Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
jedna milovnice knih, která ráda hodnotí a fotí knihy na svůj knižní instagram @knizni.taurus :)
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
„Instinkty mi velí běžet nebezpečí naproti, ne od něj. .. Bože? To jsem zase já. Vážně si musíme promluvit. Na co jsi myslel, když jsi mě stvořil?“
Pokud čtete dark romance, tak věřím že Haunting Adeline vás neminulo. Já jsem do knihy šla spíše ze zvědavosti díky jejímu hypu a mě se to vyplatilo. Tohle mě fakt bavilo číst.
Takhle, dark romance nebude příběh pro každého a věřím, že spousta lidí si to přečte stejně jako já ze zvědavosti, ale je dobré vědět, o čem dark romance je. Za mě je asi zbytečné od toho čekat vysokou literaturu, sluníčkovou romantiku a morální hodnoty. Tohle tady nenajdete, a kdo jde do příběhu s tou verzí bez mráčků, asi bude zklamán. :D
Za mě to byl skvěle napsaný příběh. Autorka umí moc dobře psát a budovat tu atmosféru. Jasně, polemizovat o tom, že zamilovat se zrovna do svého stalkera je na pováženou, ale autorka dala Adeline skvělý charakter, který se do tohoto typu příběhu hodil. Milovala nebezpečí, pitvala své pocity, znala morální hodnoty, které by měla dodržovat a stejně ji to táhlo k němu.
„Jak mám odhodit morální kompas, který mě vedl celý můj život? .. Toho chlapa bych měla nenávidět, ale z nějakého důvodu.. k němu nenávist necítím.“
Intimní scény nejsou špatně napsané, občas jsou přitažené za vlasy, ale nějak mě neiritovalo o nich číst. Do příběhu se dostala i detektivní zápletka, která byla takovým oživením od těch peprných scén. Stín má hodně posunuté morální hodnoty, jako taková forma klišé samozřejmě vykonává záslužnou činnost (o praktikách bychom mohli vést diskuze dlouho, ale proč), a zároveň je jeho vztah k Adeline majetnický, násilný a svým zvráceným způsobem milující.
Za mě můžu doporučit všem, kdo ví do čeho jdou. Je to čtení pro dospělé, takže pokud se na to cítíte, směle do toho.
Hodnocení: 4,5/5
„Hokej vážně nemusím.”
„To mě uráží, Anastasio. Budu ti muset sehnat lístky na náš příští domácí zápas.”
„Nepotřebuju lístky na akci ve vlastní aréně. Tedy pokud do té doby nepoděláš něco jiného a tvůj tým nevypadne.”
V jejím tónu bylo až příliš optimismu, když vyslovovala nevypadne. Jako by mě urážela Zvonilka.
Kniha Na ledě pro mě představovala fajn oddechovku, ale neuchvátila mě tak, jak bych podle recenzí čekala.
Četlo se to velmi dobře, napsané je to s lehkostí a svižně, i když mi to občas přišlo zdlouhavé. Hlavní protagonisti nebyli špatní, zejména tedy Nathan. To byl takový miláček. Ona mi přišla v pár věcech dětinská, ale zvlášť mě neštvala. Bylo hezké, že je vykreslila jako obyčejné lidi a žádné extrémy. Ale..
Příběh hokejisty a krasobruslařky je takové už klišé (vlastně i z reálného života), což není ani tak výtka. :D Kniha sama o sobě nenabízí žádné wow momenty, je to opravdu oddechové čtení plné pošťuchování, dobré chemie, vtipu a málo dramatu. Pokud si chcete odpočinout, tak tohle je skvělá volba. Bohužel je to taky příběh, který mi dlouhodobě neutkví v paměti. Svůj účel splnil - odpočinula jsem si u něj a jdeme dál.
Moje vlažná recenze vlastně dokazuje to, jak mě příběh bavil. Čtení nelituju, ale ten hype okolo knihy mě asi nalákal na více akce, zvratů a milostných kotrmelců. :D Sportovní prostředí bylo fajn, ale za mě je z prostředí ledu mnohem lepší třeba S láskou, Lukov od Mariany Zapaty.
„Ty jsi světlo ve tmě a já strávil celou věčnost uvězněnej v temnotě.”
Zdá se, že dark romance bude občas můj žánr.
