Někdejší kronikář Otto Srubek zahajuje kroniku nejprve popisem zábřežského obecního znaku, poté přechází k úvodnímu slovu týkajícímu se okolností založení pamětní knihy. Pak následuje základní geografický a správní popis Zábřehu.
V druhém oddílu se značně popisně věnuje komunikacím a dopravě, neopomíjí zde opisovat např. i jízdní řády. Třetí část se zaobírá zevrubným geografickým popisem Zábřehu. Kronikář popisuje zeměpisnou polohu, hranice katastru a její úpravy v posledních letech, zaobírá se historickými polními tratěmi a následně velmi detailně zachycuje geologické poměry v obvodu, což bylo dáno patrně jeho zájmem o přírodní vědy. Nechybí ani zachycení přírodních poměrů Zábřehu, které je tu a tam proloženo literárními ukázkami z pera spisovatele Oldřicha Šuleře. Srubek jmenuje také velké zábřežské sedláky, vodní poměry a zmiňuje rovněž pozoruhodnou rybníkářskou minulost Zábřehu. Čtvrtá kapitola s názvem Půdorys obce líčí jednotlivé části Zábřehu, seznamy ulic, počet domů či poznámky k historii místního stavitelství. Nejobsáhlejším oddílem kroniky je pak pátá část nazvaná jako Stavební památky a význačné budovy. Pisatel zde jmenuje všechny historické objekty Zábřehu – zámek, církevní stavby, školní budovy, hasičské zbrojnice, různé hostinské podniky, lékařská zařízení ad.
Následující oddíl pojmenovaný Odstoupená část Zábřehu se věnuje dnešní části Vítkovic, ke kterým byla oblast k 1. červenci 1960 přičleněna. V šesté kapitole se Otto Srubek dostává k prostoru Zábřehu-Družstva. Sedmá část pak vyjmenovává jen význačné objekty občanské vybavenosti v tehdy rodícím se sídlišti Stalingrad. Poslední kapitola se věnuje památkám Zábřehu. Autor zde precizně třídí památky na pomníky, pamětní desky, kaple, sochy a kříže, přičemž opět pracuje s místními pamětníky a vytváří tak tak opět na zdroje bohatou syntézu o nejstarších památkách dnešního městského obvodu Ostrava-Jih.
