Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Knižní adaptace úspěšného filmu, kdy nám autor dává nahlédnout do Kafkova života. Dočteme se tu o zásadních, ale třeba i o naprosto banálních situacích, které mohly ovlivnit Kafkovu tvorbu.
Jelikož se chystám shlédnout stejnojmenný film, rozhodla jsem se, že si nejdříve přečtu knihu. Měla jsem tedy trochu strach, aby se mi líbila, neboť nemám moc dobrou zkušenost s knihami, které jsou psány podle scénáře. A jak to dopadlo tentokrát?
Hned úvodní slovo Marka Epsteina nás informuje o tom, proč je kniha napsaná tak, jak je napsaná. Řekla jsem si fajn, budu více otevřená tomu, co autor zamýšlel a pokusím se být méně kritická. Ale bohužel stačilo pár prvních stránek a já jsem zjistila, že takto psaná kniha pro mě není.
Na můj vkus je to příliš ploché a plytké. Skáčeme tu od jednoho k druhému, nedokáži si vytvořit vztah s žádnou postav, příběh je pro mě roztříštěný.
Na film rozhodně zajdu a těším se na něj, ale příště se podobným knihám už raději vyhnu.
Když bylo Edith šestnáct let, dostala se do Osvětimi, přišla o rodiče, ale sama přežila. Po válce se jí podařilo emigrovat do USA, kde vystudovala psychologii a rozhodla se, že chce pomáhat druhým. Kromě příběhu samotné paní Edith tu máme i několik inspirativních příběhů jejich pacientů.
Knihy těch, kdo mají co říci, mám moc ráda. Obzvláště, pokud se jedná o tak silný a bolavý příběh, který však končí šťastně a může mnohé z nás inspirovat k tomu, abychom dokázali i my bojovat se svými démony a strachy.
Život paní Edith skutečně nebyl jednoduchý a když skončila druhá světová válka, předpokládala bych, že tím skončí i hrůza, kterou prožila. Bohužel tomu tak nebylo a ona s rodinou musela opět utíkat, tentokrát před komunisty.
Kniha nejen že je zajímavá po obsahové stránce, ale je i dobře napsaná (což se mnohdy u podobných knih nestává). Líbilo se mi i propojení s lékařstvím, respektive s psychologickou praxí. Díky tomu v knize najdete i spoustu zajímavých myšlenek a také rady pro běžný život a problémy, se kterými se běžně potkáváme.
Když havaruje letadlo, na palubě je i Helena, manželka Davida Vronského. V tu chvíli zůstává jen naděje a víra. Sledujeme pátrání po troskách i vzpomínky Davida, díky nimž nahlédneme do vztahu plného lásky. Dokáže vydržet rodina bolestnou ztrátu, postavit se opět na nohy a jít dál?
Musím se přiznat, že ke čtení mě nalákala krásná obálka a zároveň i jméno autora. Zatím jsem od něj nic nečetla a jelikož je tato kniha jeho prvním románem, rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Přeci jenom ráda objevuji nové české autory. A dobře jsem udělala, kniha si mě naprosto získala.
Od prvních řádků mě okamžitě vtáhla do děje, žádné dlouhé řeči kolem, jde se přímo k věci. Po celou dobu mě příběh udržoval v napětí. V jednu chvíli přišla absolutně nečekaná zápletka, která mnou rezonovala a bylo mi jasné, že v tu chvíli knihu nemůžu odložit, dokud ji celou nepřečtu a nezjistím, jak to vlastně celé dopadne.
Je tu skvěle vykreslen vztah dvou lidí, kteří se již dlouho milují a váží si jeden druhého. Jelikož mi to je blízké, dokázala jsem se více ponořit do příběhu a vcítit se do pocitů Davida. Chápala jsem ho a jeho vzpomínky na společné chvíle byly krásné a dojemné. Zároveň však vytvářely až jakousi rodinou kroniku, a to mám v knihách ráda, pokud se dozvíme více o tom, jaký měl kdo život.
V příběhu se podíváme také do světa. Navštívíme mnoho míst, i exotických, a ochutnáme spoustu dobrého jídla. Ač je příběh smutný a místy i hodně bolavý, autor se nebál přidat i vtipné momenty. A překvapivě mi tam pasovaly. Díky nim to bylo celkově lehčí a kromě slz, které si příběh žádal, tu bylo i místo pro úsměv.
Ač je tu na můj vkus dost až neuvěřitelných a na první pohled překombinovaných situací, já jsem nakonec všemu uvěřila, závěr jsem probrečela a čtení knížky jsem si moc užila.
