Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Jsem milovník knih a dobrých příběhů, více není nutné vědět.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
První díl avizované pentalogie autora Viktorína Šulce, pojednávající o sexuálně motivovaných vraždách, poeticky pojmenovaný „Když vzlétne děs a nevíra“, mapuje větší část 20. století. Nalezneme zde kauzy známé (Otýlie Vranská a její cesta vlakem ve dvou kufrech; Ladislav Hojer, také český kanibal), kauzy, o kterých má zasvěcený čtenář povědomí (Václav Mrázek a jeho putování na jízdním kole krajinou; Jaroslav Papež a pedofilní vražda malého chlapce) po ty všeobecně neznámé (František Hrnčiřík, gerontofil a kleptoman) a k tomu mnoho dalšího.
Autor se zabývá detailním popisem každé kauzy, od nálezu těla po ztotožnění pachatele, psychologický profil a následný trest, po každé kapitole následuje dovětek dvou velkých osobností české kriminalistiky, Jiřího Markoviče a Luboše Valeriána. Zhruba uprostřed knihy lze nalézt fotografickou přílohu, která je pro ilustraci každého případu velmi užitečnou pomůckou. Knihu však doporučuji opravdu pouze zájemcům o tento typ literatury faktu, kteří nepadnou na zem z každé zmínky o krvi, protože principiálně je právě na tomto dílo postaveno. Byť jsou černobílé fotografie celkem shovívavé, je vždy dost jasné, co je na nich zobrazeno a není důvodu nic začerňovat. Pro vážného zájemce je to obrovský bonus, protipólům doporučuji zvolit jiné čtení. Jedná se však opravdu o jednu z nejkvalitněji zpracovaných publikací na toto téma, odkládá se jen těžko a rozhodně není na jedno přečtení. Naopak. Každým čtením lze nalézt další detail ke zkoumání.
Zpověď Roberta Šlachty o jeho působení u policie, postupném vzestupu i pádu i o tom, jak šťoural prstem do zad mocných. To vše, a i něco navíc, lze nalézt v knize dlouhých rozhovorů Roberta Šlachty a Josefa Klímy Třicet let pod přísahou. Čtenář se zde může dočíst o podrobnostech metanolové kauzy, aféře NagyGate i o mnoha jiných. Robert Šlachta zde popisuje své nelehké začátky, a ještě nelehčí postupy a poodhaluje čtenáři i kousek ze svého nitra.
Kniha je rozhodně zajímavým počinem a všem zájemcům o poctivou policejní práci přinese velmi zajímavý vhled do dřiny a drilu rozsáhlých vyšetřovacích týmů a bohužel i povědomí o dlouhých prstech mocných, kteří na jejich úspěchu nemají vůbec žádný zájem. Rozhovory se nesou v příjemně profesionálním duchu a rozhodně se nejedná o žádnou politickou agitku, právě naopak. Je to jen povídání policajta a novináře o tom, co bylo a jak se to dělo. A je to super takové, jaké to je.
Knihu Peklo z Araratu bych přirovnala k béčkovému hororu přenesenému na stránky knihy. Dva hlavní hrdinové, Adam a Meryam, se vydají na horu Ararat, aby si splnili jednu z životních tužeb, a to být objeviteli té bájné lodi, Noemovy archy. Což se jim nakonec dílem štěstí, byť možná později i smůly, podaří, a započnou s týmy vědců ve vraku archy solidní vědeckou práci. Při té se jim bohužel povede vypudit ze své skrýše bájné zlo. To se ani po tisících letech izolace s ničím nemaže a mezi členy výpravy se rozjíždí masakr…
Pokud jste citlivá duše, tuhle knihu nečtěte. Pokud jste milovník náročnějšího čtení, tuhle knihu nečtěte. Pokud máte rádi knihy s historickým bonusem navíc, tuhle knihu nečtěte. Pokud hledáte nenáročnější čtení a nevadí vám, že to může být chvílemi i trochu „blbý“, je to kniha právě pro vás. Peklo z Araratu umí vzbudit ve čtenáři nepříjemný pocit i navodit atmosféru hnijícího dřeva uprostřed pohodlné postele, a přitom chytne a nepustí. Za mě dost dobrá kniha, pokud chcete být chvíli nenároční a nepřemýšlet. Což se taky někdy může hodit.
