Tituba je z dobových pramenů dochované jméno černošské otrokyně z Barbadosu, která se řízením osudu ocitla v roce 1692 v americkém Salemu... Čítať viac
Tituba je z dobových pramenů dochované jméno černošské otrokyně z Barbadosu, která se řízením osudu ocitla v roce 1692 v americkém Salemu... Čítať viac
Túto knihu sme vykúpili cez Knihovrátok a je vo výbornom stave.Rozdiel medzi touto knihou a novou by ste asi ani nespoznali. Knihu sme označili nálepkou, ktorá môže na niektorých obaloch zanechať stopy.
Čeština
10,90 €
Cena novej knihy 14,01 €
Na sklade Posielame ihneď
Tento produkt síce máme aktuálne na sklade, máme však už iba posledné kusy a ďalšie už nemá ani distribútor, preto je možné, že bude onedlho úplne vypredaný. Ak ho chcete mať, ponáhľajte sa!
Tento produkt síce máme aktuálne na sklade, máme však už iba posledné kusy a ďalšie už nemá ani distribútor, preto je možné, že bude onedlho úplne vypredaný. Ak ho chcete mať, ponáhľajte sa!
Tituba je z dobových pramenů dochované jméno černošské otrokyně z Barbadosu, která se řízením osudu ocitla v roce 1692 v americkém Salemu. V puritánském prostředí vyvolá její barva kůže hrůzu a davová hysterie vyvrcholí nechvalně známými procesy proti čarodějnicím. Guadeloupská spisovatelka Maryse Condéová nechává Titubu v dobrodružném propojení fantazie a historické látky vyprávět příběh procesů z pohledu otrokyně.
Zatímco osud skutečné Tituby není znám, hrdinka Condéové v románu uniká před šibenicí a vrací se na rodný Barbados, kde právě propukají první vzpoury otroků… V románu o putování Tituby z exotického ostrova do studeného Nového světa a zpět se Maryse Condéová dotýká témat kolonialismu, lidské svobody i údělu žen. Její historická fabulace se ale vyznačuje zejména osobitou ironií, se kterou přistupuje jak k drastickým momentům života otroků, tak nepřímo i k současným snahám o napravení křivd. Kniha byla přeložena do 13 jazyků.
Romantická i hororová, vážná a nevážná, taková je dnes už kultovní próza autorky vyznamenané cenou Francouzské akademie i alternativní Nobelovou cenou z roku 2018.
Máte o knihe viac informácií ako je na tejto stránke alebo ste našli chybu? Budeme vám veľmi vďační, ak nám pomôžete s doplnením informácií na našich stránkach.
Tituba mě nalákala na téma čarodějnických procesů, ale její skutečný záběr je mnohem širší. Kromě honu na čarodějnice zachycuje hrůzy kolonialismu a ukazuje, jak „bílí páni“ zacházeli s černými otroky jako se zbožím bez vlastní hodnoty. Dotýká se také nerovnoprávnosti mezi muži a ženami, která má dopady bez ohledu na barvu pleti. A pak je tu téma strachu z neznámého a toho, jak snadno dokáže zatemnit lidskou mysl.
Hlavním tahákem je silná hlavní hrdinka, která jakoby příběh vyprávěla přímo čtenáři. Občas naznačí, co teprve přijde, občas nás nechá nahlédnout do svého prožívání. Čtení je pohlcující, ale zároveň drsné. Tituba nemá snadný život už okamžik jejího početí byl traumatizující, a během knihy se často setkáváme s grafickými popisy násilí, sexuálního i nesexuálního.
Přiznám se, že v některých částech příběhu bych se klidně zdržela déle. Chtěla bych víc poznat další postavy nebo získat historické detaily. Ale tohle není historická kniha je to příběh jednoho života. Autorka nechává Titubu promlouvat za utlačované, za ty, jejichž hlasy byly umlčeny. Také odhaluje různé podoby tmářství a jeho nebezpečí. A už proto stojí za to ji číst.
Tituba je černošská otrokyně, která se dostane z Barbadosu až do Salemu v Americe. Tam se na ni lidé dívají s nevolí, hlavně kvůli barvě její kůže. Vyvrcholí to až procesem proti čarodějnicím. Skutečný příběh, který si autorka upravila do románové podoby. Co všechno z něj byla pravda, už dnes jen těžko zjistíme.
Zrovna nedávno jsem četla jinou knihu o otroctví na Barbadosu a téma mě velice zaujalo, v tu chvíli jsem ani netušila, že mám doma i další knihu s podobným námětem. V tomto příběhu se ponoříme opravdu do historie, neboť se odehrává kolem roku 1690. Je tu skvěle zpracováno téma otroctví, rasismu, ale i svobody a postavení žen (ať už bílých nebo barevných). Ač je to vážný příběh, autorka si do něj přidala i špetku ironie, díky tomu se čte s lehkostí. Mně tam možná právě ta ironie trošku vadila (mám raději „drastičtější“ příběhy).
