Antoine de Saint-Exupéry sa narodil v Lyone ako jedno z piatich detí. Už od detstva ho fascinovali stroje, hlavne lokomotívy a lietadlá a všetko, čo s nimi súvisí. Po dvoch rokoch štúdia architektúry nastúpil v roku 1921 do vojenskej služby do leteckého pluku. Od tejto chvíle je jeho život spätý priamo alebo nepriamo s vojenským a civilným letectvom.
Po získaní skúseností vo Francúzsku pôsobí ako riaditeľ leteckej spoločnosti v Argentíne a organizuje priekopnícke lety s poštovými zásielkami ponad Kordillery: sám tu otvára nočnú prevádzku. Osobný nepokoj mu nedovoľuje zostávať dlhšiu dobu na jednom mieste, a tak často mení pôsobisko. Pokúša sa o priamy let z Paríža do Saigonu a v roku 1935 zažíva svoju azda nejväčšiu životnú haváriu, keď musí núdzovo pristáť 200 kilometrov od Káhiry a je s radistom Prévotom zachránený karavánou až po piatich dňoch blúdenia púšťou celkom vyčerpaný.
V roku 1938 pri núdzovom pristání iba zázrakom unikne smrti - z následkov početných zlomenín lebky sa však už nikdy celkom nezotaví. V roku 1939 nastupuje opäť ku svojej letke. Napriek nepriaznivému zdravotnému posudku dosiahne, že ako kapitán plní nebezpečné úlohy leteckého prieskumu. Po porážke Francúzska odchádza do Spojených štátov. Píše knihy a neustále usiluje o nové vojenské nasadenie. Až na základe intervencie Rooseveltovho syna môže opäť odísť k svojej letke a prejsť školením na nových strojoch.
31. 7. 1944 vzlietol ku svojmu ôsmemu a poslednému prieskumnému letu, ku ktorému získal špeciálny súhlas – vzhľadom k jeho veku mu bylo povolených iba päť letov. Z tohto letu sa však nikdy nevrátil. Jeho telo ani zvyšky jeho lietadla se nikdy nenašli a tento pozoruhodný spisovateľ prvej polovice našeho storočia a svojrázny filozof zmizol vo vodách Korzického prielivu, pravdepodobne zostrelený nemeckou stíhačkou.
9.1.1890 narozen v Malých Svatoňovicích. Otec Mudr. Antonín Čapek (1855 - 1929), matka Božena, rozená Novotná (1866 - 1924). Sourozenci Helena (1886 - 1961), poprvé provdaná Koželuhová (ovdověla 1926), podruhé Palivcová, a Josef (1887 - 1945). Ještě téhož roku se rodina stěhuje do vlastního domu v Úpici Bratři Čapkové v Paříži roku 1911 F.Peroutka a K.Čapek v zahradě 1937 Při odpočinku 1938 Svatební foto K.Čapka a O.Scheinpflugové z roku 1935 1895 - 1901 navštěvuje obecnou a 1. třídu měšťanské školy v Úpici 1901 - 1905 studuje v Hradci Králové gymnázium 1905 - 1907 přestupuje na První české státní gymnázim v Brně 1907 - 1909 po přestěhování celé rodiny z Úpice do Prahy studuje na Akademickém gymnáziu v Praze 1909 - 1915 studuje na Filozofické fakultě UK filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku, v listopadu 1915 je promován na doktora filozofie 1917 působí jako domácí učitel Prokopa Lažanského na zámku v Chyších u Žlutic, v říjnu nastupuje jako redaktor do Národních listů 1920 seznamuje se s Olgou Scheinpflugovou, herečkou 1921 - 1938 redaktorem pražské redakce Lidových novin 1921 - 1923 dramaturgem a režisérem v Městském divadle Královských Vinohrad 1922 poprvé představen prezidentu T.G.Masarykovi, s nímž jej poutalo celoživotní přátelství 1923 cesta do Itálie 1924 cesta do Anglie 1925 zakládá československou odbočku mezinárodní spisovatelské organizace Penklub 1929 cesta do Španělska 1931 cesta do Holandska 1935 26.8. se žení s Olgou Scheinpflugovou, novomanželé dostávají od Václava Palivce do doživotního užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž 1936 podniká s manželkou cestu do Skandinávie, poprvé navržen na Nobelovu cenu za literaturu 1937 účastní se světového kongresu Penklubů v Paříži 1938 významně se podílí na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze. Po mnichovské konferenci je proti němu vedena nenávistná kampaň na stránkách pravicového tisku. Při likvidaci škod na Strži, způsobených povodní, se nachladil a později - 25.12. podlehl zápalu plic. Pohřben byl na Vyšehradě dne 29.12.1938.
