, lehké, má to spád. Nejsou tu žádná nudná a hluchá místa, příběh skvěle plyne. Je tu podrobně ukázáno, jak vznikal její první román, co kolem něj všechno musela řešit. A pak, jak už to u takovýchto knih bývá, je tu skvělý doslov, ve kterém nám autorka prozradí, co byla skutečně pravda, co si trochu poupravila a proč se rozhodla sepsat příběh o paní Christie právě z tohoto období.
Od autorky Susanne Lieder u nás již vyšla kniha ve stejné edici, a to o slavné Astrid Lindgren. Ta mě taky bavila, ale „něco“ mi v ní chybělo. Agathu Christie jsem si opravdu užila od začátku do konce. Budu netrpělivě vyhlížet každou autorčinu novinku.
