Autor Pierre Corneille
Pierre Corneille se narodil v Rouenu 6. června 1606 v rodině právníka, jeho otec zastával úřad „správce vod a lesů“. Corneille studoval nejprve na jezuitské koleji v Rouenu, pokračoval studiem práv, roku 1624 byl přijat do stavu obhájců rouenského soudu a roku 1628 koupil úřad královského advokáta a zastával ho až do roku 1650. Roku 1629 Corneille poslal do Paříže svou komedii Melita (Mélite). Hra měla úspěch, byla to jedna z prvních takzvaných „počestných“ komedií. Hned nato Corneille sáhl po módním žánru tragikomedie a napsal Klitandru. Po Smíšených básních (Mélange poétique) z roku 1632 následovaly další komedie: Vdova, neboli potrestaný zrádce (La Veuve ou le Traître puni, 1633), Galerie paláce (La Galerie du Palais, 1633), Společnice (La Suivante, 1634), Královské náměstí (La Place Royale, 1634) a Komická iluze (L´Illusion comique, 1636), kterou známe z českého provedení pod názvem Magická komedie. Zápletka všech těch komedií je založena na pohrdání a jejich rozuzlení na základě rozpoznání, je to směs italské pastorály a preciozity. Ještě před Komickou iluzí napsal Corneille – roku 1635 – svou první tragédii, Médeu, inspirovanou Senekou. Léta 1637 – 1652 byla obdobím největších děl. Patří k nim: Cid z roku 1636 – po němž následuje dvouletý „spor o Cida“; tragédie Horatius (Horace) a Cinna (Cinna), obě z roku 1640; Polyeuktos (Polyeucte, 1643); Smrt Pompejova (La Mort de Pompée, 1643); komedie Lhář (Le Menteur, 1643); tragédie Rodoguna (Rodogune, 1644) a tragédie Nikomédés (Nicomède, 1651). Nejsou to všecka díla, která vznikají v tomto období, deset dalších zapadlo do zapomenutí. Roku 1647 byl Corneille přijat do Francouzské akademie. Ale roku 1652 – po neúspěchu tragédie Pertharita – opustil Paříž a na pět let se se svou početnou rodinou (roku 1640 se oženil se slečnou de Lampérière a měl s ní sedm dětí) usadil v Rouenu. Roku 1658 za okolností ne zcela jasných se vrátil k divadlu. Podíl na tom patrně měla neopětovaná láska k herečce Du Parcové z Molièrovy společnosti. Corneille napsal tehdy Oidipa. Hra měla – roku 1659 – veliký úspěch. Následovalo po ní dalších deset her. Roku 1662 se Corneille vrátil do Paříže, od příštího roku mu byl vyplácen z královské pokladny stálý roční plat dvou tisíc liber, někdy s velkými přestávkami, po sedm let (1674 – 1683) byl zcela zastaven. Poslední tragédie – Suréna – roku 1674 propadla a Corneille definitivně zanechal divadla. V posledních letech žil v skrovných – ne-li nuzných poměrech. Corneille zemřel v Paříži 30. září 1684.
Klasicistní drama francouzského dramatika Pierra Corneille Polyeuktos bývá považováno za vrcholné klasické dílo, které se věnuje otázkám víry. Životní příběh svatého Polyeukta, arménského šlechtice, který přijal křesťanskou víru a jehož mučednická smrt...
-
Knihabrožovaná väzba5,17 €Do 4 – 6 dníTento produkt momentálne nemáme na sklade, ale zvyčajne vám ho vieme zabezpečiť a odoslať do 4 – 6 dní. A posnažíme sa aj trochu rýchlejšie!
Po letech vychází jiskrná barokní komedie z pera mistra francouzského klasicismu. Ústřední postavou, na zápletky a situace bohaté hry, je mladý muž, který nedokáže mluvit pravdu. Do svých lží se neustále zaplétá a novými...
-
Knihabrožovaná väzba9,31 €Do 4 – 6 dníTento produkt momentálne nemáme na sklade, ale zvyčajne vám ho vieme zabezpečiť a odoslať do 4 – 6 dní. A posnažíme sa aj trochu rýchlejšie!