Když se na půdě objeví starý deník jejího dědečka, začne jí jít o život. Dědeček Eduard se totiž přátelil se slavným Howardem Carterem, objevitelem Tutanchamonovy hrobky a v deníku je popsána pravda, jak to tenkrát všechno bylo. A ne každému se to líbí.
Knihy Petry Klabouchové mám opravdu moc ráda, toto je její prvotina pro dospělé čtenáře. A jakou jinou knihu bych si s sebou měla vzít na dovolenou do Egypta? Tato si o to přímo říkala!
Vcelku nedávno jsem četla knihu Prokletí hrobky, která byla právě o objevení Tutanchamonovy hrobky, ve které jsem se dozvěděla mnoho o tom, co se tenkrát stalo. V Podvodu zlatého faraona, čteme tentýž příběh, ale jiným pohledem. A kterému příběhu teď budu věřit? Klidně oběma. Protože to, co se tenkrát skutečně odehrálo, už se nikdy nikdo nedozví.
Celý příběh působil natolik uvěřitelně, že právě tento, může být ten pravý. K tomu skvělý autorčin styl, který mám tak ráda a trochu toho napětí ze současnosti, a máte v rukou skvělou knihu, která vám nedá spát.
Je vidět neskutečný kus práce, tolik informací, kolik si autorka musela zjistit, je toho tolik, co jsme se v příběhu dozvěděli... smekám. A navíc všechny citáty z dávných dob, které provází celou knihou. Které jsou tak pravdivé a platí i pro dnešní dobu. Prostě skvělé.
Pokud jste milovníky historie, obzvláště pak té kolem pyramid a faraónů, tahle kniha by vám neměla uniknout. A pokud jimi nejste, stejně se ji přečtěte, protože je to prostě výborná kniha.
Žhavá dračí fantasy, která obletěla svět. Hlavní hrdinka Violet je donucena svou matkou, aby se dostala mezi dračí jezdce. Violet však chybí trénink a obává se, zda se zvládne propojit s drakem. Je jí jasné, že buď použije všechen svůj důvtip, aby obstála, nebo zemře.
Tahle kniha jde úplně mimo můj čtecí žánr, ale slyšela jsem na ni tolik chvály, že když se mi kniha dostala do rukou, rozhodla jsem se, že vystoupím z mé komfortní čtecí zóny a knihu zkusím. No, a nakonec si u mě vedla vcelku dobře
Od začátku mě kniha pohltila, zaujala, dostala jsem se do světa draků a jezdců a chtěla jsem více. Celý příběh mě bavil, ale později mi to už přišlo trošku zdlouhavé. Na můj vkus tam bylo hodně násilí, pro mě až nesmyslného, ale na začátku knihy je varování, takže kdo to nemá rád, může se knize vyhnout.
Nakonec nehodnotím špatně, asi chápu ten humbuk kolem, ale do dalšího dílu se pouštět nebudu.
Život jedné rodiny, jedné ženy, jejíž život je ovlivněn velkou ztrátou a dějinami naší země. I přes velké pády se vždy zvedla a s nadějí žila dál.
Nádherná obálka, která si prostě říkala o přečtení. Navíc příběh, podle skutečných událostí, u kterého budete prožívat každou stránku společně s Jiřinou a její rodinou. Příběh, který osud poskládal tak, jak by to mnohdy ani fantazie spisovatelů nedokázala.
Celý příběh je smutný, bolavý, místy až krutý, ale je obalen krásou toho, jak je napsaný. Autorčin styl je osobitý, originální, rozpoznatelný, a hlavně až poetický. Právě díky tomu je příběh tak krásný, i když se jedná o tak těžké lidské osudy.
Čím dále jsem v knize byla, tím více si mě příběh získal. Notnou část knihy jsem probrečela a posledních pár stránek jsem se bála dočíst, neboť představa, jak by to celé mohlo skončit byla až nesnesitelně bolestná.
Byl to skvěle napsaný příběh, který si rozhodně zaslouží vaši pozornost. A jestliže tohle byla autorčina románová prvotina, tak se rozhodně máme v budoucnu na co těšit.
Sandra Silná netradiční farářka. Sama je rozvedená, vychovává dvě děti, chová včely, vaří pivo a snaží se víru přiblížit lidem i jinak než jen tradiční cestou.
Knihy rozhovorů mám moc ráda, obzvláště se zajímavými a inspirativními lidmi, tentokrát to však nedopadlo moc dobře.
