Příběh jižního Kavkazu je příběhem mostu mezi Evropou a Asií. Arménie a Gruzie – dvě nejstarší známé křesťanské kultury – a jejich sdílená středověká minulost během staletí vzkvétaly zasazené do úchvatné krajiny mezi Kaspickým a Černým mořem.
Jde o jedny z nejpozoruhodnějších kultur v dějinách lidstva: na křižovatce východního křesťanského a íránského světa se minimálně od sedmého do třináctého století rodily umělecké projevy, které v sobě nemají nic provinčního a svou kvalitou a rozmanitostí často převyšují produkci staré Evropy. Toto bohatství nachází své kořeny v rozdělené a současně sdílené arménské a gruzínské historii, neboť po celé období středověku se oba národy nepřestaly stýkat.
Hovořit však o regionu jako o „soudržném“ celku je oprávněné pouze tehdy, je-li tato soudržnost postavena na ontologické rozmanitosti: arménská a gruzínská kultura a umění jsou naprosto jedinečné, stejně jako oba jazyky a příslušné abecedy.
Kniha, kterou čtenář drží v rukou, je pokusem přepsat do řeči obrazů to, co bylo popsáno výše: mimořádný dialog mezi přírodou a kulturou, velkou kulturní rozmanitost a zároveň symbiózu mezi různými historickými skutečnostmi středověku.
