Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
..naivní snílek.. ..jeden z největších pesimistů své doby.. ..malý defčátko s hlavou plnou těžce filozofickejch myšlenek.. ..feťák emocí jakožto i všech možnejch pocitů.. ..cíťa k pohledání.. ..neználek s maskou nedbalého bohéma.. ..občasně též nebezpečný cholerik deroucí se na povrch skrz tříkilometrovou slupku ublíženého melancholika.. ..ve zcela výjimečných případech též nevhodně cynická mrcha.. :o)
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Tento príspevok prezrádza dôležité momenty deja, preto je skrytý, aby sme Vám nepokazili pôžitok z čítania.
Anselm Godwin pilně studuje lékařství na univerzitě v Glasgow a je fascinován praktickými ukázkami od pitevních stolů. K zájmu o medicínu ho však nepohání pouze ctižádostivost, ale i touha poznat lidské tělo natolik dobře, aby dokázal vrátit život svému tragicky zesnulému staršímu bratrovi Ezrovi. Slibuje si, že s pomocí svých vědomostí a prastarého magického rituálu se mu to podaří. Osud mu navíc do cesty přivede Adu, dceru hrobníka, a Ethel, cikánskou dívku, která má schopnost komunikovat s duchy mrtvých. Všichni tři si ovšem neuvědomují, jaký kolotoč hrůzných událostí svými činy spustí..
Tento příběh mi výborně sedl svou ponurou atmosférou. Když v závojích nekonečné mlhy lehounce probleskují jiskřičky nadpřirozena a autor dokáže čtenáře upoutat svým vyprávěním, to si moje černá dušička libuje. V první půlce knihy mi jen přišly zdlouhavější pasáže s výpravou na lov. Tam jsem začínala být netrpělivá, kdy už přijde něco dalšího. Naopak konec příběhu měl na mě možná až příkrý spád, pár stránek a vyřešeno. Oblíbila jsem si svéráznou postavu Ady a ráda bych si přečetla její další dobrodružství. Mrzí mě, že víc prostoru nedostala Ethel. U ní mě zaujala její cikánská magie a schopnosti. A Anselm..? Ten mi občas přišel jako jouda, co má někoho někam zavést, ale vždycky se ztratí.. =o))
POZOR, spoilery!
Jedna z věcí, co mi fakt ale nesedí, je Anselmův výstřel na lovu, při němž nešťastnou náhodou zastřelí svého bratra. Jasně, bylo to potřeba pro příběh (ostatně ke konci se dozvíme, že by situace dopadla se stejným výsledkem, i kdyby Anselm nestřílel), ale snad pokud je nějaká šance, že se někdo pohybuje přede mnou, tak nestřílím! Tím spíš, když před sebou něco slyším a když se před chvílí s bráchou domluvím, že se naše cesty po určitém úseku zase spojí.
Ke konci vyprávění jsem si říkala, tyjo, Ezro, ty máš kuráž, že vystavíš svůj (doslova) životně důležitý plán na tolika situacích, které mohou dopadnout úplně jinak, než očekáváš! Je ti jasný, že jsi taky mohl zůstat nadobro pod drnem?? ..Nebo teda v rodinné hrobce - ale chápeš..! xD
Slabší 4/5 * - protože i přes mé námitky se mi Neklidný hrob líbil. Výborně nastíněná atmosféra, postavy, o kterých chci číst, nadpřirozené prvky, tajemno, atd. Pro toto všechno chci být hodná a dokážu nedostatky přejít. 0:) Pokud by autorka napsala třeba volné pokračování, ráda si ho přečtu.
“Na začátku nebylo nic, jen obyčejná nekonečná plochost. Pak se zjevil koberec…”
..A Kobercové jsou příběhem právě o všech možných bytostech a stvořeních, která koberec obývají. Detailněji vyprávění popisuje dva bratry a jejich pouť napříč kobercem, na niž se vydávají po vyhlazení jejich domovské vesnice.
