Román o osobnosti studenta Jana Palacha, který se stal symbolem českého odporu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, z historicko-politického pohledu detailně líčí události i atmosféru ve společnosti až do ledna 1969. Lenka Procházková se pokouší ze skromných indicií vytvořit obraz charakteru a osobnosti člověka, pro něhož invaze a pozdější reakce veřejnosti i vlády na ruskou okupaci byly podnětem k promyšlenému burcujícímu činu, který otřásl celou společností pomalu upadající do normalizačních podmínek. vytvořila postavu citlivého, realisticky uvažujícího a politicky vyzrálého mladého muže, který věřil, že svým sebezničujícím činem dává společnosti poslední šanci na dosažení politické změny.

Palachův příběh autorka beletristicky zpracovala na základě nedokončeného dokumentu Jana Lederera z roku 1988 vydaného v samizdatu, a s ohledem na generace, pro které znalost tehdejších okolnosti není samozřejmostí, obohatila příběh chronologií okupace a informacemi z odtajněných archivních dokumentů.