Najednou se mu zdálo, že k nim přijíždí obrovský ruský náklaďák. „Slyšel jsem burácení motoru, ještě mě napadlo, kam že to vlastně jede? Kolem nás přece tou horskou cestou nemůže projet. A pak se to stalo,“ vybavoval si později štábní rotmistr Plášil. Ostatní vojáci se snažili ještě ty dva upozornit na řítící se lavinu, v tom hluku je ale nemohl nikdo slyšet. Kolja byl k lavině otočen zády a schytal to naplno. Miloše pohřbila lavina v okamžiku přímo ve strži, kde stál. Celé tělo měl omlácené od balvanů. Do obličeje se mu valilo bláto, nemohl dýchat. Myslel na to, že je s ním definitivně konec. Lavina ještě několikrát zavířila a proud ho naštěstí vynesl opět nahoru. Zdaleka ještě ale neměl vyhráno. Po kolena trčel v bahně a nemohl se hnout. Všude kolem byla neprodyšná tma. Dřív, než se stačil alespoň trochu zorientovat, přišla druhá lavina. Udeřila do něj obrovskou rychlostí. „Nevěděl jsem, kde je nahoře a kde dole. Na okamžik jsem se ocitl ve vzduchu, aby mě hned vzápětí doslova vcucla masa horniny. Náraz mi málem amputoval zaklíněnou nohu. Cítil jsem, jak mi holeň bezvládně plápolá,“ vzpomínal na otřesné okamžiky Miloš Plášil... To je jen jeden z zážitku našich vojáků nasazených v posledních osmi letech v misích ISAF a Enduring Freedom v Afghánistánu popsaných v této publikaci. Stejně poutavé jsou příběhy dalších. A to včetně příslušníků 601. skupiny speciálních sil a speciální jednotky Vojenské policie SOG.
