Horácius

Pierre Corneille se narodil v Rouenu 6. června 1606 v rodině právníka, jeho otec zastával úřad „správce vod a lesů“. Corneille studoval nejprve na jezuitské koleji v Rouenu, pokračoval studiem práv, roku 1624 byl přijat do stavu obhájců rouenského soudu a roku 1628 koupil úřad královského advokáta a zastával ho až do roku 1650. Roku 1629 Corneille poslal do Paříže svou komedii Melita (Mélite). Hra měla úspěch, byla to jedna z prvních takzvaných „počestných“ komedií. Hned nato Corneille sáhl po módním žánru tragikomedie a napsal Klitandru. Po Smíšených básních (Mélange poétique) z roku 1632 následovaly další komedie: Vdova, neboli potrestaný zrádce (La Veuve ou le Traître puni, 1633), Galerie paláce (La Galerie du Palais, 1633), Společnice (La Suivante, 1634), Královské náměstí (La Place Royale, 1634) a Komická iluze (L´Illusion comique, 1636), kterou známe z českého provedení pod názvem Magická komedie. Zápletka všech těch komedií je založena na pohrdání a jejich rozuzlení na základě rozpoznání, je to směs italské pastorály a preciozity. Ještě před Komickou iluzí napsal Corneille – roku 1635 – svou první tragédii, Médeu, inspirovanou Senekou. Léta 1637 – 1652 byla obdobím největších děl. Patří k nim: Cid z roku 1636 – po němž následuje dvouletý „spor o Cida“; tragédie Horatius (Horace) a Cinna (Cinna), obě z roku 1640; Polyeuktos (Polyeucte, 1643); Smrt Pompejova (La Mort de Pompée, 1643); komedie Lhář (Le Menteur, 1643); tragédie Rodoguna (Rodogune, 1644) a tragédie Nikomédés (Nicomède, 1651). Nejsou to všecka díla, která vznikají v tomto období, deset dalších zapadlo do zapomenutí. Roku 1647 byl Corneille přijat do Francouzské akademie. Ale roku 1652 – po neúspěchu tragédie Pertharita – opustil Paříž a na pět let se se svou početnou rodinou (roku 1640 se oženil se slečnou de Lampérière a měl s ní sedm dětí) usadil v Rouenu. Roku 1658 za okolností ne zcela jasných se vrátil k divadlu. Podíl na tom patrně měla neopětovaná láska k herečce Du Parcové z Molièrovy společnosti. Corneille napsal tehdy Oidipa. Hra měla – roku 1659 – veliký úspěch. Následovalo po ní dalších deset her. Roku 1662 se Corneille vrátil do Paříže, od příštího roku mu byl vyplácen z královské pokladny stálý roční plat dvou tisíc liber, někdy s velkými přestávkami, po sedm let (1674 – 1683) byl zcela zastaven. Poslední tragédie – Suréna – roku 1674 propadla a Corneille definitivně zanechal divadla. V posledních letech žil v skrovných – ne-li nuzných poměrech. Corneille zemřel v Paříži 30. září 1684.

Vydavateľstvo TATRAN patrí dnes medzi menšie vydavateľstvá, nakoľko sa stalo rodinnou firmou. Svoju stratégiu zameriava na tie najzaujímavejšie tituly zo zahraničnej beletrie, ale aj na vyhľadávanie nových slovenských autorov. Nosným prvkom je beletria pre dospelých, ale v posledných rokoch sa orientuje aj na motivačné knihy a skutočné príbehy, ktoré si získavajú stále viac a viac čitateľov. Pre nás je dôležitá každá kniha nielen pred, ale aj po vydaní, keď si vyžaduje ďalšiu osobitú starostlivosť, aby ju ocenil čo najširší okruh čitateľov.

Ako vzniklo vaše vydavateľstvo?

V septembri oslávi vydavateľstvo Tatran 70 rokov od svojho vzniku. Za ten čas prešlo rôznymi právnymi formami, ktoré kopírovali historické udalosti nášho národa. Menilo sa aj zloženie vydávaných titulov, každá doba si žiadala niečo iné. Čo sa však za celé desaťročia nezmenilo, sú obľúbené beletristické edície, do ktorých zaraďujeme tie najzaujímavejšie tituly, ako edícia bestsellerov LUK, Svetová tvorba a Slovenská tvorba.

Podľa čoho si vyberáte tituly, ktoré vydáte?

Každý titul starostlivo vyberáme so zreteľom na čitateľa, či už náročného, alebo takého, ktorý si chce pri čítaní oddýchnuť a uletieť do iného sveta. Okrem toho je pre nás veľmi dôležité myšlienkové posolstvo každej jednej knihy a z toho prameniaca inšpirácia. Pri spracovaní všetkých publikácií dbáme však na kvalitnú textovú úpravu a technické spracovanie knižky, aby kniha bola umeleckým artefaktom a spĺňala kritérium nášho hesla – knihy pre hodnotnejší život.

Na ktorú knihu ste najviac hrdí?

Vždy na tú poslednú vydanú! Pretože to je chvíľa, kedy žijeme konkrétny príbeh tej -ktorej knihy, až kým ju nenahradí nová. Ak by sme vyzdvihli jednu knihu, bolo by to nefér voči ostatným. Dokonca náš vkus vo vydavateľstve sa natoľko líši, že vyberáme len tie knihy, na ktorých sa spoločne zhodneme. Ak by kritériom úspechu bola predajnosť, tak jednoznačným šampiónom je Chatrč od W. P. Younga. Veľmi si však vážime knihy z edície Svetová tvorba a autorov ako Toni Morrisonová, Julian Barnes, Woody Allen, ktorí obohatia čitateľa nielen myšlienkovo, ale sú aj prekladateľským prínosom.