Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Už ze zásady čtu pouze ty knihy, které mne zaujmou!
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Fenomenálně jednoduchý vědeckofantastický hororový román, který by neměl utéct žádnému knižnímu fajnšmekrovi. Finney píše neuvěřitelně poutavě, ale i mrazivě. Příběh pojednávající o invazi mimozemských bytostí parazitujících na živých organizmech spatřil světlo světa v roce 1955 a patří mezi kultovní knižní sci-fi fenomény, které rovněž došly svému filmovému zpracování. Já jsem si velmi ráda, a s gustem, přečetla i jeho první české vydání, jehož překladu se zhostil Martin Světlík.
Autobiografický román Rána Oksany Vasjakinové je rozhodně nekonvenční, a určitě jej doporučuji především knižním fajnšmekrům. Postrádá přímou řeč a i přesto, že svým způsobem není pro každého, mně se její prozaická prvotina četla velmi dobře.
Hlavní dějovou linku tvoří rituální cesta samotné autorky z Volžského do svého rodného města na Sibiři, aby zde mohla pochovat ostatky své zemřelé matky do půdy, která již pojala její předky. Autorka tak v průběhu dvouměsíční cesty zjišťuje, že je matce bližší po smrti než v životě. Čtenáři se tak skrze autorčiny úvahy dostává surová, intimní výpověď o jejím vlastním těle, sexualitě, myšlenkách, každodenních pocitech a traumatech. Autorka knihu doplňuje o poezii z vlastní tvorby a do svých úvah promítá díla i jiných feministických autorek či básníků. Ke čtenáři se tak dostává ojedinělá příležitost nahlédnout do tradičního ruského pohřebního ritu, který je spojen s nebývalou až ostražitou byrokracií, která má v reálné rovině nejednotnou účinnost, rovněž zahrnuje aktuální dění vztahující se k protizápadní propagandě. Původně dokumentární próza o cestě za pohřbem se stává cestou do nitra autorčiny “raněné” duše. Velmi kvituji doslov překladatelky, která dokonale uzavírá tuto prózu o smrti.
Kniha, jenž je na ruském seznamu zakázaných knih a která je určena k likvidaci. Už to je na ní dostatečně přitažlivé.
Věděla jsem, že kniha Veroniky Opatřilové sklízí velké úspěchy! Nebylo pomalu dne, kdy by na mne nevykoukl nějaký nový příspěvek věnující se její knize. Mne na něm nejvíce zaujala jeho jednoznačná nadčasovost, s jakou se autorka věnuje queer problematice. Zaznamenala jsem, že již bývá téma queer komunity obsaženo okrajově v jiných románech, ale v tomto případě je mu věnována plná pozornost.
Mimořádný milostný příběh, který je zasazen do nádherného jihoanglického prostředí, maličkého ostrova Wight v Lamanšském průlivu, jsem si naprosto užila. Skrytá touha po společensky nepřijatelné lásce a její následné zrání, způsob vyprávění, jakým je příběh uchopen, emoce, které vyvolává. Román české autorky skýtá opravdu neobyčejný zážitek a jsem hrdá, že vzešel z pera autorky s českými kořeny! Více netřeba dodávat! Patřím mezi fanoušky!
Ps. O obou mužích přemýšlím i nyní, a vzpomenu si na ně i jen tak v průběhu dne…
O prostředí a mentalitě obyvatel muslimských zemí povětšinou čteme s očekáváním šokujícího svědectví týkajícího se především misogynie. Přiznávám, že Sabaa Tahirová je výjimečná autorka. Právě ona přichází s příběhem, který, ač pojednává o nenávisti, zlobě či rasismu, do popředí však přenáší vznešenější hodnoty - lásku, rodinu, přátelství, soudržnost, boj za lepší život.
Emotivní, dvougenerační příběh o etnicky odlišných lidech, kteří se snaží na americké půdě žít svůj vlastní život má pořádný “drajf”, i přesto, že může být pro čtenáře značně předvídatelný. Poutavý vypravěčský jazyk samotné autorky, potažmo bravurně zvládnutý překlad dává příběhu mladistvý nádech. V zásadě tragický příběh na způsob Romea a Julie je založen na dvou dějových linkách, které na sebe skvěle navazují a latentní události, které román formují, tak postupně získávají pevné obrysy.
Oceňuji, že autoři využili určitá fakta k sestavě prakticky fiktivního thrilleru. Vlastně mohu říct, že se jedná o záhadný, detektivní příběh, co má drive, minimálně od začátku po tak tu padesátou kapitolu. Závěr mne však zvlažil.
