Svatební cesta do Jiljí

Poprvé se potkali v příšeří biografu a hned si omylem stačili vyměnit tašky a odejít s nimi domů. Podruhé se "našli" u okénka Ztrát a nálezů, kam slečna Petra přišla Tomášovi Krchňákovi připomenout, že podle jeho ztraceného diáře by právě v tomto okamžiku měl sedět v zubařském křesle. V témže duchu známost, stále ještě svobodného, pětatřicetiletého, značně roztržitého vědeckého aspiranta Krchňáka a romanticky založené slečny Petry pokračovala až do dne, kdy se Tomáš odjel podívat za rodiči na venkov. Doma jej uvítala bábovka a dobře míněné rady, začínající u Tomášovy kandidátské práce a končící u maminčina povzdechu, že vnoučků se asi už nikdy nedočká. Když nakonec Tomáš vyhrkl: "Já se budu ženit", rodinný rozhovor mžikem nabral jiný směr. "Člověk by se měl ženit s rozmyslem", varoval před zbrklostmi otec. Toho druhého nejlíp poznáš, když s ním cestuješ. Oni dva s maminkou například jeli na svatební cestu do Jiljí. Když Tomáš půjde v jejich šlépějích, nemůže nic zkazit. Obzvlášť, když se na cestu vydá ještě před svatbou.