Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Jsem milovník knih a dobrých příběhů, více není nutné vědět.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Kniha Vyšetřovatel českého autora Vladimíra Dzura je cenným svědectvím o procesech s válečnými zločinci a usvědčenými vrahy. Ukazuje nelehkou cestu vyšetřovatelů na cestě za potrestáním viníků a vrahů nevinných lidí a obrovskou moc státu, který nechce vidět své vrahy před soudem. Mnozí viníci jsou zatčeni složitými cestami, mnozí přijdou sami a mnozí, než se podívat spravedlnosti do tváře, se raději zabijí. Kniha není pro konzumenty jednoduše psaných příběhů a nejedná se „pouze“ o soubor svědectví o prožitých masakrech, jedná se o pojednání o poctivé práci vyšetřovatelů, policajtů a soudců, kteří se nezalekli agresivních státních aparátů a dokázali si doslova na koleně vytvořit nová a nevídaná řešení, jak dosáhnout spravedlnosti pro nevinné oběti. Kniha je doplněna bohatou obrazovou dokumentací a rovnou zde píšu, že není pro žádnou slabší povahu, ale pro opravdové zájemce o danou problematiku. Fantastické čtení, takových knih není nikdy dost.
Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen. Tak neváhejte, není nad čím.
Sarah a Patrick tvoří nesourodý pár. Ona se svými vnitřními démony a sesypaným světem po smrti matky, on s pevným krokem, jasnou myslí a daným cílem. A snem. Celé roky sní o návratu do svého rodného domu, alfy a omegy svého života, kde prožil dle svých vyprávění nejkrásněji chvíle v životě. Nakonec se mu podaří svůj rodný dům i získat. Vše kalí jen malá nepříjemnost. Minulí majitelé byli brutálně zavražděni, ale na tom přece nesejde. Popadne tedy svou mírně labilní rodinu a přestěhuje se do zhmotnění svých snů. A zhmotní tím noční můry své rodiny. A Sarah je každým dnem blíže poznání, že nic není tak, jak mělo být a nikdy nebude mít šanci takové být… Žena v temnosti je zajímavý literární počin a zařadila bych jej mezi „odpočinkové“ thrillery. Děj odsýpá, pořád se něco děje a i když může Sarah leckterého čtenáře trochu unavovat, je to prostě máma od rodiny a žádný akční hrdina. Něco jí dojde dříve, něco později a něco nikdy. I tak je škoda unáhleného konce a nevysvětlení všech naznačených tajemství, ale v žádném Domě smrti není zřejmě nikdy vyjasněno vše, a toho se kniha zjevně i drží. Rozhodně doporučuji čtenářům, kteří si nepotrpí na krvavé scény v knihách a naturální popisy mučení, spíše je baví „narušená“ psychika hlavních hrdinů a tápání v rodinné špíně.
Měj mě rád/a čtenáři přiblíží běh 20. století v české kotlině i příběhy těch, kteří se rozhodli odejít více na východ do Tuzly, poté se zase v průběhu let vraceli a takto se osudy míchají přes problémy i rozpory naší společnosti. Čtenář se podívá na procesy s českými spisovateli a nahlédne do svědomí předobrazu prokurátora Urválka, sleduje duševní pochody Heydrichovy vdovy Liny nebo se otřese v ději popisujícím současnost. Kniha ukazuje osudy rodin krátkými zápisky z daného dne i roku, ovšem autorka množství postav míchá více, než je pro čtenáře při čtení udržitelné. Při sledování 3. generace se čtenáři jen těžko spojí jednotlivé děti s jejich dědy a rodiče už taky pomalu odplouvají jinam v nejasných vazbách. I tak se jedná o pozoruhodné dílo a každý, kdo má zájem se podívat na českou historii zbeletrizovaným pohledem a nahlédnout do pocitů lidí žijících v rámci totality a naříkajících na generační rozdíly, je kniha výbornou příležitostí. Ale oddechové ani jednoduché čtení to opravdu není.
Vzpomínky manželky jednoho z čelních představitelů vlády po únoru 1948. Vyprávění o seznámení, prvních krůčcích jejich syna, odbojové činnosti v Moskvě, zoufalství po únosu jejich druhého dítěte i úsměvy při vzpomínce, kdy se ještě mohli držet za ruku a opatrně se seznamovat. Na druhé strany stín režimu, jaký Rudolf Slánský pomáhal aktivně budovat, bojůvky o moc mezi soudruhy a rozkaz z Moskvy. Je potřeba procesu s představiteli strany, je třeba stále hledat třídní nepřátele. Vybrán a do čela spiknutí dosazen byl právě Slánský… Vyprávění paní Slánské z jejího manžela nedělají lepšího člověka ani neobhajuje jeho činy. Vzpomíná na muže, kterého milovala a vypráví o hrůzách, do jakých jeho rodinu po jeho popravě režim uvrhnul. Působivé čtení pro každého, kdo má zájem vidět více za oponou. Je však důležité pamatovat, že vzpomínky byly sepsány v 60. letech minulého století a dle tohoto k nim přistupovat. Při četbě doporučuji aktivně vyhledávat další již zveřejněné informace o procesu i vzpomínky dalších členů Slánského rodiny.
