V Kurald Galain nastaly těžké časy. Ona prastará země, říše noci, v níž vládne Matka noc, se stala domovem řady mocných bytostí a dokonce ani smrt zde není věčná. Vathu Urusandera, hrdinu prostého lidu, jeho stoupenci nutí, aby se s Matkou nocí oženil, jenomže v cestě takové ctižádostivosti stojí její choť pán Draconus. Nadcházející střet trhá celou říši, a jak se všichni chystají na občanskou válku, vychází z dávno mrtvého moře prastará magie. A První synové noci – Anomander, Andarist a Silchas Zmar jsou lapeni přímo uprostřed…
Steven Erikson se vrací s prvním dílem trilogie odehrávající se tisíce let před událostmi Malazské knihy Padlých. Nový výpravný příběh líčí události z říše Kurald Galain, které sehrály klíčovou roli v historii světa Malazské knihy Padlých.
Bude mír. Po krvavých bojích s Forulkany se tistejské civilizaci dostává vytouženého oddechu. Návrat ke starým pořádkům však není možný, válka uvolnila pouta tistejského feudálního systému a svět se mění. Přichází čas nových bohů, hrdinů a magie. Čas pro Stvoření temnoty.
Ještě než v roce 2011 dokončil Steven Erikson práci na své sáze, přislíbil fanouškům dvě nové trilogie z Malazského světa: Toblakai uzavírající osud Karsy Orlonga, barbarského válečníka usilujícího o zničení veškeré civilizace coby zdroje absolutního zla. a Charkanas, vracející se do vzdálené minulosti k okolnostem pádu rasy Tiste. Právě ta přišla na řadu jako první, a v Čechách se na pultech knihkupectví objevuje úvodní svazek. Samotný název – Stvoření temnoty – přitom naráží stejně dobře na zrození nového kultu jako na pomalu se rodící občanskou válku, která změní… všechno.
Ocitnout se v Eriksonově světě tisíce let před událostmi Malazské knihy padlých znamená vidět ho ve zcela novém úhlu pohledu. Jaghutská civilizace se rozpadla sotva před několika lety, o Tʼlan Imassech nikdo nikdy neslyšel, magické chodby a na ně navázaný princip kouzel se teprve začíná formovat. Ze stínů skrytě vládnou tajemní Azathanai, lid, který se nikdy nezrodil. A Tiste Andii – místo Tiste Andii tu máme mocnou říši Kurald Galain, jejíž sláva se dotýká hvězd. Ale ačkoli právě zvítězila v totální válce s Forkrul Assaily, mír přináší místo pokoje jen cenu za vítězství. Zdroje se prakticky vyčerpaly. Země je téměř vyplundrovaná, lesy vykácené, zvěř vybita, největší řeka se změnila v mrtvou stoku.
Léta bojů a relativní rovnost v prolévání krve a umírání narušila křehkou rovnováhu striktního chápání společenských tříd. Zatím, co se šlechta snaží o návrat ke starým pořádkům, váleční veteráni zjišťují, že zásluhy jsou jen prachem ve větru a dělicí čára mezi hrdinou a vyvrhelem může být v Kurald Galain tenká jak vlas. Jejich utrpení i zklamání jsou pro některé lákavým žebříkem na cestu k moci. Před kulisami říše neschopné překonat vlastní triumf se z nejmocnější tistejské čarodějky stává nová bohyně – Matka noc. Její ruka i srdce jsou další kameny ve hře, svým chováním je přitom často záhadou i pro svého adoptivního Prvního syna Anomandera. To vše se slévá do stále mohutnějšího proudu událostí a žene se kupředu s dravostí horské řeky. Na konci však nečeká oceán, ale válka ze všech nejhorších: občanská. Válka, kdy soused zabíjí souseda, přítel přítele, bratr bratra.
Erikson má dost odvahy předhodit čtenáři vizi, že nejhorší konflikty nepramení z nudy temných pánů trůnících v zemi, kde se snoubí šero se šerem, ale z obyčejné sociální nespravedlnosti. Na rozdíl od Martina, vzhlížejícího při hře o trůny k hráčům, vidí především jejich oběti – mrtvé, kteří v životě nepoznali nic než bídu, vojáky se šrámy na těle a hlavně na duši, znásilněné ženy, umučené děti. Slovy malíře Kadaspaly to, co odpadá z cesty při vašem vítězném pochodu. Od čeho většina autorů odvrací zrak a snaží se zatajit, že by mohlo v jejich uspořádaném, černobílém světě vůbec existovat, vytahuje na světlo s nelítostnou otevřeností.
Nešetří nikoho. Oddíl kaprála Bursy v sobě spojuje bratrství, loajalitu, přátelství… a fašistickou poslušnost, ve stejnou chvíli a na stejném místě. Nejupřímnějším citem velekněžek Matky noci je láska ke své bohyni… a vzájemná nenávist. Dobro a zlo se často vedou ruku v ruce, tak těsně, až je skoro nemožné je oddělit, akce vyvolávají reakce a rozbíhají se nezřídka do zcela protichůdných stran. Přitom nejde o morální relativismus – takhle prostě život funguje.
