Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou,... Čítať viac
Vychádzame z priemerného údaju o rýchlosti čítania 230 slov za minútu, od knihy ku knihe a čitateľa ku čitateľovi sa to však môže líšiť.
Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou, najednou to jde od desíti k pěti... Čítať viac
Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou, najednou to jde od desíti k pěti: vztah ztrácí stabilitu, podnikání se spíš hroutí. Eva nerada zjistí, že její život je plný problémů. Ale má optimistické heslo: Po každém průšvihu přijde něco hezkého.
Máte o knihe viac informácií ako je na tejto stránke alebo ste našli chybu? Budeme vám veľmi vďační, ak nám pomôžete s doplnením informácií na našich stránkach.
Hodnotenia
4,0 / 5
0
1
0
0
0
Recenzie čitateľov
Šárka Fofoňková
Overený zákazník
12.8.2016
Hlavní postava románu Pravidlo průšvihu se nejmenuje Eva, jak se omylem píše v anotaci, nýbrž Marie. Vede z domu účetnictví a žije s Borisem, který se na povrch prezentuje jako ředitel školy bez poskvrnky a báječný otec, ovšem skutečnost je jiná. Vnímají ji všichni kromě Marie, která žije několik let poněkud zaslepeně.
Každých čtrnáct dní s nimi sdílí domácnost Borisovy dvě děti, které má ve střídavé péči. Berušky, trpaslíci, vdolečci ... Jak je láskyplně oslovuje Marie. Miluje Bělu a Adama, jako by byly její vlastní. Svého vlastního dítěte se už nejspíš nedočká, protože Boris se právě nehrne k tomu, aby se stal opět otcem. Boris se totiž ve skutečnosti poslední dobou, vlastně už hodně dlouho, nehrne vůbec k ničemu, co se týče rodiny. O děti se výhradně stará Marie. Boris si libuje v alkoholu a svých aktivitách, které skrývá za různé pracovní povinnosti. Jednoho dne Marie dostane zprávu, že z účtu neodešla platba za telefon pro nedostatek prostředků. Marie zjistí, že nešlo jen o jednu platbu. Boris, místo aby na účet zaslal svou část peněz na provoz domácnosti, navíc určitý obnos z účtu ještě vybral.
A Marie začíná konečně odhazovat růžové brýle. Boris na víkend údajně odjede na školení, ale ona už mu nevěří. Skládá si různé střípky událostí posledních týdnů a měsíců a začíná konečně vše vidět jasně. Kdy se vůbec Boris tak změnil? Kdy propadl alkoholu a začal zanedbávat ji i svoje vlastní děti? Jak to, že to neviděla dřív, když všichni okolo, kamarádky i matka jí to dávaly dost jasně najevo? Navíc se už asi nikdy nedočká vlastního dítěte...
Marie se konečně rozhoupe a sbalí Borisovi kufry, zatímco je na onom důležitém školení. Tedy vlastně pytle...
Pravidlo průšvihu je klasický román ze života, nic neotřelého, co by už někdo nenapsal, ale četl se mi dobře. Marie mi sice nebyla dvakrát sympatická, nejspíš i díky svému velmi kladnému vztahu k vínu, kterého vypila v průběhu příběhu na můj vkus až příliš. Ale je pravda, že bez problémů své povinnosti v životě zvládala, nikde se neválela opilá a podobně. Přesto mi jako kladná hrdinka moc nesedla svým naturelem.
Jak jsem zmínila, námět není originální, podobných příběhů už bylo napsáno spoustu, ale autorčin styl mě bavil. Píše s lehkostí, vtipem, nebojí se sarkasmu a někdy je až cynická. Nejde o žádnou červenou knihovnu. Jako oddechovou četbu po náročném dni určitě můžu s klidným svědomím doporučit.
Obálka knihy je líbivá, řekla bych. Alespoň mně padla do oka hned. Zde určitě platí, že v jednoduchosti je krása.
Poznáte nový čitateľský profil?
Máte chuť pozrieť si všetky svoje recenzie na jednom mieste a podeliť sa o ne aj s ostatnými používateľmi? Aktivujte si čítateľský profil, kde si môžete zvyšovať svoju knihomoľskú úroveň.
V Prahe a ešte na niektorých iných miestach som sa naučil byť sám. Byť sám sebou som sa doteraz nenaučil. Sám viem byť aj v dlhom rade na kapry. Ide to bez námahy, nemusím sa na to ani sústredí - pokiaľ si ma nevšímajú, na množstve ľudí okolo nezáleží. No na to, aby sme boli sami sebou, potrebujeme druhých.