Suma sumárum - čtivá archeodetektivka, opřená o existující Donnerovu výpravu, se závěrem, který mne z jakéhokoliv povrchu nenazdvihl. Wau se sice nekoná, ale rozhodně to není nic, co by nestalo za přečtení. Za mne tento typ literatury nevyhledávám, ale jednou, maximálně třikrát? do roka se nechám přemluvit…
Působivý, historický román Čtyři múzy britské spisovatelky Haydockové vypráví životní příběh rakouského, expresionistického malíře Egona Schieleho, proslulého svými kontroverzním akty a autoportréty. Autorka se v románu zaměřila na čtyři ženy, které jeho život ovlivnily nejvíce a více než zdařile tak rekonstruovala a navázala na jejich vzájemná osudová setkaní. Kniha dokonce vzbudila můj zájem o Schieleho tvorbu a jeho portfolio jsem si dodatečně nastudovala. Je velmi zajímavé sledovat, co vše umí změnit jedno století, a to především v oblasti erotiky.
Pokud mám shrnout výsledný knižní zážitek - obavy v podobě unylého uměleckého prostředí se už po přečtení prologu jednomyslně rozptýlily. Román je neuvěřitelně poutavý. Ač se jedná o historickou fikci, kvituji, že stojí na základech skutečné historické osobnosti. Ať to bylo jak jakkoli, vymyšleno to bylo napaditě a jména Egonových žen mi budou v hlavě rezonovat ještě hodně, hodně dlouho.
Autor vládne neuvěřitelně poutavým vypravěčským talentem. Ačkoliv vám kniha svým obsáhlým, drobným textem může protočit panenky, obsahem vám nabídne nádherný příběh kombinující hned několik žánrů jako fantasy, detektivku, thriller přesahující do hororu. Vyniká rovněž bohatým literárním slovníkem. Napětí nabízí každá kapitola a já si ho náležitě užila. Bavilo mne, jak autor umí pracovat s dětskou fantazií a vlastně i inteligencí. Protože příběh pojednává o dětství dvanáctiletého chlapce, zařadila bych jej například po boku Marka Twaina, Dobrodružství Toma Sawyera (a to jsem ani netušila, že své místo mezi klasiky už zaujímá). Nicméně, svou působivou atmosférou, kumulujícím napětím, ze kterého mi místy vyrazila husí kůže je McCammon nedostižný. Jeho další dílo už si razí cestu do mé knihovny!
A Tom mne přesvědčil, že je vlastně úplně normální klukočlověk i se svými chybami. Alespoň jemu bylo v jeho rychlém dospívání dopřáno trochu té normálnosti a s postupnou zralostí i pokory. Upřímně, díky této autobiografii mi je blízký. Možná jsem ovlivněna svým aktuálním věkem a zralostí, v každém případě se na něj teď dívám jinýma očima, dívám se na něj jako na Toma, ne na zlomyslného Malfoye. Ba co víc, nadchly mne jeho eskapády s Anthony Hopkinsem, a úsměv mi vykouzlil moment jeho setkání s úžasným Gary Oldmanem. A konečně, kvituji jeho náhled na britské a americké herecké/životní prostředí.
Za sebe jako čtenářku, ale i fanouška Harryho Pottera mohu knihu určitě doporučit, nejen pokud se chcete seznámit se zákulisím z natáčení (nikoliv pouze Harryho Pottera), ale rovněž chcete porozumět mechanismu, jak se s dětskými herci pracuje. Memoáry se čtou neuvěřitelně rychle a lehce, jsou chvíle, kdy vám vykouzlí i úsměvný úšklebek na tváři. A pak se divíte, že vlastně otáčíte poslední stranu.
Neotřelý, prostý, v určitém směru tristní příběh nabízí zvláštní vzhled do mysli negramotného chlapce, který byl pravděpodobně prodán a využíván k ilegálním činnostem. Ač start může působit nezáživně, psaná forma, kterou zvolila autorka, vtáhne do děje a vlastně nepustí, dokud neotočíte poslední stranu. Příběh je koncipován do chlapcových “úvah” a dialogů. Autorka zbytečně nechodí kolem horké kaše a píše zpříma, nenabízí žádné složitosti. Popisy nejsou nijak zdlouhavé a chlapci nijak zbytečně netlachají. Pro mne zajímavé, experimentální početní, tudíž doporučuji čtenářům experimentální literatury, těm, kteří se zajímají “zvlášťnůstky”.
Tajemný, prostý, avšak nadmíru citlivý příběh o lidech na sklonku života, kdy láska a život můžou pokračovat i za hranicí věkově přijatelných norem, i kdyby na kratičký čas. Kniha v sobě snoubí část kanadské historie s legendou o chlapci, který procházel ohněm. Příběh oslavuje přátelství. Určitě tak má me sympatie.
