Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilO mne
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Obľúbené literárne žánre
Obľúbení autori
Moje srdcovky
Moje aktivity
Joan miluje hvězdy, ty na nebi. Pracuje jako profesorka na univerzitě. Když NASA zveřejní inzerát, že hledá první astronautky do vesmírného programu, změní se jí život. Je vybrána a začíná výcvik s partou skvělých lidí. Joan sebe chvílemi ani nepoznává, neboť objevuje o sobě až netušené a nové věci. Pak ale přijde rok 1984 a všechno se změní.
Taylor Jenkins Reid, autorka, jejíž knihy buď miluji, nebo mě nechávají chladnou. Po dočtení Atmosféry, se jejich počet vyrovnal. Je to 2:2. Dvakrát jsem byla nadšena, tentokrát to ale nebylo.
Můj hlavní problém bylo prostředí, kde se celý příběh odehrával. Nacházíme se ve vesmírném středisku, ve kterém se dozvídáme spoustu a spoustu odborných výrazů. Věděla jsem, kde se příběh odehrává, ale čekala jsem, že tam od začátku bude více lidských témat a více romantiky, takhle mě to vůbec, ale vůbec neoslovilo. Neustále jsem čekala, kdy přijde to něco, kdy mě příběh zasáhne. Přišlo to, dokonce jsem i brečela, ale to, že posledních dvacet stránek pro mě bylo skvělých, je prostě málo.
Když jsem četla autorčinu knihu Daisy Jones and The Six, byla jsem naprosto nadšená a prožívala jsem každičkou stránku, ale to bylo hlavně i tím, že jsem se ocitla v prostředí, ve kterém mi bylo dobře.
Abych to shrnula, Atmosféra není špatná kniha, to rozhodně ne, ale pokud k ní přistupujete jako já, že chcete emotivní příběh od začátku do konce, možná budete zklamáni. Anebo prostě mi jen nesedla. Zkuste ji a uvidíte
Hlavní hrdina žije naprosto běžný život. Jedna rodina, jedna práce v korporátu, dvě kávy denně,…. Ale v době, kdy za ním přijde mladší kolegyně, do firmy nastoupí podivínský kolega a na scénu přichází umělá inteligence, se všechno začne měnit.
U této knihy si vůbec nejsem jistá, jak ji mám hodnotit. Na jednu stranu je to zajímavá kniha s aktuálním tématem, na tu druhou jsem místy asi nepobrala vše, tak jak bych měla. No ale hezky popořádku.
Příběh je rozhodně zvláštně psaný, chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale po určité době mě děj vtáhnul a já prožívala život hlavního hrdiny.
Je tu spousta aktuálních, současných témat, která vás možná donutí zamyslet se nad tím, kam se náš svět řítí. Jaké to bude, až umělá inteligence obsadí čím dál více pozic místo lidí? Jak nás ovládne? A může nás i zničit?
Na druhou stranu, tu není jen toto téma, ale jsou tu emoce, lásky, city, přátelství, ale i knihy a příběhy. Je tu ukázán život, kdy vás ničí úzkosti a strachy, ale i těšení se na drobné lidské radosti.
Určitě je to zajímavá kniha, nemyslím si, že sedne každému, ale pokud si najde správného čtenáře, tak bude nadšen
V době, kdy se svět od základu mění, sledujeme pět rodin a jejich běžné starosti i radosti, ale i to, jak se vyrovnají s novou a neznámou zkušeností.
Tato kniha je nádherná! Obalem a ořízkou. Doslova volá o to, abyste si ji přečetli. A bude jistě ozdobou v mnohých knihovničkách. U mě se však po dočtení dlouho neohřeje…
Od paní Vasilkové jsem četla dvě knihy, jedna pro mě nebyla vůbec, druhá byla trošku lepší. Slíbila jsem si však, že už další její knihu číst nebudu, prostě to není čtení pro mě. Ale bohužel jsem povrchní, neodolala jsem té kouzelné obálce a knihu si přečetla….
Věřím tomu, že mnozí se v knize najdou. Je tu pět běžných rodin se svými běžnými problémy. S takovými, jaký může mít kdokoliv z nás, takže chápu, že se s knihou mnozí můžou ztotožnit. Já jsem si k hlavním hrdinkám cestu nenašla, přišly mi až hloupé, a navíc si autorka měnila charakter postav tak, jak se jí to zrovna hodilo.