Kyvadlo je akční jízda se vším všudy. Pokud čtenář zvládne rozvláčnější úvod, kde se autor snaží vysvětlit a předestřít vše podstatné, nebude další dávky 500 stránek zklamán. Akce, útěky, přestřelky, výbuchy, nečekaná odhalení o zákoutí hnusných tmavých přívěsů s divnými rodinnými pravdami. To vše a mnohem více v akční jízdě napříč světem.
Kyvadlo je příběh jedné pomsty, několika dlouhých rukou spravedlnosti a ještě delšího útěku před dokonalým vrahem. Téměř. Protože ani v této knize dokonalý zločin neexistuje a hlavnímu hrdinovi rychle dochází čas k jeho rozluštění…
Hořící stromy autorky Kristiny Ohlsson jsou skutečně výtečným čtením. Děj jednoduchý a přitom zápletka nenudí, hororové prvky, ovšem nikoliv přeplácaná nadpřirozenost. Postavy uvěřitelné a jejich bolest skutečná, že jim toužíte pomoci, ale příběh kráčí neúprosně daným směrem. Doufáte za ně, věříte.
Děj samotný není nijak složitý, před deseti lety došlo v městečku k několika únosům, poslední si musel prožít mladý Lucas, byl však natolik těžce únoscem zraněn, že ztratil rok paměti včetně vzpomínek na únos samotný. Po letech se však odhodlal k návratu do míst svého dětství a nadějí s nadějí, že se mu podaří vzpomínky opět vyvolat. Netuší však, co vše svým návratem vyvolá ve skutečnosti.
Kniha není těžká na čtení jako na atmosféru samotnou. Nedoporučuji jej slabším povahám, ne z důvodu krvavých scén, na ty je autorka skoupá, ale kniha je velmi ponurá a bolest rodiče nad ztrátou milovaného dítěte ze stránek stříká na všechny strany. I tak se jedná o jednu z nejlepších knih, jakou jsem četla.
„Slyšte, slyšte!!! Pokud se nebojíte vypravit se do Vídně počátku 20. století a pokusit se rozluštit případ podivné sebevraždy nejenom mladého maďarského důstojníka, neváhejte nastoupit tuto cestu se zápletkou více než zajímavou!“
David Bronstein je mladý policista, ve své době spíše úředník, a tráví noci na sledovačkách nějakého Stalina, osoby podivné, však bezvýznamné. Než tahat se po nocích kolem bytu Gruzínce touží se rozlétnout se za velkými případy Vídně a uplatnit tak svůj detektivní talent. David však ještě netuší, že tuto příležitost mu brzy osud naservíruje až pod nos. A záleží jen na něm, aby si jej nenechal urazit.
Něžný příběh ze staré Vídně s detektivní zápletkou zaujme každého, kdo rád u knih přemýšlí, ale přitom se mu nedělá dobře z potoků krve a také se rád ponoří do atmosféry kabaretů a podvečerů kolem honosných divadel. Případ podivné sebevraždy byl krásnou a přitom neotřelou procházkou po dlažbě jednoho starého města v patách mladého policisty. Pokud máte odvahu, vyjděte si s ním. Nudit se nebudete.
Země skrytých úsměvů, povídkový soubor 30 + 3 příspěvků je jeden z nejzajímavějších knižních projektů, o jakých jsem se dozvěděla. Myšlenka, že nyní žijeme v zemi, kde jsou úsměvy skryty za povinnými rouškami, je zajímavá a toto mě napadlo samotnou už několikrát předtím. S jednou pí. antikvářkou jsme se na toto téma i smutně zasmály. Často nevíme, zda se lidé zlobí nebo ne, jen podle očí to nelze tak jednoduše poznat. A právě na tento popud byla sestavena tato kniha povídek, jejímiž přispěvateli nejsou spisovatelé a osobnosti menší, než ty velmi významné i známé.
Namátkou Alena Mornštajnová, Viktorie Hanišová, Arnošt Vašíček (ten tam má skvělou detektivku), Michal Viewegh, Kateřina Tučková, Miloš Urban a další z es knižní scény. Odpověděli na prosbu pí. Markéty Hejkalové, zakladatelky a ředitelky Podzimního knižního veletrhu, akce, která měla letos mít své 30. výročí konání. Nemá.
Knížka měla být netradiční upomínku na akci, která se nakonec, jako mnoho dalších, nemohla konat. Ale i tak se jedná o velmi zajímavý projekt, který se, hlavně v těchto časech, nesmírně povedl být tím, čím byl zamýšlen. Generátorem náhodných úsměvů. Při pročítání jednotlivých příspěvků Vám náhle nemusí být líto, že Vaši oblíbení autoři tentokrát nenapsali celou knihu. Protože i toto krátké setkání za to stojí. Příběhy jsou smutné i veselé, z životů obyčejných i známějších. Jedno však mají společné. Něžnou nenásilnost, s jakou ve čtenáři vyvolají emoce.
