Cesty písní

 Bruce Chatwin pocházel z anglické střední vrstvy. Narodil se v Sheffieldu roku 1942. Po dokončení školy začal pracovat jako vrátný v Sotheby’s. Po osmi letech, tehdy však už byl jedním z nejmladších ředitelů Sotheby’s, práci opustil a následoval svou cestovatelskou vášeň. Mezi lety 1972 a 1975 pracoval pro Sunday Times, pak telegramem oznámil: „Odjel jsem na půl roku do Patagonie.“ Z této cesty čerpal ve své první knize In Patagonia (1977), kterou zahájil svou spisovatelskou dráhu. Další dvě knihy – The Viceroy of Ouidah (1980) a On the Black Hill (1982), ve které se zabývá nedávnou historií Walesu – byly zfilmovány. Na podzim roku 1987 se jeho »opus magnum« Cesty písní stává národním bestsellerem. U nás zatím vyšla jeho následující kniha Utz (1988, česky 1994). Chatwin se ve všech svých knihách pohybuje na tenké hranici mezi skutečností a fikcí. Cesty písní jsou jedinečnou kombinací beletrie, vědeckého pojednání z oblasti antropologie, pamětí a cestopisu. Třebaže velkou část knihy tvoří Chatwinovy aforistické záznamy z deníku, sám autor toto dílo označil za fikci. Zároveň však přiznával, že „vždy psal velmi blízko této hranice“. Jeho jazyk bývá označován za „úsporný“, „úsečný“, „eliptický“, ale již úvodní pasáže knihy Cesty písní ukazují Chatwinovu jedinečnou schopnost vystavět náladu a scénu z detailu. Chatwin neustále romantizuje nomády a jejich život, na obhajobu potulného života uvádí buddhistická, hinduistická a islámská přísloví. Cesty písní jsou pokusem vyjádřit kočovný život písní, cesta je považována za všelék. „Solvitur ambulando,“ píše. „Vyřeší se to chozením.“


Bruce Chatwin zemřel, nakažen virem HIV, v lednu 1989. „Odešel jsem ze »světa umění« a vrátil jsem se zpět na vyprahlá místa: cestoval jsem nalehko a sám. Jména kmenů, mezi kterými jsem putoval, jsou nepodstatná: Rguibat, Quashgai, Taimanni, Turkomen, Boroko, Tuareg. Lidé, jejichž cesta na rozdíl od mojí neměla počátek ani konec.“