Miloš Šejn (1947) ve svých dílech zachycuje a vyjadřuje prožitky provázející jeho komunikaci s krajinou a současně postihuje cosi z podob přírodního dění. Tato publikace soustřeďuje prostřednictvím téměř dvou set barevných reprodukcí akce a díla, v nichž samotné umělcovo tělo funguje jako výlučné expresivní a obrazové médium, a jež jsou zachytitelné optickým obrazem a zvukovým záznamem na fotografii, videu nebo filmu. Od konce šedesátých let začal Miloš Šejn vědomě usilovat o to, aby přetransformoval své pocity z krajiny do tvaru, který by bylo možné nazvat uměleckou formou. V knize jsou soustředěny ve stručném výběru jeho rané tělové aktivity - chození, bloudění, kontakty těla, rituály či meditace. Prostředí jeskyní a skalních labyrintů jej inspirovalo k sérii unikátních ohňových kreseb. V polovině devadesátých let ovlivnilo Šejnovu tvorbu zásadním způsobem poznání tělové techniky Body Weather, kterou vyvinul slavný japonský tanečník Min Tanaka. Videoperformance a souběžně vznikající barevné fotografie z posledních patnácti let představují v Šejnově práci nový důraz na transformaci pomíjivých tělesných plastik do permanentních zvukově-obrazových záznamů těla - estetických artefaktů.