Do příběhu se autorka snažila dát spoustu vážných témat, některé z nich i takové, u kterých bych možná jindy i brečela, ale tady to se mnou nic neudělalo, žádné emoce se na mě nepřenesly a vše tak nějak klouzalo jen po povrchu. Kniha na mě byla i zdlouhavá, má více jak 400 stran a výrazné zkrácení by ji prospělo, spousta věcí se tu neustále opakuje a já byla při čtení doslova otrávená.
Chtěla bych tu napsat i něco pěkného…. Kniha má nádhernou obálku a ořízku. Jo, to už jsem psala… tak nic.
Co by se stalo, kdyby ženy odmítly dělat to, co běžně dělají a zahájily tichou stávku? Ustála by to dnešní společnost anebo by se otřásla v základech?
Poznejte Elin, influencerku. Nuriho, který nemá rodinné zázemí. A Ruth, která pracuje jako zdravotní sestra. Jejich osudy se prolnou a nic už nebude jako dřív.
Edici Hlas již můžu označit za mou srdeční záležitost a určitě literární počin letošního roku. Kniha A všechno ztichlo se řadí k těm, které přinášejí témata, které nás donutí zamyslet se nad dnešním světem nebo i vlastním životem. Jsou to témata současná a aktuální. A ač by se mohlo zdát, že se nás nějaká stávka žen netýká, myslím, že by klidně tiše a nepozorovaně mohla jednoho dne přijít…
Kromě této „ženské“ otázky kniha přináší spoustu vážných témat, které jsou každý den kolem nás. Ať už je to mateřství, rodinné vztahy, přistěhovalectví nebo třeba sociální sítě. Každý si tu rozhodně najde něco, co ho zajímá, co se ho dotýká.
Autorka má zvláštní styl vyprávění, který nemusí sednout každému. Ze začátku mi chvilku trvalo se začíst, a hlavně mě čekala vcelku dlouhá cesta, než jsem si k hlavním hrdinům vytvořila určitý vztah. Nejvíce se mi tak líbila až poslední třetina knihy. Po dočtení však mnou kniha rezonovala a já neustále myslela na Elin, Nuriho a Ruth.
Kniha ukazuje nelehké dětství a dospívání autorky. Vyrůstala v toxickém prostředí plném násilí. Dokonce dvakrát bojovala s poruchou příjmu potravy. Na příběhu je ukázáno, že i když se člověk dostane na samé dno, je možné se od něj odrazit a dostat se zase na správnou cestu.
Co k této knize můžu napsat? Sama nevím. To, čím si Kristýna prošla je neskutečné. Už po přečtení anotace a prologu je jasné, že tohle nebude lehké čtení. A bylo bolavé víc, než jsem si dokázala představit.
Ač je to útlá knížka, budete ji číst dlouho. Často jsem knihu musela odložit a rozdýchat to, co jsem se právě dozvěděla. Při čtení jsem brečela a bylo mi úzko a při popisech života s bulimií mi bylo doslova fyzicky špatně.
Celá kniha je otevřená a upřímná. Obdivuji autorku, že se takto otevřela a ukázala v čem žila, jaké byly její pocity a myšlenky, jak ji bulimie ovládala a jak zvládla žít v tak toxickém prostředí.
Neskutečně silná kniha.
Když dvě opičky uprchnou ze zajetí, zabydlí se u zámku ve středních Čechách. Poznávají nový domov i lidi. Někteří z nich jsou i hodní, jako třeba Zuzanka. A pak přijde záhada s vodou, někam se ztrácí. Podaří se zjistit kam? A kdo za to může? Vypravte se s opičkami za dobrodružstvím.
Knihy pro dospělé od Kateřiny Surmanové mám moc ráda. Její tajemné, mysteriózní až hororové knihy si mě získaly a netrpělivě vyhlížím jakoukoliv novinku. Že je Nártoun a Outloň dětská kniha? Tak to mi vůbec nevadí! A už se vážně těším, jak se v knihovničce bude vyjímat mezi Šepotem z lesa a Slepými cestami :-D
A i dětská kniha si mě získala! Od prvních řádků je znát autorčin rukopis, který mě vážně baví. Některé věty jsou tak nádherné, že bych si je nejraději podtrhala, označila, a to se mi u dětských knížek často nestává.
V příběhu se dozvíme mnoho o tom, jak takové opičky žijí, jak vypadají, co je pro ně typické. Také se v příběhu dozvíme spoustu o vodě, proč je pro nás důležitá a kde se vlastně bere.
Celý příběh je poučný, milý, dojemný, vtipný i napínavý. Prostě přesně takový, jaké mají být dětské knihy. Samozřejmě nesmím zapomenout na kouzelné ilustrace, které knihu vyladily k dokonalosti.