Atmosféra. Autorka umí skvěle vyobrazit atmosféru místa a musím říct, že ten paranormální nádech byl boží a měla by se těch démonů držet. Bylo to temné a mě se to líbilo. Vše okolo grimoárů, vyvolávání démonů, starých kostelů, děsivých lesů a hrůzostrašných příšer dokázala autorka napsat skvěle. Takže tady nemám co vytknout.
Co se týká hlavních postav, tak byly fajn. Nevím, zda by mi nějak přirostli k srdci, ale rozhodně nebyli špatní. Jen jim něco chybělo, v případě Rae možná i nadbývalo. :D Démon Leon (to jméno?) nebyl tak démonický jak bych si asi představovala, ale byl sarkastický, výhružný a vlastně milý. Ups. Rae nebyla nijak zlá hlavní hrdinka, jen trochu naivní a hloupá. Občas to, jak běžela vstříc nebezpečí, bylo únavné. Holka, nevím co si myslíš, že dokážeš, ale práci s příšerami bych přenechala silnějším (možná méně smrtelným?). Na druhou stranu byla ta odvaha občas ku prospěchu. Navíc měla kočku (bod pro ni!).
„Kočky a démoni si rozumějí”, řekl jsem. „Jsou to jediný zvířata, který najdeš jak na Zemi, tak v pekle.”
Co se týká těch intimních scén, tak u těch se autorka nebála pustit fantasii ze řetězu. Je to drsné a nebude to pro každého. Na druhou stranu, je tady démon, kdo jiný by měl být takto hříšný? :D
Nebudu lhát, i přes pár nedostatků je to za mě super dark romance, kterou jsem si užila. Četlo se mi to svižně a děj i zápletka mě bavila. Takže pokud žánru holdujete a zvládnete ukočírovat jednoho (ne až tak zlého) démona, tak upište svou duši.
Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.
„My heart only beats as long as yours does, and when you die, I’ll meet Malek at your side.”
Musím říct, že druhý díl jsem četla/poslouchala pomaleji. I když tady toho bylo dost, co se děje, tak ten spád nebyl takový, jaký bych čekala. Na druhou stranu je tady víc toho world buildingu, což jsem si užívala.
Celý děj je rozdělen do tří částí a každá měla své kouzlo. První část mě hned vtáhla do toho světa nemilosrdné akademie a sledovat, jak se Violet snaží přežít nejen další studenty, ale i profesory bylo drsné. Ta část, kdy hrozí, že ji nakonec opravdu zlomí byla hodně bolestivá a emotivní. V druhé části se opět přesouvá dynamika příběhu díky novému prostředí, novým postavám a získává to zase větší grády. Postava Cat byla zajímavým zpestřením, aby si Violet konečně uvědomila co opravdu chce (občas mi přišlo, že byla trochu dětinská). No a v poslední části nás čeká finální bitva. O co se jedná, si samozřejmě nechám pro sebe, ale ten konec? To čekání na třetí díl bylo až moc dlouhé a zároveň se bojím, co bude dál. :D
Suma sumárum: velmi dobré pokračování, které bylo občas delší než muselo a jediné co mi trochu lezlo krkem byla ta repetitivnost v “miluju ho, nemiluju ho” (za to ta milostná vyznání ale stojí za to). Jinak v tomto díle dostáváme více Xadena (love this), z Violet se postupem času stává paní svého signetu i osudu a zároveň nechybí chyby. Kdo by rád četl o teenagerech, kteří mají své draky, jsou drsní a dokonalí a vše jim vychází jak má?
PS. Nejlepší jsou Tairnovy trefné poznámky. Miluju tu dračí ironii.
Hodnocení: 4,5/5
„Sometimes we must do what we can to keep our mistakes a secret, don’t we?”
Zajímavý nápad i provedení, které mě ale neuchvátilo.
Vyprávění různými postavami pro mě hned od začátku představovalo mírnou komplikaci. Nejen, že jsem si postavy pletla, ale k žádné jsem si nevytvořila hlubší vztah. Navíc je někdo namlouván ve třetí osobě, zatímco ostatní v první osobě. Tohle bylo tím pádem pro mě těžko čitelné a zbytečně matoucí.
Při čtení jsem se celkově nemohla začíst, neprožívala jsem to s tím, že nemůžu přestat číst a v polovině knihy mě i přestalo zajímat, kdo má zemřít nebo co se bude dít dál. Postavy nebyly zvlášť sympatické, ale i kdybych nechala postavy být, tak celá struktura děje mi přišla zvláštní, zbytečně překombinovaná a zároveň jako by se jen vytvořily střípky něčeho, co mělo dát do kupy skvělou detektivku. Ale přišlo mi, že to společně nefungovalo, protože tam toho možná bylo až moc?
