Aby mohl absolvent právnické fakulty, který se rozhodne pro službu právu v soudcovském taláru nebo v pozici zástupce či obhájce, plnit důstojně své poslání, musí mít částečně vrozené a částečně zažité „vyšší principy“, jako je cit pro spravedlnost, úcta k demokratickým a mravním hodnotám, u soudce nestrannost, nezávislost při rozhodovací činnosti, pokora, odolnost proti okolním tlakům (politickým, mediálním).
Musí mít částečně vrozené a částečně praxí získané vlastnosti ovlivňující jeho rozhodovací činnost, jako je rozhodnost, „tah na branku“, schopnost logického myšlení, rychlé úvahy, vůle, odpovědnost při samostatné práci, u advokáta soudnost, úcta ke klientovi a k protistraně. Kromě vyšších principů a vlastností si však soudce i advokát musí osvojit řadu dovedností, postupů, musí se naučit technice souzení (zastupování, jednání s klientem).
Je jisté, že soudce nemorální, bezcharakterní a ovlivnitelný nebude dobrým soudcem ani při geniální znalosti postupů při vedení sporu, na druhé straně, soudce teoreticky zdatný, morálně na výši, se nestane dobrým soudcem, pokud si právě dokonale neosvojí techniku souzení. Obdobně to platí i o výkonu advokacie a technice při zastupování, obhajování, jednání s klientem a soudem.
O jisté vysvětlení těchto vyšších principů a techniky pokoušejí autoři rozsáhlého díla „Klíč k soudní síni“, které je míněno jako praktická příručka pro začínající i zkušenější soudce a advokáty, pro studenty právnických fakult, kteří se rozhodují o svém budoucím zaměření, ale i pro laickou veřejnost. Autory jsou zkušení soudci a advokáti, což se projevuje mj. tím, že publikace uvádí desítky praktických příkladů, mnohdy dokumentovaných na „historkách ze života“ v soudních síních i advokátních kancelářích. Tvůrci sledují základní téma skutečně komplexně, vedle ryze právních řeší též aspekty ekonomické, etické, sociální a další.