Na Koberce jsem byla původně zvědavá, nakonec mě ale zklamali. Z knížky je znát, že jde o autorovu prvotinu (i když později mírně přepracovanou), proto zde třeba nenajdeme tak propracované a třeskutě vtipné dialogy. Místy se mi trochu pletly postavy a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala.
Z těchto důvodů bych Koberce nedoporučila těm, co chtějí začít číst Pratchetta. Příběh se odehrává mimo Zeměplochu a nespadá tedy do její série. Na začátek bych spíše doporučila zeměplošské díly, kde vystupuje Noční hlídka. Mě taky hodně bavily knížky se Smrtěm (např. Mort nebo Sekáč), protože Smrť je prostě cool!
Rozhodně ale nelituju, že jsem si Koberce přečetla, to ne! I tato útlá knížečka v sobě skrývá vtipné narážky, má své kouzlo a dává nám nahlédnout, jakým směrem se na počátku ubírala autorova jedinečná fantazie. Myslím, že nejsem jediná, kdo už od teď bude vždycky luxovat tak trochu s těžkým srdcem a myšlenkou na to, kolik vesnic a měst tentokrát padlo za oběť pořádku. :o))
3,5/5 *
Byt ve městě Naga je soubor krátkých znepokojivých příběhů filipínského výtvarníka Pancho Alvareze. Do češtiny je přeložila Lucie Lukačovičová.
Autor je primárně malířem, proto minipovídky původně sloužily jako poznámky k jeho skicám. Svá díla postupně začal postovat na sociální sítě a když mělo toto propojení obrazu a textu úspěch, rozhodl se je vydat v této útlé knížečce.
V mém případě se autorovi povedlo vystavět děsivě znepokojivou atmosféru během prvních pár stránek (nutno však připomenout, že já často funguju jako houba a rychle do sebe dokážu nasát atmosféru a nastíněné pocity). Čekala jsem s napětím, kam dál to vše povede, žádná gradace ale nepřišla..
Povídky jsou psány suchým až úředně strohým stylem. Většina z nich končí otevřeným koncem a nechává na fantazii čtenáře, ať si vymyslí, co případně bylo dál. Tohle mi přijde docela škoda. Raději bych z knížky vybrala třeba dva motivy, těm se víc věnovala a rozvedla na základě nich propracovanější příběh, který bude směřovat do grand finále, kdy pak knížku zaklapneš s husí kůží a řekneš si, wau, to bylo hustý, dneska si dám fakt bacha, abych usnul celej pod peřinou, bo příšery pod postelí reálně existují!
Knížka mě tedy spíš zklamala, i když musím určitě pochválit autorovy uveřejněné perokresby. Dovedu si docela dobře představit, že bych raději šla na Alvarezovu výstavu, u každé z nich se zastavila, přečetla si daný popisek, nechala to celé na sebe působit, a užila si takhle postupně každou z nich. Od knižního vydání jsem ale nejspíš čekala ještě trochu něco jiného..
3/5 *
P.S.: Znáš ten zvláštní pocit, když víš, že ti někdo kouká přes rameno? Vysvětlovalo by to ty lehce světélkující oči nad tvým levým ramenem.. =D
Ukradené Vánoce zná snad každý. Knížku, která byla předlohou tomuto filmu, už však tolik lidí nezná. Můra noční, předvánoční je báseň Tima Burtona doplněná o spoustu autorových kreseb a ilustrací.
Vypráví o Jackovi Skelingtonovi, pánovi Halloweenského města, kterého už nebaví přípravy na Halloween a připadá si prázdný. Jednou objeví Vánoční město a napadne ho, že letos vezme roli Santy na sebe. Jenže i když si kostlivý Jack obleče Santův červený oblek, pořád jako by mu něco scházelo a nebylo to ono. Děti mají z nadělených dárků strach a pověstný přívětivý “duch Vánoc" jako by se úplně vytratil..
Film sice zachovává původní zápletku, jinak byl ale rozšířen, přibyly nové postavy a byly pro něj napsány i texty několika písní.