Námět skvělý, prostředí starého sídla a pečicí soutěže bylo aspirantem na skvělou knihu. Ale tohle mi nestačilo a nebavilo mě to. Navíc, ten konec byl katastrofální. Bohužel.
Hodnocení: 1,5/5
„Láska je plamen, který nemůže hořet sám.”
S touhle knihou to nebylo nejlepší na první dobrou. Ze začátku mě to nebavilo a těžko se mi to četlo. Je to opravdu takové snové, ale ta nejrůznější přirovnání byla občas až zbytečně zvláštní. Taky mi přišlo, že je to v určitých pasážích psané tak zvláštně na sílu.
Ze začátku mi hlavní postava Effy přišla nepříjemná, byla (bezdůvodně) útočná na Prestona a nezamilovala jsem si ji. Ale časem se obrousily její ostré hrany a stala se hrdinkou, doslova. Preston byl ale skvělý mužský protagonista, přemýšlející, milý, trpělivý a laskavý. Nicméně, chemie mezi nimi mi přišla slabší.
Co se mi ale hodně líbilo, byla atmosféra a originálnost. Příběh mě sice pořádně vtáhl do děje až posledních 100-150 stran, ale to prostředí bylo zajímavé a originální, i když trochu zmatené. Je to pomalý příběh, hodně atmosférický, což bylo super, a proto bych doporučila čtení nejlépe v upršený podzimní temný den, protože ten zážitek z příběhu může být o dost lepší. Musím říct, že ve čtení mě hodně udržovala právě ta atmosféra.
Každopádně, čtení této dark academia krásky doporučuju, je to velmi zvláštní, ale i originální příběh. Milovala jsem to, jak oba propadli literatuře a knihám celkově. Linka s hledáním pravdy byla taky dobrá, i když na konci mám dost nezodpovězených otázek (snad v dalším díle?)
PS. Líbí se mi řešení důležitých témat: diskriminace žen a jejich umlčování, sexuálnímu obtěžování/zneužívání a práva žen na vzdělání.
Hodnocení: 3,5/5
Čteno v rámci spolupráce s Humbook blogeri.
„Nemusíš mít ráda svý tělo každej den. Není realistický to očekávat, ale já s tebou budu, abych ho miloval ve dnech, kdy ty to nedokážeš.”
Hokejových romancí je sice hodně, ale Mílový klub by vás neměl minout. Za mě je to fajn oddechový příběh, který v sobě skrývá víc než jen obyčejnou romantiku. Je tady spoustu vedlejších, ale důležitých témat, ať už je to vyrovnání se s nějakými rodinnými těžkostmi, přijetí sama sebe a to, jak se nebát říct si o pomoc a pochopení, když je to potřeba.
Romantická linka je milá, poměrně pomalá a přirozená, navíc je tady radost sledovat ten vývoj postav, ať už ve vztahu mezi sebou, tak ve vztahu k sama sobě. I když je tady nespočet klišé, tak se to v rámci žánru dá zvládnout. Navíc jejich chemie je uvěřitelná a nepostrádá tu jiskru po celou dobu čtení. Vyprávění je z obou úhlů pohledu, což je vždycky plus.
Bonus navíc, psí útulek pro staré pejsky. To jak to tam bylo zakomponováno bylo skvělé a může se tak více dostat i toto téma do podvědomí lidí.
Celkově bych řekla, že milovníci romantických příběhů nemohou být zklamaní a pokud hledáte milou oddechovku po práci, tak Mílový klub už na vás čeká.
PS. Audioverze je moc dobrá, takže pokud máte rádi příběhy do uší, tak doporučuju. :)
Hodnocení: 3,5/5
„Měj na paměti, že když někdo odejde, jediné, co můžeš udělat, je nechat mu otevřené okno, aby se jednoho dne, pokud bude chtít, mohl zase vrátit.”
Laskovost, hřejivost a objetí. Tři hlavní slova, která knihu vystihují. Ze začátku je to opravdu taková čarodějná milá pohádka, která si to své kouzlo udržuje po celou dobu, ale není vše jen zalité sluncem.