S paní farářkou jsme se totiž vůbec nepotkaly a nenašly společnou řeč. Její odpovědi byly pro mě náročné, těžké, pro mě těžko uchopitelné i díky častým citacím z Bible. Samozřejmě jsem v knize našla i spoustu pěkných myšlenek, ale i tak pro mě byly kostrbaté a nepřístupné.
Knížka potřebuje najít svého čtenáře, já jím nejsem, ale jakmile ji vezme do ruky ten pravý čtenář, myslím si, že v ní dokáže najít mnoho zajímavého.
Jih Itálie, rok 1934, mladý Carlo se vrací po letech domů a přivádí si s sebou svou krásnou, vzdělanou a emancipovanou manželku Annu. Jelikož je Anna zvyklá pracovat, nevnímá negativní reakce okolí a rozhodne se stát se listonoškou. V románu sledujeme 30 let života neobyčejné ženy.
Jelikož mám ráda italské autory, knihy o silných ženách a historické romány, bylo jasné, že je Listonoška přesně pro mě. A nespletla jsem se.
Od prvních řádků vás kniha vtáhne a nepustí. Budete se seznamovat s rozličnými obyvateli malého městečka. Annu si prostě zamilujete a budete mít pocit, že ji znáte už dlouho, stejně jako ostatní. Příběh je vyprávěn s lehkostí, a přitom přináší důležitá témata.
Když jsem si však přečetla prolog, nejprve jsem se trochu lekla. Tolik jmen! A já vůbec nevěděla, jak se v nich v příběhu vyznám! Ale bála jsem se zbytečně, v dalším textu je naprosto jasné, kdo je kdo. K prologu jsem se pak ještě vrátila po dočtení celé knihy a byla to nakonec třešnička na závěr, která celý příběh uzavřela.
Na příběhu Anny je tu ukázáno, jak ženy žily a že jim to takto připadalo normální. V průběhu let přichází pozvolné změny a odvážné ženy se je snaží prosadit. Ať už to, že chodit do práce je normální, vzít si na sebe kalhoty je pohodlné a právo volit, by mělo být samozřejmostí. Navíc je zde ukázáno, že pokud žena chce, dokáže velké věci. A to platí stále.
Nechte se přenést do slunné Itálie víno, slunce, moře, olivy co více si přát? Snad jen dobrý příběh, a ten tu dostanete.
Ignát žije daleko od lidí, v hlubokém lese, a stará se o včely tak, jak se o ně starali jeho předci. Nad pralesem se však stahují mračna a život je tu ohrožen. Zachrání Ignát prales i jeho poklad?
Čím dál více propadám kouzlu komiksů a grafických románů. Text spolu s ilustracemi lahodí mému oku a já si tak čtenářský zážitek o něco povýšila
Tato kniha byla pro mě překvapením, moc jsem nevěděla, co od ní mám čekat, ale nakonec mi toho spoustu předala. Dozvěděla jsem se spoustu nového, a to jak o historii Polska, tak i o historii včelařství.
Kromě toho je kniha zaměřena na ekologii a ochranu přírody. Ale nechybí tady ani emoce. Příběh je to krásný, milý a rozhodně poučný. A právě díky tomu, že je to komiks, může být zajímavým i pro děti. Na konci příběhu je ještě dovysvětlen celý historický moment, abychom si ho mohli zasadit do správného časového okénka.
Příjemné překvapení a zajímavé poučení.
Krabatinská Vysočina kraj syrových příběhů, mužů obrů, smírčích kamenů a záhadných úkazů. Prostě magické území.
Již pátá kniha v edici Za tichem a já jsem opět nadšená. Pro mě neznámá místa popsána tak, že je nutně potřebuji navštívit. Myslím si, že pokud bude knihu číst někdo, kdo tato místa zná, užije si vyprávění ještě mnohem víc.
Krásné, milé, klidné, plné příběhů lidí, kteří jsou s tímto místem spojeni. Místy je však vyprávění tajemné, kouzelné až strašidelné. Takže se připravte na celou škálu emocí. Text doplňují nádherné fotografie, které tu mají také svůj příběh a je skvělé, jak se vše propojí.
Miloš Doležal jej pro mě neznámý autor, ale po této knize mi je jasné, že potřebuji i jeho další knihy, co jsem se tak dívala, tak vypadají zajímavě a myslím, že by se mi mohly líbit.
Další úžasná kniha z nádherné edice Za tichem, mohu vám doporučit všechny a už se moc těším, kam se podíváme příště.