Nevím o nikom, kdo by si Jacka neoblíbil - ať už jde o toho knižního nebo filmového.
Nekritických 5/5 * - protože Tim Burton. ;o))
Lovec nadpřirozených monster Benedikt kdysi pracoval pro organizaci Azyl. Nesouhlasil však s některými z jejích pravidel, proto se rozhodl z organizace vystoupit a začal škodící nestvůry lovit na vlastní pěst. Nyní se doslechl o útocích na duchy a stvoření ze starých pražských legend. Protože se domnívá, že by od monster měl chránit nejen lidi, ale klid by měl být dopřán také dobrým duchům, začne pátrat po neznámém pachateli. Na pomoc si vezme ducha Gabriela a golemku Yissl. Jde však o složitější případ, proto je třeba, aby spojil své síly také se svým bratrem Teodorem, s nímž se po smrti rodičů přestal stýkat.
V této oddechové fantasy mě nejvíc zaujalo propojení pražských legend a postav v nich vystupujících spolu s mýty exotické Argentiny. Toto nesourodé spojení dávalo smysl. Bylo cítit, že autorka si danou tématiku dobře nastudovala a ví, o čem a proč píše. Ze všech poměrně rozmanitých postav jsem si nejvíce oblíbila ducha Gabriela. Doufám, že s ním budeme mít tu čest i v následujících dílech. Jenom detektivní zápletka se mi zdála trochu slabší..
Městský strážník Durham zatím vyřešil pouze jednu ovcovraždu. Nyní je ale povolán, aby se společně s Kobkanýry vydal na výpravu do krypty nekromanta Alahama pro ukrytý magický palcát. Koblanýři jsou povedená partička trpasličích čističů hrobek používající mimo seker, kuší a trhavin také hejno cvičených slepic. Tento úkol by pro ně proto neměl být žádným oříškem, ale neříkejme hop, dokud nejsme z hrobky venku..
V tomto příběhu vystupuje snad nejvíc pasivní hrdina, s jakým jsem kdy měla tu čest. Trochu mám pocit, že by se bez něj vyprávění i obešlo, což nevím, jestli je úplně dobře. U ostatních postav je škoda, že je autor více nespecifikuje, nejde více do hloubky. Díky tomu se poměrně lehce pletou a čtenář si k nim těžko vytvoří bližší vztah. Vyprávění místy drhne, někdy jsem se přistihla, že moc nevnímám, o čem vlastně čtu, a musela jsem se proto vracet. Některé pasáže ale byly fajn, autor popisoval vtipné situace, a tak jsem se i zasmála. Čím víc se blížil závěr, tím víc měla knížka spád.. ..Jenže pak už byl konec..
Na podzim by u nás měl vyjít druhý díl z této série s názvem Kobkanýři. Mno, pravděpodobně si ho nejspíš ale nechám ujít.. 0:)
Slabší 3/5 *
Ocitáme se v postapokalyptickém světě poté, co se k Zemi přiblíží Černá hvězda, zvedne obrovskou vlnu a ta zaplaví téměř všechny pevniny. Život se proto přesouvá pod vodu. Zbývající malá část souše se jmenuje Jericho a tvoří jej převážně už jen chátrající domy. Pouze hrstce lidí se podařilo utéct před potopou na Lodích svobody. Společnost je rozdělena na dvě části. První podlehla Kultu Černé hvězdy a snaží se přizpůsobit podvodnímu životu tím, že si nechá voperovat tzv. symbionta, díky kterému se s každým dnem víc a víc mění v rybu. Druhá část věří korporátní organizaci Nekonečno, jež usiluje o vědecké vyvrácení nekalých praktik Kultu. Jenže ani Nekonečno není bezchybné. Aby byl příběh pestřejší, vystupují v něm i všemožní roboti a androidi.
