"Všechna zvířata jsou krásná. Osel je krásný. Krtek je krásný. Tygr je taky krásný. Dokonce i mravenečník, který ohmatává zemi jazykem jako slepeckou holí, má své kouzlo. Dimităr věří, že by se lidé měli ke všem zvířatům chovat jako k sobě rovným. Tím je polidšťuje. Dimităr si představuje, že zvířata jsou malá děcka s velmi ostrými nehty a zuby."
Takto sám autor, bulharský novinář, překladatel a básník Dimităr Kenarov (*1981), objasňuje své motivy pro vytvoření básnické sbírky o zvířatech, psanou jejich jménem.
Kenarovovy verše jsou neotřele vlídné k němé tváři a rovněž ekologické v nejlepším smyslu slova. Hemží se to v nich různorodou apokryfní zvířenou - jako na filmovém pásu se před našimi zraky odvíjejí příběhy, v nichž v hlavních úlohách vystupují huňatý, obrovitánský mravenečník, krtek z podzemního mrakodrapu, hledícího k nebi černozemě, po němž si volně plují červi zpívající červenavé písně, zimomřivý vrtichvost, který se dívá bezmála jako my, jejich bezsrstí páníčkové, lišky ukrývající se v brlohu, kde se moře vzdouvá a země vzdychá, nebo blboun nejapný, o jehož vymření neexistují žádné nevyvratitelné důkazy. Jako by "zabouchl dveře ostrova jako uražená manželka, rozhodnutá odjet i s dětmi na venkov ke své matce".