Zaujme vás nejen prostředí, ale i rozmanité postavy. Mě se moc líbila hlavní postava, protože byla taková ta veselá kopa, prostě sluníčko. Ale celkově mi ta nesourodá parta lidí přirostla k srdci, byl tam vtipálek, miláček, extrovert, zasmušilec i bručoun. Od každého něco. :)
Romantická linka tady je a dostává i dobrý prostor, ale mě tolik neuchvátila, i když to bylo grumpy x sunshine, což je moje oblíbené. Něco jí zkrátka chybělo. Taky je tady jedna spicy scéna, která se sem za mě nehodila.
Na konci knihy je větší zvrat, který byl zajímavý, čekala bych ale jiný. Každopádně překvapil tak jako tak.
Suma sumárum: Pokud v sobě chováte aspoň malého čarodějného ducha, tak se přidejte k Tajnému spolku svérázných čarodějek. Je to takový ten příběh s čarodějnou atmosférou těch milých čarodějek, co sbírají měsíční svit a vaří kouzelný čaj.
„Co se mi tu tak asi může stát? Nebo se bojíte, že odsud uteču?”
Jeho pravý koutek se posměšně zvedl zároveň s jeho obočím. „Ne, štěstí mě opustilo už dávno.”
Po nadšení z prvního dílu jsem se pustila do dalšího. Tento té nastavené laťky nedosáhl, ale špatný rozhodně nebyl.
Autorka píše velmi čtivě a čte se to opravdu dobře. První polovina mě dost bavila, jak jsme s hlavní hrdinkou prozkoumávali hrad, tak jsem si připadala jako Belle z Krásky a zvíře - do západního křídla nesmíte! :D ). Hlavní hrdinka je sympatická, hodně upovídaná a velmi čilá. Bavila mě její energie. Zadumaný pán zámku Halton nepředstavoval žádné překvapení, ale oblíbíte si ho, to se nebojte.
Každopádně druhá polovina už mě tak neuchvátila, protože mafiánské prostředí mě obvykle nebaví a musí se stát fakt něco, aby mě to zaujalo. Což se tady nestalo. Taky mi to přišli občas až překombinované. Navíc konec mě teda neuspokojil a nechápala jsem, že už je konec - takový nedokončený.
Nejlepší hrdinové této knihy byli každopádně psi. Ty obrovské, divoké potvory byly boží.
“Myslím, že brnění nosíme úplně všichni. Ti, kteří ho nemají, jsou podle mě blázni, kteří riskují, že je svět svými ostrými hranami bolestivě poraní, znovu a znovu.”
Z A M I L O V A N Á. Jsem zamilovaná.
Moje nejočekávanější kniha a jsem hrozně ráda, že mě v ničem nezklamala. Doufám, že se do této krásky pustíte, protože jak říká Ron: budeš trpět, ale náramně si to užiješ.
Božští rivalové pro mě bylo kouzelné, dojemné, srdceryvné, něžné a nádherné dílo. Klobou dolů před překladem, protože překladatelka dokázala autorčina slova přenést do krásné podoby. I když to není kniha nabitá akci od začátku až do konce, ta skladba slov vás prostě uchvátí (já se teď těším i na originál) a navíc dostanete spoustu krásných myšlenek.
V knize najdete nádhernou romantickou linku. Hlavní protagonisty si zamilujete a budete vše prožívat s nimi. Je to láska v té nejčistší podobě a to mě vlastně na tom zaujalo ze všeho nejvíc. Každý dopis jsem očekávala stejně jako Iris a těšila se spolu s ní. Její i Romanova povaha mi sedla na 100 %. To jak se chovali, jak se rozhodovali, jak byli odvážní a chtěli žít naplno. Oba se někdy vyrovnávali s těžkým obdobím a jejich úvahy nad životem vás vzaly za srdce. Tak mladí a tak uvědomělí.
Navíc vás okouzlí i prostředí, které je velmi originální s třešničkou na dortu ve formě fantasy prvku v zuřící válce. Válka nikdy nevěstí nic dobrého, ale líbilo se mi, že autorka dokázala do toho období vložit i radost. Protože ve válce je dvakrát tak důležité se umět radovat, aby to člověka nesemlelo.
A poslední bod: autorka tu atmosféru na vás přenese hned od první strany. Když se naši novinářští rivalové honí za článkem, jako byste je sledovali přímo z redakce, když se v příběhu ocitnete v blízkosti války, budete trnout hrůzou a když se stane něco hezkého, cítíte tu radost.
Nemůžu se dočkat pokračování, protože ten konec..
čteno v rámci spolupráce s @humbook_blogeri :)