Čtenář tímto světem proplouvá a sleduje děj očima dvou sester. S Aphelion v šoku pozoruje, jak se po tom, co se upsala Kultu Černé hvězdy, děsivě a nenávratně mění v rybu a přichází tak o svou lidskost. S ambiciózní Perihelion zase podstupuje přijímací pohovor v laboratořích Nekonečna a postupně objevuje, jak to uvnitř organizace chodí. Dvě sestry, dvojčata, přesto jsou každá tak jiná. Stihnou si k sobě najít cestu a pomoci jedna druhé? Nebo zvítězí touha po kariéře, uznání a tvrdohlavost obou?
Při čtení jsem neřešila otázky jako třeba, jak je možné, aby na celé Zemi zůstalo jen jedno město, kde se najednou vzalo tolik vody, aby zaplavila celý svět, apod. Není to pro mě důležité. Autorka vytvořila zajímavý příběh odehrávající se v neotřelých kulisách, zasadila do něj pestré postavy s uvěřitelnými charaktery a vzniklo tak perfektní originální “podivno". Měla jsem už tu čest od Terky něco málo číst. Nyní opět nezklamala, takže se příště určitě zase pustím do nějaké její knížky. :o)
Tento príspevok prezrádza dôležité momenty deja, preto je skrytý, aby sme Vám nepokazili pôžitok z čítania.
Omdenův otec vlastní nevěstinec a plánuje, že syn po něm jeho povolání převezme. Sám Omden však vidí svoji budoucnost jinak. Otcovým podnikáním pohrdá a rád by šel studovat na univerzitu do hlavního města. Na univerzitě jej však odmítnou. Tím padá jeho naděj na možnost, jak zajistit lepší budoucnost nejen sobě, ale i pro svou nevlastní sestru Namii. Novou příležitost, jak ukázat své schopnosti, uvidí Omden ve chvíli, kdy do města zavítá královský velvyslanec pátrající po stopách tajemných úmrtí v džungli. Omden se mu pohotově nabídne a pomáhá mu prošetřovat vraždy. Všichni nešťastníci mají jedno společné – vrah jim všem vyřízl jazyk. Podaří se velvyslanci dopadnout záhadného vraha? Pomůže toto pátrání Omdenovi k lepšímu postavení? Inu štěstí je nestálé – asi zhruba jako Omdenův charakter v této knize.
Toto dílko za poslední dobu poměrně rozbouřilo klidné hladiny českého bookstagramu. Nehodlám řešit, zda Němé duše patří do žánru fantasy, když magie je v knize jako šafránu. Na jak tématicky zaměřenou poličku si je kdo ve své knihovničce postaví, je mi celkem jedno. Mnohem více jsem si lámala hlavu, když jsem se snažila pochopit jednání postav v některých chvílích. ..Třeba jak mohl Omdenův otec s klidem schvalovat to, že se jeho žena prodává.. To, že podobný osud čekal i jeho nevlastní dceru.. Asi jsem nějaká majetnická a nerozumím tomu nebo co.. Sám Omden mi vyrazil dech už poměrně na začátku příběhu, když se zdálo, že svádí urputný vnitřní boj, aby v určitém bodě udělal správné rozhodnutí. Přečtu půl stránky a jako bych luskla prsty, on má najednou vyřešeno, jde a zcela chladnokrevně udělá něco tak bezpáteřního. Překvápko to sice bylo, ale mnohem víc bych ocenila, kdyby místo toho, aby si zvolil možnost A nebo B, vymyslel ještě nějakou úplně jinou variantu C. Vlk by se nažral, ale koza zůstala celá. Rozhodně by to nebylo nemožné řešení. To by byl Omden teprve borec!
Celkově mám pocit, že spousta zásadních věcí mohla být v knize víc rozebrána. Mohlo být rozepsáno, jak a proč se co stalo. Místo toho si čtenář tyto informace jen ve zkratce přečte např. jako zmínku na konci kapitoly. Jako by se spousta důležitých věcí odehrávala mimo stránky knížky. Na čtenáře to pak může působit tak, že se dost událostí v příběhu děje prostě jen proto, že to autorka tak chtěla. Jasně, každý autor si píše svoje vyprávění podle svých představ, měl by ale respektovat určitá pravidla, kterými se jeho svět řídí. Případné porušení by měl čtenáři řádně vysvětlit (např. to, jak může být zakladatel rodu neplodný?).
