Kniha se věnuje poměrně krátkému časovému úseku, kdy Evropou prošla vlna revolucí, ale i dalších změn. Revolucí v té či oné podobě se obávaly všechny evropské země, a to dokonce včetně Velké Británie nebo Francie. Autor svou pozornost zaměřil nikoliv na soupis a detailní popis všech událostí, které přinesly roky 1830–1831, ale na analýzu podmínek, ze kterých ruští představitelé museli vycházet a také na následná opatření, která přijímali tváří v tvář evropskému revolučnímu hnutí. Faktické události zůstávají na pozadí a vpřed vystupují jednotlivci a jejich vnímání situace. Politika Mikulášova Ruska držela výrazně pragmatickou linii, byť často navzdory carovu postoji. Ukazuje se, jak dlouhodobé systémové záležitosti ovlivňují rozhodování v konkrétní krizové situaci a jak důležitá je osobnost v dějinném procesu, a to dokonce i v tak centralizovaném státě, jakým bylo carské Rusko.