Co vypovídají zemětřesení o Bohu? Jsou pouze slepou, byť tvůrčí přírodní silou utvářející celá pohoří, která má však v případě zasažení obydlených oblastí ničivé následky, nebo nesou hlubší význam? Tato kniha zve čtenáře na cestu mezi přírodními vědami a teologií – na místo, kde se otřásá nejen země, ale i naše představy o smyslu přírodních katastrof.
Autorka v knize propojuje poznatky o zemětřeseních z přírodovědeckého pohledu s biblickými texty a otázkami teodiceje. Odhaluje, že v Bibli zemětřesení často předcházejí velkým událostem a doprovází Boží zjevení a eschatologické události, což svědčí o Boží moci, velikosti a vznešenosti, ale jen zřídka představují prostředek soudu. V historickém vývoji teodiceje poukazuje na měnící se pohled na přírodní katastrofy – od přičítání odpovědnosti Bohu, přes nahlížení na ně jako na čistě přírodní jev až po důraz na lidský podíl, zejména na strukturální hříchy společnosti. Ukazuje tak, že v dnešním světě více než otázka „Kde je v tom Bůh?“ nabývá na naléhavosti otázka „Kde je v tom člověk?“ – tedy naše odpovědnost za důsledky přírodních katastrof, kterým lze často předcházet či je mírnit.
Závěrem nabízí inspirativní úvahu o Boží „stopě“ v zemětřesení: o moci, slávě, řádu i kráse Stvořitele, které se v tomto přírodním jevu odrážejí, a zároveň o možném postoji křesťana k utrpení – v podobě sebereflexe, solidarity a konkrétní pomoci. Kniha tak nabízí čtenáři jedinečný pohled na zemětřesení nejen jako na přírodní proces, ale i jako na prostor setkání s Bohem a výzvu k lidské odpovědnosti.