Jelikož je horkovzdušná fritéza stále oblíbenější, autorka nám přináší sedmdesát receptů, od polévek až po dezerty, které jsou připravené právě pro horkovzdušnou fritézu.
Jelikož jsem si i já horkovzdušku před pár měsíci pořídila a stále ji nevyužívám tak, jak jsem si myslela, že budu, rozhodla jsem se, že se nechám inspirovat touto knihou.
Najdete zde nejen recepty, ale autorka vám přiblíží, co horkovzdušná fritéza je, co umí, jaké jsou její výhody a jaký typ je pro vás vhodný.
Upřímně musím říct, že mě nakonec kniha nepřesvědčila, abych fritézu používala častěji. Měla jsem od knihy trošku jiná očekávání (ach ta očekávání ), myslela jsem, že bude více jednodušší, spíše základní recepty a tipy. V knize už najdete recepty typu krevety a švédské kuličky. Některé z receptů určitě vyzkouším, ale jinak se do mých chutí kniha bohužel nestrefila.
Jeden rok v životě spisovatelky. Popisuje nám každodenní život svůj i svých nejbližších. Dozvíme se tak o nemoci její maminky, o jejích synech, ale hlavně poznáme její pocity a myšlenky.
Knihy Terezy Boučkové mám moc ráda, a i když jsem ne vždy hodnotila pěti hvězdami, dokázaly mě zaujmout a určitým způsobem zasáhnout. I tentokrát jsem se vcítila do jejích pocitů a prožívat s ní její život. Při čtení jsem měla chuť si znovu přečíst Rok kohouta, abych si připomněla její problémy s adoptivními syny.
V knize je spousta tipů na další knihy a literární díla, ale i filmy či divadelní představení. Jsou tu skvěle hodnoceny pohledem spisovatelky a scénáristky a já si nejednu knihu a film přidala na svůj nekonečný seznam toho, co si chci přečíst a vidět.
Určitě zajímavá kniha, která si mě získala. Občas donutila zamyslet se i nad vlastním životem.
Před svatbou je na schodech kostela nalezeno tělo dvanáctileté dívky. Když je Josie Quinn přivolána k případu, zjišťuje, že dívku zná, neboť její matka jí nedávno pomohla. Když se rozjedou k ní domů, zjišťují, že i ona je mrtvá a mladší sestra se pohřešuje. Tím se začne rozvíjet zamotaný případ s velkým rodinným tajemstvím.
Již jedenáctý případ s detektivem Josie Quinn a pro mě snad jediná detektivní série, u které jsem vydržela a u které se těším na každý další díl. I tentokrát mám pocit, že se vydávám za starou známou.
Jako obvykle má kniha spád, je napínavá a nelze odložit. Je neskutečně čtivá, případ je skvěle zamotaný, že je těžké odhalit vraha i jeho důvody, ale nakonec je vše skvěle vysvětleno a všechno do sebe zapadá.
Tentokrát mi přišlo, že je v příběhu více emocí než obvykle, nejednou jsem brečela. A spisovatelka mě vážně naštvala, co Josie na začátku příběhu provedla… co to bylo, si však budete muset přečíst
Tato kniha vychází k 105. výročí narození Vlastimila Brodského. Nečekejte žádný bulvár a drby, ale seriózně popsaný život pana Brodského, respektive jeho hereckou kariéru. V knize se dozvíte, jak se stal hercem, jaké byly jeho první role i to, jak vznikaly další filmy, inscenace, divadla. Pojďte nahlédnout pod pokličku toho, jaký herec pan Brodský skutečně byl.
Mám moc ráda životopisné knihy a jelikož pan Brodský je mé dětství ať už hlas z Makové panenky nebo jeho postavy v Návštěvnících, v Arabele nebo třeba ve filmu Ať žijí duchové moc ráda se o něm dozvím víc.
V této knize se opravdu podrobně dozvíte vše o jeho práci. Je neskutečně obsáhlá. Kromě textu tu najdete i dobové novinové zprávy, plakáty, fotografie. Určitě zajímavé je jeho rozhlasové období, kde u pohádek strávil pěkných pár let.
Knížka je dobře napsaná, text pěkně plyne a mně bylo při čtení vážně dobře. V anotaci se mi líbila věta, která knihu skvěle vystihuje: „… aby starším připomněla a mladším objevila, čím byl …“ A přesně takto jsem knihu vnímala.
Pokud přemýšlíte nad dárkem pro vaše rodiče a prarodiče, tato kniha je jasnou volbou. A mě rozhodně naladila i na další knihy pana Bystrova.