Od začátku si mě kniha získala, vtáhla do děje a já s chutí četla dál. Kromě samotného nelehkého příběhu Tituby, mě moc bavily dávné babské rady, léčebné postupy, ať už ty od vystudovaných doktorů nebo právě čarodějnic, různé mýty, pověry i síla přírody.
Do budoucna se určitě podívám i po dalších knihách s podobným tématem, ač je to téma historické, obávám se, že v mnoha aspektech je stále velice současné.
V období dospievania ma slová ako „čarodejnica, Salem, inkvizícia atď.“ neskutočne priťahovali. Nemala som po ruke mobil s googlom a pevný počítač bol výdobytok, ktorý nebol samozrejmosťou. Nikdy nezabudnem na návštevy knižníc, antikvariátov a požičiavanie kníh od kamarátov, ktoré som strážila ako oko v hlave. Malleus maleficarum - Kladivo na čarodejnice som tiež musela doma obhajovať.
Zohnať pravdou podložené texty o čarodejníckych procesoch nebolo vôbec ľahké. Rozprávali temné príbehy plné zbytočných ohňov, kypiace nespravodlivosťou, strachom, klamstvom a vybičovanou hystériou, vďaka ktorej prišlo o život veľa nevinných ľudí.
Pri pohľade na knihu o Titube, čiernej otrokyni ovládajúcej čary, vo mne po rokoch niečo zavibrovalo. Žeby to spojenie černošského otrokárstva so schopnosťou liečiť bylinkami, či privolať magické sily a vidieť mŕtvych? Zaváňalo to temným voodoo, ktoré je pre mňa veľkou záhadou. V knihe sa spomína „húdú“, čo je trošku iná mágia ako vúdú. Rozdiel je hlavne v tom, kde (v ktorej krajine) sa praktizuje (húdú Afrika, Haiti, vúdú južné USA), ale stále je to iba ľudová mágia spojená s náboženstvom, aj keď.. čert nikdy nespí. :D Domov som tak odchádzala s knihou, okolo ktorej nebol žiadny povyk, a to ma veľmi tešilo.
Nemilým prekvapením bolo, keď mi počas čítania dochádzalo, že som tému Salemu pre svoju zvedavosť a uspokojenie dávno vyčerpala. Už ma neberie tak, ako za mlááádi. Dokonca mi chýbalo niečo, čokoľvek, čo by ma strhlo alebo chytilo za srdce, ale až na posledné 4 strany sa tak v celej knihe nestalo. Nebudem klamať, ale čakala som viac.
Román nie je ani zďaleka iba o čáry-máry fuk. V prvom rade vykresľuje postavenie žien vo svete, ktorému vládli muži a čierna žena ani zďaleka neznamenala skutočné slovo „žena“. :(
Božechráň ak našla záľubu v milovaní s vlastným mužom, či milencom, veď to bol predsa najväčší hriech! Ja by som v tej dobe vzbĺkla skôr, než by zapálili prvé steblo vysušenej trávy (toto nie je narážka na sex, ale na autoritu voči mužom, s ktorou mám celoživotný problém). :D
~
„Co je to čarodějnice?
Všimla jsem si, že z jeho úst to slovo znělo trochu hanlivě. Jak to? Vždyť přece schopnost navazovat spojení s neviditelnými, udržovat neustálé spojení se zesnulými, schopnost léčit a uzdravovat jsou projevem toho, že se dotyčná těší vyšší přízni přírody – nezaslouží si tedy spíš úctu, obdiv a vděk?“
~
Tituba bola reálne žijúca postava zapísaná do obdobia salemského šialenstva (r. 1692) v studenom Novom svete zvanom Amerika. V zlom čase sa, chúďa, ocitla na zlom mieste mimo svoju rodnú exotickú teplú zem Barbados. Keďže bola otrokyňou s cenou, ktorá „nestojí za reč“ („Tucet negru za sud kořalky, libru dvě střelného prachu a hedvábný slunečník pro Jeho Veličenstvo. Tolik utrpení kvůli pár cetkám!“), išla tam, kam jej manžel a jeho pán. Nemala „správnu“ farbu pokožky na to, aby sa o nej napísalo niečo viac, napr. ako dopadlo jej obvinenie, a či vôbec prežila. Bola väznená medzi prvými „bosorkami“ v puritánskom meste, ktoré obývali nešťastní a hladujúci ľudia. Pre nich černoch neznamenal nič dobré a ľahko sa na neho hádzala vina a všetka špina.
