Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Čtu, píšu, čtu, co jsem napsala, a píšu o tom, co jsem četla. Studentka bohemistiky a anglistiky, milovnice animáků a autorka pár YA věcí. Ale především knižní nadšenec.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Nádhera. Tím bych popsala celý příběh. Po jediný den sledujeme osud hlavního hrdiny, který se prolíná s boční linkou, která to celé vztahuje k magickému realismu, a perfektně se to doplňuje. Ness vypráví neotřelým způsobem, píše poetickým jazykem a málokdo dokáže pocity postav popsat jako on. Půvab jazyka si zachovává i česká verze, za což patří veliký dík překladatelům. Ness to zkrátka umí - vtáhnout vás do děje, vykouzlit vám úsměv na tváři a hned potom ho doslova rozbombardovat. I v Adamovi řeší důležité otázky, na které snad ani neexistuje odpověď. A rozhodně jde o knihu, kterou bych mohla číst pořád dokola.
Lze odolat knize slibující rock'n'roll a s textem Bowieho songu na obálce? Většina knižních hrdinů poslouchá spíš současnou populární hudbu, takže i to byl jeden z důvodů, proč jsem po knize sáhla. Skrytá píseň je psaná v e-mailech, čili se jedná o takový moderní epistolární román, a každý z nich začíná nějakou skladbou, takže vám autorka minimálně doporučí něco k poslechu. Příběh jako takový je poutavý, autorka nám dává prostor nahlédnout do světa rockových kapel a také na populární festival v Glastonbury, na který už asi po přečtení nepojedete :D Některé charaktery mě trochu zarážely, ale předvídatelnost děje minimální a jako thriller to funguje. Jen tak lehce neodhadnete, kdo za tím vším stojí. :)
Jak se říká; nesuď knihu podle obalu. U Lískového lesa to platí stoprocentně. Anotace slibuje temný pohádkový příběh, kterého se nám sice v určité míře dostane, ale... no, ale.
Někteří autoři píšou hlavní hrdiny naschvál nepříjemné, ale tady jsem to prostě nemohla překousnout. Alice mě štvala de facto úplně vším, a i když pak byla spousta jejího chování vysvětlena, stejně to nepomohlo. Většina děje si to taky frčí stylem deus ex machina a to mě fakt nebaví. Ano, jsou tam temné pohádky, a to dost - tohle autorce neupřu, stejně jako chladný odstup a svižný styl vyprávění, jenže to to bohužel nezachrání. Melissa Albert má pár es v rukávu, ale většinu z nich buď okamžitě prozradí, nebo to odhadnete. Je to originální, ale zpracování mi bohužel nesedlo.
Jak se říká; nesuď knihu podle obalu. U The Hazel Wood to platí stoprocentně. Anotace slibuje temný pohádkový příběh, kterého se nám sice v určité míře dostane, ale... no, ale.
Někteří autoři píšou hlavní hrdiny naschvál nepříjemné, ale tady jsem to prostě nemohla překousnout. Alice mě štvala de facto úplně vším, a i když pak byla spousta jejího chování vysvětlena, stejně to nepomohlo. Většina děje si to taky frčí stylem deus ex machina a to mě fakt nebaví. Ano, jsou tam temné pohádky, a to dost - tohle autorce neupřu, stejně jako chladný odstup a svižný styl vyprávění, jenže to to bohužel nezachrání. Melissa Albert má pár es v rukávu, ale většinu z nich buď okamžitě prozradí, nebo to odhadnete. Je to originální, ale zpracování mi bohužel nesedlo.
Jablečný koláč naděje má spoustu krásných myšlenek, jenže na nich stojí celý příběh a to je prostě o ničem. Z každé druhé věty cítíte, jak se autorka snažila, aby to byla další věta, kterou si poznačíte do bločku, a po chvilce to působilo strašně nepřirozeně. Všechno se to navíc odehrává hrozně rychle - kdesi jsem četla, že to mělo být middle grade, ale stejně pro trochu starší, jenže mně to tam stejně nezapadá. Postavy ploché, k nikomu jsem si nevytvořila vztah. A už vůbec se mi nelíbil styl, jakým to bylo vyprávěno - z pohledu dvou postav, které si v čase skákaly, jak se jim zachtělo. Začalo to v přítomnosti, pak se spustila retrospektiva, ale ve výsledku to celé působilo jako namíchaná retrospektiva s chronologickým vyprávěním a spíš to bylo takové shrnutí než příběh. Moc mě to mrzí, protože jsem od toho očekávala kdovíco. Ale CooBoo musím pochválit tu nádhernou obálku, která je z české tvorby. Na ni se dá dívat pořád.
Autorky opět dokazují, že jim není absolutně nic svaté. Tentokrát si vzaly na paškál Janu Eyrovou - a vyřádily se. Miluju jejich schopnost, jak zakomponují hlavní i ty zcela nepatrné prvky původního příběhu do toho nového, kde nejde udržet vážnou tvář. Ze začátku jsem byla trochu nejistá, ale nakonec mě Jane nezklamala a smála jsem se jako blázen. Má lady Jane se za mě povedla víc, ale i tohle je úžasné dílo, pokud hledáte nějakou parodii a chcete se od srdce zasmát.
Některé knihy jsou zkrátka výjimečné. Dějem, postavami, poselstvím - ideálně vším dohromady. I Was Born for This to splňuje na výbornou. Autorce se povedlo vystihnout slasti a strasti showbyznysu z obou úhlů pohledu; jak populární hvězdičky, tak i jejich fanouška. Jestli něco Alice Oseman umí, tak vztahy - a body navíc za to, že se tolik nevěnuje těm milostným, ale spíše síle přátelství.
Kolik knih začíná smrtí hlavního hrdiny? Ness mi opět dokázal, jak umí kolikrát i všední věci dotáhnout na naprostou dokonalost. Miluju ten květnatý jazyk, kterým píše, a tak perfektně vypsané emoce hrdinů byste horkotěžko hledali. Ness tu řeší tak šílená morální dilemata, až mi kolikrát běhal mráz po zádech. Přečteno téměř jedním dechem.
V knihách Johna Greena při každém čtení najdete něco nového. Ideálně pokud máte mezi čtením párletou pauzu, protože k tomu pak přistupujete úplně jinak. Aljaška mi pokaždé dá nová moudra, že už jen držet tu knihu a číst prvních pár řádků ve mně evokuje jakýsi zvláštní pocit, jako bych seděla poblíž přítele. Není to dokonalý příběh, ale právě to ho dělá výjimečným. A kam se hrabou Hvězdy...
Důstojný konec. Málokdo dokáže napsat knihu o tisíci stranách, ve které nebude ani jedno hluché místo, akce bude habaděj a nepřestane vás to bavit. Místy jsem ani nedýchala, a byť se pár věcí dalo lehce předvídat, pořád to je Maas, která předvedla svůj talent v tom, že vás vždycky vypeče. Perfektní zakončení perfektní série.
