Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilMoje aktivity
Je to čtvrtá kniha od této autorky, kterou jsem četla, proto jsem čekala skvělé čtení. A nezklamala jsem se. Sice si myslím, že to s tou Lýdii bylo jinak, než v knize (třeba když je v Bibli řeč o všech z jejího domu, myslím si, že šlo i o její rodinu, v teto knize je to svobodná žena), ale nějak mi to ani nevadí. Je to nejen čtivé, ale i plné hlubokých myšlenek. A to ještě ke všemu takových, které jsem zrovna potřebovala, aby mi tyhle věci někdo připomenul.
Skvělá knížka, i když na můj vkus by tam mohlo být miň "romantické zápletky", ale prostě tahle autorka takhle píše, stejným dílem se soustředí na napětí a vztahy mezi postavami. Ateisté asi budou mít s touto knihou problém, já jsem ráda, že existují křesťanské detektivky. S čím mám u této knihy problém je obálka, obecně nemám ráda, když jsou na obálce lidé, raději si hrdiny představuji podle svého, tady navíc, ať se snažím jak se snažím, k tomu obličeji mi nikdo s knihy nepasuje.
Hrdinka této knihy je skutečnou postavou, ale víme o ní jen to, že byla nemocná. Proto je jasné, že všechno, včetně jmena hlavní hrdinky, je autorčin výtvor. Přiznám se, že jsem při čtení čekala, kdy už konečně onemocní. Místo toho autorka na Eliannu (tohle jméno ji přimyslela) sesílá jednu katastrofu za druhou. Což je vlastně dobře, nemocný člověk je víc než jen jeho nemoc. Má nějakou minulost, nějaký příběh. V tomto případě samozřejmě zcela smyšlený, ale smyšlený věrohodně (i když možná je Elianna na svoji dobu příliš emancipovaná, ale to autorka vysvětluje v doslovu). Úžasný příběh o vině (skutečné, ale i jen domnělé), víře, odpuštění a uzdravení. Uzdravení nejen tělesném.
Pro mně je to první zkušenost s tímto typem hry, kdy hráči nehraji proti sobě, ale musí spolupracovat a jsem z ní nadšená. Vhodné pro lidi, kteří neradi prohrávají, anebo spíš pro lidi, kteří neradi hrají s těmi co neradí prohrávají. Hru zvládnou i děti mladší než je stanovená desetiletá věková hranice.
Hezká taška, vejde se do ni překvapivě docela dost nákupu (nejlepší je samozřejmě nosit v ní nákup s knihkupectví :D ). Příjemným překvapením pro mně byl vtipný štítek uvnitř tašky.
Tato kniha určitě na mně udělala (nesmazatelný) dojem. Je napínavá, ale i plná hlubokých myšlenek, o smíření se s vlastní minulosti, o splnění snů a o tom, že je důležité jak tu minulost, tak sny svěřit Bohu. Tamera Alexander už má trvalé místo mezi mými oblíbenými autory.
Lady Miranda Hawthorne naprosto přesně ví, jak se má chovat urozená dáma (konckonců od nepamětí slýcha od matky, „že urozená dáma vždy“ a „urozená dáma nikdy“. Určitě mezi věci, které by urozená dáma dělat neměla, patří psaní dopisu cizím můžům, co na tom, že je to jen její způsob psaní deníků a žádný s těch dopisů nikdy neměl být odeslán.
Ryland Marlow zase ví (na rozdíl od jiných knižních nebo filmových špionu :), že práce špiona a láska se prostě nemají míchat dohromady. Jenomže jak prohledat něčí dům a přitom nepřečíst fiktivní dopis, který mu přitom padl do ruky? A také je to jeho poslední tajná operace. Přiznám se, že jsem na začátku měla trochu obavy, že autorka kvůli milostné zápletce opusti zápletku špionážní, naštěsti se tak nestalo, naopak. A to přesto, že nechala Rylanda odejít do výslužby, to se mu zase začalo plést dvoření se krásné (inteligentní vtipné a odvážné) dámě s tajnou operaci. Takže je to v tehle knize všetno dobře namíchané: napěti, humor, tajné operace, intriky, láska. Jsem zvědavá na další díly. Prozatím Kristi Ann Hunterovou přidávám mezi své oblibené autory.
Přečetla jsem od teto autorky vše co dosud vydavatelství i527net vydalo, takže jsem čekala skvělé počtení. Tato kniha mi, ale připadá trochu jiná než ty předešlé, v těch na mně někteří hrdinové působí až nereálně počestným dojmem (což není kritika, připomíná mi to trochu mou oblíbenou slovenskou autorku Kristinu Royovou) a tady najednou docela dost "skandálního" jednáni, za které je třeba nést následky a úplně nejlepší je to svěřit Bohu. Jen mám problém s tím jak je v knize použito vykání/tykání, což mi obecně vadí v překladech z angličtiny (ve které prý mezi tím není rozdíl), působí podivně pokud si vykají manželé, nebo lidé jejichž vztah došel tak daleko, že mají spolu (nemanželské) dítě.
