Tato kniha vstupuje do ustaveného pole filmové historie s formální analýzou prvních šesti filmů s Godzillou, jež produkovalo studio

Toho v letech 1954 až 1965. Skrze nástroje poetiky fikce odpovídá na otázku, jak mohla tato kaiju série být pro diváky stále lákavá. Hlavní argument knihy pak spočívá v dialektickém vztahu mezi narativní a stylistickou kontinuitou a diskontinuitou. Určité aspekty zůstávaly nezměněny, jiné se transformovaly či variovaly. Lákavost série tak nevzešla pouze z rvaček velkých monster, ale rovněž z kulturní asimilace populárních žánrů, zahraničních vlivů, témat a narativních vzorců.