Před více než sto lety se i na Vysočině začaly objevovat první automobily, které sloužily hasičským sborům. Vedle dopravních vozidel pro přepravu hasičů a jejich vybavení a samaritánských sanitních vozidel pro přepravu nemocných do nemocnic, které tehdy provozovaly hasičské sbory, byly největším pomocníkem hasičů automobilové stříkačky.
Automobily byly schopné dopravit hasiče a jejich techniku k ohni daleko rychleji než koňské potahy a brzy je také začaly nahrazovat. Vůbec první hasičská automobilová stříkačka na Vysočině byla dodaná v roce 1919 do tehdy asi sedmnáctitisícové Třebíče. Vedle třebíčského automobilu Fiat s nástavbou od firmy Raimund August Smekal z Čech pod Kosířem se v regionu postupně objevovaly další automobily. Jejich úpravy na hasičské byly realizovány ve spolupráci se specializovanými firmami. Vedle společnosti R. A. Smekala je třeba zmínit firmy Hrček & Neugebauer z Králova Pole, Václav Ignác Stratílek z Vysokého Mýta, Ing. Bohuslav Ebert z Prahy-Vysočan, Bohumil Mára – Jihočeská továrna požární motorové stříkačky Tábor, Sigma Lutín nebo továrnu požárních stříkaček Josef Vystrčil a syn z Telče. Po ukončení druhé světové války pak některé sbory dobrovolných hasičů získaly válečné automobily, převážně německého a amerického původu, a tím si vylepšily svůj vozový park.
Do dnešních dnů se mnoho historických hasičských automobilů z první poloviny 20. století nedochovalo. Přestože archivní prameny o nich vydávají svědectví, v celé řadě případů neexistují ani fotografie. Přes to všechno i dnes najdeme ve sborech dobrovolných hasičů automobilové veterány, o které místní s láskou pečují. Jiné vozy najdeme v muzeích a sbírkách soukromých sběratelů.
Tato knížka chce připomenout to málo, co se z hasičských automobilů zachovalo, a současně složit poklonu těm, kteří tuto krásnou techniku stvořili, stejně jako těm, kteří ji obětavě ve vztahu k bližním obsluhovali. 