Achjo, mrzí mě to, protože se domnívám, že autorka umí psát čtivě. Nepíše složitá souvětí, v nichž by se čtenář mohl ztrácet. Přes všechnu moji nespokojenost mi stránky ubíhaly svižně a knížka se mi četla dobře..
Christian byl spořádaný mladík, žil si klidným životem a plánoval budoucnost po boku své milé. Ta však nyní namísto těšení se na veselku roní slzy nad jeho hrobem. Se sklíčeným srdcem sleduje hlínu dopadající na rakev, která jako by zpečetila konec jednoho vyhaslého života. Christian ale dostává druhou šanci. Probouzí se ve svém druhém životě a musí si navyknout na nový řád své existence, kdy se světlo stává nepřítelem a on se jako dítě noci smí pohybovat pouze ve stínech. Také se musí naučit pravidlům smečky, k níž se připojí. Právě ta se zde neobjevuje náhodou, ale má tu své povinnosti. Aby toho nebylo málo, krajem se nesou zvěsti o krutém vrahovi, který má na svědomí všechny živé z nedaleké osady.
Příběh má parádně temně tajemnou středověku atmosféru, jako horor bych jej ale úplně neoznačovala. Líbilo se mi, že autorka zběžně načrtla minulost jednotlivých členů smečky. Řekla bych, že každý z hrdinů je zajímavý a má propracovaný charakter. Každý by si klidně zasloužil svoji vlastní knihu. Tím, že se během vyprávění střídá více dějových linek z pohledu více postav, jsem se místy ztrácela a ne vždy jsem uměla hned dobře rozlišit, s kým mám zrovna tu čest. Utekly mi tak některé náznaky a detaily. Občas mě proto čtení tolik nebavilo, což je škoda. Je však vidět, že si autorka dala s knížkou dost práce. Už jenom třeba podle toho, že ke každé kapitole na její začátek vybrala tematickou citaci z jiných literárních děl.
Princezna Annaleigh je dcerou krále, jenž ze svého hradu Highmoore vládne ostrovům obývaným Solným lidem. V celém království nyní panuje smutek. Anna měla původně jedenáct sester, čtyři z nich ale postupně tragicky zahynuly. Jejich úmrtí sice vypadají jako nešťastné náhody, princezně Anně se na tom všem však něco nezdá. Zároveň se také bojí, aby jejich rodina nebyla prokletá a aby na ni nečekal stejný osud, jaký postihl sestry. Jednou přijde také na to, že zbývající princezny po nocích tajně navštěvují záhadné plesy, z nichž se nad ránem vrací naprosto vyčerpané a s prošoupanými střevíčky. Je to jedna záhada vedle druhé a Annaleigh má co dělat, aby všemu přišla včas na kloub, než děsivé prokletí stihne i ji.
Autorka v této místy až hororové pohádce nádherně popisuje prostředí, zvyky a slavnosti Solného lidu, dovede úžasně vykreslit atmosféru každé scény. Mrzí mě ale, že co se týče děje, je knížka místy dost pomalá. Větší spád nabere až ve finále. Pokud se vám zdá složité jméno hlavní postavy, vězte, že je ještě poměrně obyčejné. Ostatní princezny měly ještě složitější jména a upřímně si už nepamatuji ani jedno z nich. Díky tomu se mi oněch jedenáct sester docela pletlo. Líbilo se mi však, jak si autorka dokáže pohrávat se čtenářem, předkládá mu různé scény, postupem času se ale ukáže, že u některých šlo o pouhé iluze.. Škoda těch několika nedostatků, protože jinak má Dům soli a smutku určitě dobře našlápnuto..
