Krkavčí súd

Audiokniha

Krkavčí soud začíná objevením nového případu, a to brutální vraždy dvou bezdomovců v opuštěné chatce. Na jeho rozluštění musí přijít Petr Ledecký spolu se svými kolegy. A aby toho nebylo málo, přibude k tomu i řešení střelby na mafiánského bosse v jednom klubu. Jak je vidět, detektivové mají plné ruce práce. A najdou se i chvíle prázdna, když se objeví slepá ulička, a neví se kudy kam.

Nevím proč, ale myslela jsem si, že se Krkavčí soud bude točit kolem řešení vraždy dvou bezdomovců. Jaké bylo mé překvapení, že se právě řešila i ta střelba. Sice jsem anotaci četla, ale jaksi jsem tuhle informaci odsunula na druhé místo. To, že se řešilo více případů, mi vůbec nevadilo, naopak to přidalo víc k reálnosti detektivní práce.

Stejně tak můžete počítat i s vícero úhly pohledů. Nejčastěji se však vyskytuje Petr Ledecký, jehož jsem si poměrně oblíbila a fandila jsem mu, aby na to brzy přišel. Bylo pěkné nahlédnout do jeho myšlenek, do jeho soukromí a jeho vztahu s manželkou. Avšak nejraději jsem měla Korce, jak jeho kariérní linku, tak i jeho romantickou linku. To bylo fakt skvělé.

Popisy prostředí jsou velmi barvité, takže mi nedělalo problém si představit, kde se zrovna postavy vyskytují, jak to tam vypadá a co dělají. Líbilo se mi provedení výslechů a teda, popis vraždy dvou bezdomovců byl pěkně barvitý a až mi z toho bylo i zle, že by tohle vůbec někdo mohl udělat. To se zachovat takhle může jen monstrum.

Krkavčí soud je tak velmi propracovaným detektivním příběhem s velmi zajímavou zápletkou. Plusem bylo, že jsem se dostala i do myšlenek osoby, která byla nejbližší k vrahům. To pak bylo něco sledovat.

Jestliže hledáte detektivku, která vás zaujme. Láká vás si přečíst slovenskou krimi sérii. A nebojíte se i velmi obrazných popisů vražd, pak Krkavčí soud je to pravé pro vás.

Spolupráce s Noxi

Ja nezvyknem kritizovať knihy, lebo akosi v každej nájdem vždy aspoň niečo pozitívne, ale toto je snáď nepodarený žart.
Odhliadnuc od otrasnej gramatiky, ktorá ma vytáčala každou vetou viac a viac, mám pocit, akoby to písal D. D., ale poriadne nafetovaný, alebo čo.
Netuším kto v skutočnosti je tento pán, ale aj keď Dánovky už pre mňa dávno nie sú tak zaujímavé ako kedysi (keď autor podpíše zmluvu na dve knihy ročne, vždy to dopadne naprd, hlavne pre čitateľa), tento výtvor považujem za úbohý pokus napodobniť "kolegu".
Toto fakt nie!!!