Páči sa mi spisovateľkin nápad zobrať jej život do vlastných rúk a vytvoriť tak spomienku na ženu, ktorá sa dokázala pobiť s osudom nevpísaným hviezdami, ale rukou bieleho muža. Je pre mňa hrdinkou v pravom slova zmysle. Prežívala neskutočnú fyzickú aj psychickú bolesť, no vždy ostala silnou a trpezlivou, plnou nádeje, že bude lepšie, že prežije. Nepodľahla ani nezatrpkla. Nebola zlá ako tí, ktorí ju mučili či obviňovali a následne potajme chodili s prosbami, aby očarovala toho, koho chcú zničiť alebo kým chcú byť milovaní.
~
„Láska k rodné zemi je zvláštní věc. Nosíme si ji v sobě jako krev nebo tělesné orgány. Jakmile jsme ze své domoviny vytrženi, cítíme z našeho nejhlubšího nitra vyvěrat v neměnném rytmu smutek.“
~
„Slabosť“, za ktorú sa na ňu duchovia hnevali nebola pre mňa slabosťou. Čo je na tom, že žena chce žiť po boku muža a dokáže sa pre to vzdať slobody? Čo je na tom, že nechce byť sama? Nie je to potreba, bez ktorej by ženy neprežili, ale existencia tiež nie je o tom, aby sme boli samé a odolávali „závislosti“ na mužoch. Každé ženské srdce túži po láske a vášni, čiže reči starešín ma trošku miatli a nestotožňovala som sa s nimi.
Tešila ma intímnosť, s ktorou k nám citlivá otrokyňa prehovárala. Vedela som sa do nej vžiť a rešpektovala jej rozhodnutia. V ničom ma nezaskočila, vlastne som ju obdivovala za jej múdrosť a sebaovládanie. Aj keď jej telo vždy niekto vlastnil, jej myseľ bola slobodná a dovolila si snívať a privolávať osoby, ktoré jej chýbali. Veľká škoda, že sa o jej živote nezachovalo viac informácii. Môžeme iba hádať a fantazírovať, ako samotná Tituba, čierna otrokyňa, ktorej právo v tej dobe nikdy nestálo na jej strane. :(
Kniha z pera guadeloupskej autorky vyšla v r. 1986, ale až teraz je prvýkrát preložená do jazyka, ktorému rozumiem (čeština). Musím uznať, že je iná, ako ostatné (prosím, nechytajte ma za slovíčko ostatné a čítajte medzi riadkami). Nevrátim sa k nej a nedám jej ani plný počet bodov, ale dokáže zaujať. Možno dá iným čitateľom viac ako mne. Chválim koniec, vďaka ktorému sa moje kritické obočko vyrovnalo a tlieskam nad prijatím smrti, ako novou bránou do nášho ďalšieho života. Spomienky na krásny Barbados, problémy späté s kolonizáciou, emancipácia, fantázia a rituály spojené s mágiou, to všetko boli ťahače miestami romantickou, inak surovou francúzskou prózou. Aj napriek tomu nepredčila moje očakávania, ale myslím, že sa bude páčiť.
Autorka v r. 2018 dostala Novelovú cenu (okrem iných uznávaných cien za literatúru) a aktuálne žije striedavo v USA, kde učí na Kolumbijskej univerzite v NY, a potom si odbehne do Guadeloupe alebo do Francúzska. :D
„Zdálo se mi, že úplně zanikám. Cítila jsem, že v salemském čarodějnickém procesu, o kterém se toho tolik napíše, který v budoucích generacích vyvolá tolik zájmu a lítosti, který se všem bude jevit jako nejautentičtější svědectví o době naplněné vírou a barbarstvím, se moje jméno odsune mezi nezajímavé komparzistky. Tu a tam se někdo zmíní o „otrokyni původem z Antil, jež pravděpodobně praktikovala húdú“. Nikdo se nebude zajímat o můj věk ani o to, co jsem byla zač. Vytěsní mě.
Koncem století se začnou objevovat petice, začnou se vynášet verdikty, které rehabilitují oběti, navrátí jim čest a jejich potomkům zabavený majetek. Já mezi nimi nebudu. Tituba zůstane navěky odsouzená! Nevyjde žádný životopis, který by se zájmem a pozorně převyprávěl můj život a trápení! Ta budoucí nespravedlnost mě pobuřovala! Byla krutější než smrt!“
~
Poznáte nový čitateľský profil?
Máte chuť pozrieť si všetky svoje recenzie na jednom mieste a podeliť sa o ne aj s ostatnými používateľmi? Aktivujte si čítateľský profil, kde môžete okrem iného zbierať knihomoľské odznaky, či zvyšovať si svoju knihomoľskú úroveň.