Aglajina země je vyprávěním o jednom světě, propojeném s tím naším. Je mezi nimi však zásadní rozdíl. V Aglajině zemi se nikdo za ničím nehoní, žijí tam vyrovnaně a v souladu s krásnou přírodou a na oplátku její obyvatelé jsou stále mladí, krásní a vyrovnaní. Jenže i v dokonalé zemi se mohou vyskytnout problémy a Melinda, česká pracovnice v knihkupectví, je musí vyřešit a najít opět své spojení s minulostí a dědictvím Aglajiny země, které si s sebou nese kamkoliv. Fantasy příběh pro méně náročné čtenáře a věčné snílky, kdy všechno má šanci dobře dopadnout a nic není nemožné. Knihu bych však doporučila spíše mladším čtenářům jako kulisu k jejich prvním láskám a lepší šanci sžít se s pocity hlavní postavy. Mně, jako pomyslné vrstevnici hlavní hrdinky, se to již nepodařilo.
Poslední dobou se často setkávám s klišé, že některé knihy by se měly stát povinnou četbou. Jenže u tohoto malého svazečku to platí nastokrát. Hořká zkušenost v autorčině životě ji přiměla vést boj proti podvodníkům pasoucích se na naivitě a dobré víře nic netušících důvěřivců. Jenže jednou se i oni přepočítali a jeden jejich kšeft jim nepřinesl zisk, na který čekali… Autorka v knize popisuje své několikaleté tažení proti podvodné firmě PROLUX, popisuje praktiky tzv. šmejdů a jednoduše předkládá způsoby, jak se každý z nás může bránit proti bezpráví a ještě lépe, jak vůbec předejít těmto situacím. Doporučuji knížku k přečtení každému s podpisovým právem, protože i dnes je možné se jednoduchým tahem propiskou na papíře dostat do křížku s podvodným molochem, kterému jdou na ruku nejenom soudci… A hlavně si pamatovat, nikdy se nestydět říct si pomoc, aby mohla přijít včas.
Zajímavé a podnětné Cesty za oponu času českého autora a badatele Stanislava Motla dokáží čtenáře vtáhnout mezi dějiny i otazníky naší země. Ať již záhady přírodní, rozplétání nitek vztahů na pozadí zločinů druhé světové války nebo přiblížení již zapomenutých kriminalistických kauz, to vše je čtenáři předkládáno ve srozumitelné formě. Obrazový materiál, kopie dobových dokumentů i fotografie míst, jak vypadají dnes. To vše dodává vyprávění autenticitu a dokáže usnadnit čtenáři představu o popsaných událostech. Za mě výborná kniha pro doplnění všeobecného rozhledu o naší zemi a dějinách, pro někoho i odrazový můstek pro další bádání v tématu.
Pláč je útlá kniha plná emocí a zvratů. Alistair a Joanna, rodiče několikatýdenního Noaha absolvují dlouhý let z Británie do Austrálie za účelem získání první Alistairovy dcery do péče. Osud však krutě zamíchá karty a připraví je o mnohem více než by si, kdy dokázali představit. Dramatické čtení o lásce, touze i o prostém boji o to nejdražší co máme. Kniha je prostá drastických popisů, byť si myslím, že nejednomu rodiči z ní bude úzko. Za mě však výborné čtení o naleznutí vnitřní síly a kroku k rozhodnutí, od kterého již není návratu.
Vyprávění autorky o životě v rodině, která z náboženských důvodů odmítá veškeré instituce zdravotnictví, školství a uznává jen tvrdou práci a instinkty. Instinkty poznamenané předsudky, psychickými nemocemi a zaostalostí. Tara si prožila peklo ve vlastní rodině a vytrhnout se ze stereotypů, jaké do ní zaseli nejbližší, je běh na nejdelší trať ze všech. Tara však neúnavně bojovala, a stejně jako někteří z jejích dalších sourozenců, vybojovala si cestu ze začarovaného kruhu vlastní rodiny. Tara je inspirující osobností a ukázala, že vzdělání nejenom že není samozřejmost, ale stále jsou i v na první pohled civilizovaných zemích místa, kde je bráno dokonce jako zlo. Neuvěřitelná a šokující kniha. Díky za ni.