Vrcholné dílo francouzského klasicismu o lásce hrdinného Cida a Jimény, tragédie střetu lásky a cti. Přeložil Vladimír Mikeš. 28. svazek edice D...
-
Knihabrožovaná väzbaVypredanéAch, mrzí nás to, z tejto knihy sa už predali všetky výtlačky a nemáme ju na sklade my ani vydavateľ :( Teoreticky však môžete mať šťastie v niektorých iných obchodoch, ktoré ešte nepredali posledné kusy.
-
Knihapevná väzbaVypredanéAch, mrzí nás to, z tejto knihy sa už predali všetky výtlačky a nemáme ju na sklade my ani vydavateľ :( Teoreticky však môžete mať šťastie v niektorých iných obchodoch, ktoré ešte nepredali posledné kusy.
Nenašli ste titul, ktorý ste hľadali?
Napíšte nám a my sa ho pokúsime zohnať
Orig.: Horace
-
VypredanéAch, mrzí nás to, z tejto knihy sa už predali všetky výtlačky a nemáme ju na sklade my ani vydavateľ :( Teoreticky však môžete mať šťastie v niektorých iných obchodoch, ktoré ešte nepredali posledné kusy.
Pierre Corneille se narodil v Rouenu 6. června 1606 v rodině právníka, jeho otec zastával úřad „správce vod a lesů“. Corneille studoval nejprve na jezuitské koleji v Rouenu, pokračoval studiem práv, roku 1624 byl přijat do stavu obhájců rouenského soudu a roku 1628 koupil úřad královského advokáta a zastával ho až do roku 1650. Roku 1629 Corneille poslal do Paříže svou komedii Melita (Mélite). Hra měla úspěch, byla to jedna z prvních takzvaných „počestných“ komedií. Hned nato Corneille sáhl po módním žánru tragikomedie a napsal Klitandru. Po Smíšených básních (Mélange poétique) z roku 1632 následovaly další komedie: Vdova, neboli potrestaný zrádce (La Veuve ou le Traître puni, 1633), Galerie paláce (La Galerie du Palais, 1633), Společnice (La Suivante, 1634), Královské náměstí (La Place Royale, 1634) a Komická iluze (L´Illusion comique, 1636), kterou známe z českého provedení pod názvem Magická komedie. Zápletka všech těch komedií je založena na pohrdání a jejich rozuzlení na základě rozpoznání, je to směs italské pastorály a preciozity. Ještě před Komickou iluzí napsal Corneille – roku 1635 – svou první tragédii, Médeu, inspirovanou Senekou. Léta 1637 – 1652 byla obdobím největších děl. Patří k nim: Cid z roku 1636 – po němž následuje dvouletý „spor o Cida“; tragédie Horatius (Horace) a Cinna (Cinna), obě z roku 1640; Polyeuktos (Polyeucte, 1643); Smrt Pompejova (La Mort de Pompée, 1643); komedie Lhář (Le Menteur, 1643); tragédie Rodoguna (Rodogune, 1644) a tragédie Nikomédés (Nicomède, 1651). Nejsou to všecka díla, která vznikají v tomto období, deset dalších zapadlo do zapomenutí. Roku 1647 byl Corneille přijat do Francouzské akademie. Ale roku 1652 – po neúspěchu tragédie Pertharita – opustil Paříž a na pět let se se svou početnou rodinou (roku 1640 se oženil se slečnou de Lampérière a měl s ní sedm dětí) usadil v Rouenu. Roku 1658 za okolností ne zcela jasných se vrátil k divadlu. Podíl na tom patrně měla neopětovaná láska k herečce Du Parcové z Molièrovy společnosti. Corneille napsal tehdy Oidipa. Hra měla – roku 1659 – veliký úspěch. Následovalo po ní dalších deset her. Roku 1662 se Corneille vrátil do Paříže, od příštího roku mu byl vyplácen z královské pokladny stálý roční plat dvou tisíc liber, někdy s velkými přestávkami, po sedm let (1674 – 1683) byl zcela zastaven. Poslední tragédie – Suréna – roku 1674 propadla a Corneille definitivně zanechal divadla. V posledních letech žil v skrovných – ne-li nuzných poměrech. Corneille zemřel v Paříži 30. září 1684.
