Liberecké rozhovory

Byl jsem tobruckou krysou (Hnělička Stanislav, veterán od Tobruku a Dunkerquu); Mám štěstí, že mým koníčkem bylo mé povolání (Janáček Jiří, teatrolog, pedagog, badatel a publicista); Já jsem Žid, ty jsi křesťan, polib si prdel a přestaň (Kottová Marta, jedno z terezínských dětí); Nic nemůže být vykonáno bez boží pomoci (Nevrlý Miloslav, spisovatel a zoolog); Píšeme proto, že nelze nepsat (Nuska Bohumil, spisovatel, filozof); Hercem jsem být nechtěl, ale byl jsem k tomu předurčen (Peterka František, filmový a divadelní herec, autor Jiří Miškovský); Mít lásku bližních, mít krásné věci kolem a žít v pokoře k přírodě (Pikous Jan, umělecký fotograf); Celý můj život se odvíjí v nenávisti ke komunismu (Raulím Otakar, politický vězeň); Živote - děkuji! (Ron Vojtěch, herec a teoretik lidového divadla); Budu z tohoto světa odcházet nerad, ale s pocitem dobře splněného úkolu(Technik Svatopluk, urbanista a architekt).