Pokud tedy máte pocit, že už je toho moc (a je) a že těch úsměvů je málo, sáhněte po tomto dílku. Věřím, že Vám úsměv zase přičaruje. A vůbec se k tomu nebudete muset nutit.
Rudá galerie patří do žánru erotické literatury, nebojím se říct, že i do psaného porna. Příběh Mony a jejího slibu daného umírající matce, že zachrání její milovanou Rudou galerii za každou cenu, se odvíjí směrem k tajemnému cizinci, který je nešťastné Moně ochoten pomoci, pokud i ona pomůže jemu. Mona dostane dost prostředků, aby zachránila galerii a splnila tím svůj slib, a cizinec si odpomůže od jistého pnutí.
Příběh sám však v knize nehraji prim a autorka čtenáře posouvá mezi jednotlivými vzdychy, nečekanými postelovými praktikami a mnoha vyvrcholeními, nikoliv však dějovými. Mona i její cizinec si jistě přijdou na své a fantazii se meze nekladou ani v anatomii lidského těla obou pohlaví (o pohlaví půjde především) a pokud jste opravdu příznivci hesla „žádné ciráty, jdeme na věc“, je kniha skutečně pro Vás. Jemnou erotiku, romantiku ani podobné nesmysly však v knize nehledejte, příběh je skutečně zaměřen výhradně na sex. Což nemusí být chyba, zde opravdu hodně záleží na čtenáři, co od takové knihy očekává. Ostatní se třeba alespoň zasmějí. Jako já.
Kontroverzní bichle spisovatele Jana Nováka o životě literáta Milana Kundery vzbudila mnoho emocí a byla počátkem mnoha recenzí plných vzteku. Mnoho lidí knihu, dle svých vyjádření, odhazovalo v dál a jejich vzteklý řev dozníval ještě dlouho na stránkách zájmových webů a vyhrazených stran tištěných periodik. Toliko k bublině kolem knihy. Předem avizuji, že „proslulé“ kauze agenta Chodce je v knize věnováno cca 20 stran a je to jen střípek v životě Milana Kundery, kterému není ani věnováno moc pozornosti. Mnohem více se autor věnuje jeho činnosti v čs. svazu spisovatelů, psaní, činnosti na FAMU a dalším částem života Milana Kundery. Kromě jeho osudu zde ukazuje nepřebernou mozaiku příběhů a osudů dalších lidí z jeho bližšího i vzdálenějšího okolí a kniha je výpovědí o činnosti spisovatelů od 50. let do normalizace. Pokud tedy máte zájem o historii české literatury a boj jednolitých aktérů svazu proti komunistické vrchnosti, je kniha tím pravým pro vás. Pokud hledáte senzaci, kupte si bulvár.
Kniha je však cennou výpovědí o jedné části naší historie a pokud máte zájem vědět z oblasti české literatury té doby něco více, knihu s sebou rozhodně v rámci čtení tahejte, za tu námahu to stojí. Jen doporučuji být na pozoru proti podsouvání ze strany autora, který se Vám může snažit ukázat Milana Kunderu z pohledu, jaký jej má on. Zde však opravdu záleží na Vás, jak se s tímto aspektem knihy poperete. Mně se povedlo udělat si obrázek dle své úvahy a negativní není. Každý zkrátka žil, jak uměl a někdo měl více štěstí. A z toho nelze nikoho vinit.
Černá kniha sovětské okupace obsahuje příběhy a důsledky. Všechny smutné, všechny tragické a všechny alarmující. Příjezd sovětských vojsk a jeho tragičnost neskončil s večerem dne 21. srpna 1968, ale protáhl se až do roku 1989 a za celou dobu přinesl mnoho škod a obětí na životech. Kniha je uceleně předkládá, opírá se o data a archivní materiály a ukazuje příběhy obětí. Trnitou cestu pozůstalých dále režimem a nemožnost domoci se spravedlivého procesu nebo odškodnění. Naopak. Pozůstalí jsou často perzekvováni režimem za důvod úmrtí milovaných. Kniha ukazuje absurdity této doby a dokládá bohatý obrazový materiál. Knihu nedoporučuji citlivým čtenářům a nostalgickým snílkům. Obě tyto skupiny by mohly při četbě utrpět šok.
