Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Svou vášeň pro čtení jsem projevovala už od školkového věku a celé dospívání jsem ráda chodila do knihkupectví a objevovala nová díla ke čtení. S dospělostí jsem bohužel knížky na nějakou dobu odložila a přečetla max. tři za rok. Naštěstí jsem nyní po několika letech znovuobjevila svou zálibu díky romantasy, které mě naprosto pohltilo a jedu jednu knížku za druhou.
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Nadšeně jsem se nechala strhnout davem a pak trpce litovala. Jakmile se mi podařilo začíst a trochu se přestat ztrácet v pro mě komplikovaných popisech alchymie a politikaření, tak se druhá část vrátí do starých kolejí, které jsou vlastně ještě horší, protože různého táhlého popisování je v této části mnohem více.
Postavy pro mě byly naprosto bez chemie. Jak společně, tak zvlášť a proto bylo velmi těžké cítit WOW efekt, kterého autor chtěl pomocí rozdělení na dané části docílit. Hlavně pokud knihu nezvládnete číst v jednom zátahu, jako já, je pak potřeba i hodně listovat a snažit se utřídit postavy a souvislosti.
Možná trochu zkrátit prostřední část, aby děj byl dynamičtější a nedělat z Heleny tolik ufňukanou postavu, by pomohlo k celkovém dojmu a nějakým emocím při čtení posledních stránek knih.
Od posledního dílu série bych čekala větší epičnost v klíčových momentech, kterou bohužel postrádá a dodává ji v úplně jiných situacích. Završující scény jsou dost předvídatelné, rychle odbyté a nijak zvlášť mě nechytily za srdce. Stejně tak u kapitol, v nichž jde hlavní hrdinka vstříc svému osudu a poslednímu dodatku "Lepší svět". Čekala jsem emotivní poslední slova a nějakou bombu na konec, ale místo toho jsem jen prázdně zavřela knížku.
Naštěstí se nedá o celém kousku říct, že by byl nudný. Když nepočítáme Aedinovu linku, která ovšem je důležitá pro finále knihy. Například prvotní kapitoly Aelin, v nichž autorka vykresluje její boje a pocity, jsou velmi poutavé a čtivé.
Například na kapitolu 89 jen tak nezapomenu a moje srdce bude ještě dlouho zlomené.
Od Říše bouří jsem čekala trochu víc. Hodně čtenářů ji porovnává s Věži úsvitu, jelikož se odehrávají ve stejnou dobu a pouští se do tandemového čtení. To jsem vynechala a dala si každou zvlášť. Díky tomu mohu říct, že jsem malinko zklamaná.
Části s politikou mě vysloveně nudí a že se tu takových pomalých kapitol najde dost. Jako odměnu dostaneme spicy části, ale i od těch jsem měla větší očekávání. Nevadí. Linka s Elide a Lorcanem mě taky úplně neuspokojila, což alespoň nahrazuje pár zvratů ke konci.
Kdoví, třeba tohle bylo jen ticho, před větší bouří. :)
Jedná z nejlepších knížek celé série. Rozvíjí se nám spousta postav a hlavně samotná Aelin prochází velkým přerodem. Dynamika běží od začátku do konce a kapitoly s Manon jsou doslova za odměnu!
K Věži úsvitu jsem byla velmi skeptická. Celá kniha výpravčí o Chaolovi, který si mě v posledních knihách moc nezískal.
Moje původní obavy byly zbytečné! Jako vždy nám Sarah J. Maas dá první část, která není ničím zažívná a táhne se. Jako náhradu ovšem dostaneme spoustu nových zajímavých postav a samozřejmě akční konec, i když ne tentokrát tolik akční. I přesto jsem u Věže zažívala jedny z nejsilnějších emocí z celé série a hlavně nabízí spousty klíčových momentů. A hlavně mi dala zpět kladný postoj k Chaolovi :)
Konečně je to tady! Objevujeme nová místa a nové postavy - miluju Manon! Seznamujeme se s magií a ponořujeme se víc do celého světa. Jen je tu pořád ještě místy hlavní postava otravná, ale i to se postupně zlepší. :) Po pomalejším rozjezdu, který je v této sérii zvykem, dostáváme nálož akce na konci. A chci víc! Od teď už hltám každou kapitolu a každou stránku plnými doušky.
Druhý díl stále trochu strádá na zaseknutí na jednom knižním místě a i fakt, že hlavní hrdina dokáže občas pěkně lézt na nervy. Magii a fantasy stránce začínáme být už trochu blíž a akce v druhé polovině pomalu vytahuje své růžky. Pořád se ještě nejedná o to pravé ONO, ale Caleana si vás pomalu namotá na svůj prstík. Ukazuje víc ze svých schopností a zatím je to jen zlomek. Pořád se vyplatí vydržet, ta pravá jízda teprve začne :)
Skleněný trůn mě po prvním přečtení nijak víc nezaujal. Rozjezd mi přišel pomalý, akce méně, než jsem čekala a milostná linka nijak zvlášť zajímavá. I přesto ve mně zůstával vnitřní pocit, že bych měla dát sérii šanci.
Je možné, že to samé se stane i vám - dejte šanci pokračování. S každým je to totiž lepší a lepší!
Předně silně doporučuji zařadit až po Dědičce ohně (doporučení autorky a ví dobře proč), což vám skvěle doplní konec této knihy a následně si bezpečně vytvoříte návaznosti v dalším díle. Nehledě k benefitu, že k Celaeaně už máte vybudovaný vztah, a o to silněji prožijete poslední povídku.
Krvavé ostří řadím jako jednu z nejlepších ze série. Je rozdělena do pěti částí a každá nás pošle na úplně jiné místo, což pomáhá k dynamičtějšímu přečtení.
Pohádkový příběh o krásce a zvířeti, který má velmi zdlouhavý rozjezd. Celková uhlazenost a táhlost prvních 2/3 ve mně vzbuzovala dojem, že pokračování si prostě nepořídím.
Nemám ráda ufňukané hlavní hrdinky, které navíc po chvíli začnou trpět nepochopitelným Stockholmským syndromem k fešákovi, na kterém něco smrdí. A i po dočtení mi tu něco smrdí, vám povídám! Ani spicy scény to nezachránily, i když alespoň udržely mou pozornost. Po přečtení Skleněného trůnu byly moje laťky očividně příliš vysoko.
Každopádně akčnost posledních 150 stran a přidání postavy Rhysanda ve mně vzbuzují zvědavost, která mě nejspíš k pokračování donutí. Doufám, že bude stát za to!
